Martin Šimáček: Situace v Janově není kritická. Za peticí stojí zájmy bytového družstva.
Nespokojení občané litvínovského sídliště Janov odevzdali na úřadu vlády petici, ve které vyzývají k ráznému řešení – podle nich se už na sídlišti nedá žít kvůli „cikánské menšině, která majoritu terorizuje“ Obávají se, že může dojít k razantním protiromským akcím, podobným těm z roku 2008, které nazývají „malá občanská válka“.
Petici podepsalo přes 1500 lidí a podle jejího organizátora, předsedy bytového družstva Krušnohor Františka Ryby stále chodí další podpisy. Petici tedy podepsala zhruba třetina obyvatel sídliště.
Spíš obchodní zájem než občanský postoj
Podle ředitele vládní Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka ale na sídlišti tak kritická situace není. „Znám hodně lidí, kteří tam bydlí, říkají, že situace zdaleka není tak vyhrocená, jako byla v roce 2008. A především: Že by se rozhodně nepřipojili k petici, kterou organizuje předseda Krušnohoru,“ řekl serveru Romea.cz Šimáček.
Šimáček vysvětluje, že František Ryba je známý svými „anticiganistickými“ až rasistickými výroky. „Opakovaně přispívá k vytváření atmosféry napětí a konfrontace, v níž si lidé, kteří se považují za „slušnou majoritu“ začínají myslet, že se musí silně vymezit proti těm „neslušným“, „nepřizpůsobivým“,“ dodává Šimáček. „Nevím, proč to dělá, mohu jen spekulovat. Ale každopádně to, že organizuje nějakou petici, nečtu jako projev jeho občanského postoje, ale jako nějaký jeho obchodní zájem.“
Takový obchodní zájem by mohl spočívat například ve snaze snižovat kapacitu přeplněného sídliště.
Má to řešení?
Šimáček připouští, že situace v Janově je vážná. I to, že některá opatření, která prosazovala Agentura, selhala – především systém prostupného bydlení, který měl přes několik stupňů přivést klienty až k normálnímu udržitelnému bydlení. V některých pasážích souhlasí Šimáček i s textem petice.
„Skutečně je na sídlišti například málo preventistů kriminality. Jejich práce se osvědčuje, podobně jako třeba fungování nízkoprahového klubu. Jen se do ní musí investovat víc prostředků,“ dodává. „Hlavní je ale obecné politické řešení: Město se musí dohodnout se soukromými vlastníky domů na tom, co chtějí se sídlištěm dělat, jak ho rozvíjet, spravovat. Město nemůže ani teď, přestože v minulosti prodalo veškeré byty soukromníkům, dát od těch problémů ruce pryč. A pokud jde o Litvínov, jsem docela optimista, protože vedení města se o řešení snaží.“
Vedení Litvínova k petici oficiální stanovisko nezaujalo. Nicméně starostka Kamila Bláhová (ANO) ji považuje za užitečnou, serveru idnes.cz k tomu řekla: „Samozřejmě vítáme každou aktivitu, která na problém upozorní. I my víme, že jde o problematickou lokalitu.“
Ve hře je nepochybně mnoho faktorů: Zcela reálné problémy života v chátrajícícm sídlišti zčásti obydleném zoufalými lidmi, kterých se ti ostatní bojí a nevědí, jak dál, se odvíjejí na pozadí zájmů majitelů domů, nedostatku financí, dědictví „divoké privatizace“, chybějící vize a koncepce, slabé politické vůle, působení lichvářů a mafií, rostoucí obecné nejistoty, předsudků, uzavřenosti a rasismu, nedůvěry v politiku…
Najít řešení rozhodně snadné nebude.
