Martina Hrdličková: Na Přednádraží jako za starých časů - původní obyvatelé se vrací do místa svého domova a vzpomínají

Ku příležitosti uplynulých dvou let od oznámení úřadů směřovaného lidem v
Přednádraží o tom, že se musí vystěhovat ze svých domovů, proběhlo v sobotu 2.
srpna na místě samotném otevřené setkání bývalých obyvatel ulice Přednádraží,
jejich přátel a známých. Mezi zchátralými domy se jich sešlo přes tři stovky,
včetně rodin, které z místa jako poslední odcházely loni v červenci.

Lokalita Přednádraží, která dnes vypadá zpustošeně a prázdně, má stále
velkého ducha ukrytého v původních obyvatelích, kteří se v sobotu sešli na místě
jejich společných vzpomínek. Kouzlo tohoto místa tak bylo v sobotu znovu
probuzeno. To bylo také záměrem organizátorů celé akce – poukázat na to, že i po
dvou letech lidé mají k tomuto místu stále pevné pouto.

Oficiální začátek akce byl naplánován na pátou hodinu, ale již ve dvě hodiny
(v tuto dobu přijela i naše výprava z Prahy) se na místě pohybovalo mnoho lidí,
a to nejen lidí z Ostravy, dorazili také aktivisté z Prahy a jiných míst, kteří
se dostavili, aby podpořili místní komunitu a pomohli organizátorům s přípravou.

Ve čtyři hodiny zde bylo asi 100 lidí, včetně dětí, což jsme považovali za
úspěch. A nadšení následně rostlo s tím, jak přibývalo lidí. Okolo šesté hodiny
počet přítomných vyvrcholil ve zhruba 350 účastníků. Vedle původních obyvatel
Přednádraží se postavili i jejich přátelé a ti, kterých se tato kauza dotkla
natolik, že si vzpomínkovou akci nechtěli nechat ujít.

Diskuze, promítání, vzpomínání

Vzhledem ke složení účastníků, kdy naprostou většinu tvořili Romové, přesněji
řečeno romské rodiny, které přišly i se svými dětmi, a celkovému nad očekávání
velkému počtu přítomných se zlehka upravil původní program. Část programu věnovaná panelovým diskusím se zkrátila, naopak větší prostor
byl ponechán živým vystoupením lidí přímo z řad samotné romské komunity. Lidé
měli možnost zhlédnout řadu tanečních a pěveckých vystoupení, a to předem
připravených, ale i na výzvu moderátora spontánně nachystaných. Každý tak dostal
příležitost se zapojit a stát se významnou součástí dění.

Jedna panelová diskuse však přece jen proběhla. Prostor pro ohlédnutí se za
celou smutnou událostí dostali na pódiu bývalý obyvatel Přednádraží, dnes
významný aktivista, Imrich Horvát, politolog a aktivista Ondřej Slačálek,
ředitel obecně prospěšné společnosti Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan, který
byl organizátorem celé akce, a jako poslední se o účast v panelu sám přihlásil
majitel domů v Přednádraží Oldřich Roztočil. Účast Roztočila na této akci
nebyla, podle toho, jaké jsem měla informace, předem plánovaná, mnoho lidí tedy
jeho příjezd překvapil.

Každý z panelistů dostal slovo, každý vyzdvihl něco jiného. Imrich mluvil o
komunitě a o její síle, se kterou se setkal právě díky Přednádraží a která ho
značně ovlivnila v jeho další aktivitě. Díky kauze Přednádraží se Imrich zařadil
mezi významné romské aktivisty.

Kumar hovořil o tom, že Přednádraží stále „žije“, a rád by, aby se život na
Přednádraží opět vrátil natrvalo. Ondřej Slačálek mluvil za anarchisticky
zaměřené aktivisty a poukázal na to, v čem bylo Přednádraží konkrétně pro něj
výjimečné.

„Hrozně moc lidí udělalo věc, která vyžaduje moc odvahy. Byla to ohromná
statečnost zůstat … A my jsme se sem přijeli lecčemu naučit – té radikalitě lidí
na Přednádraží,“ vypověděl své dojmy Slačálek.

Slova se ujal i Oldřich Roztočil, který přítomným sdělil, že přijel
informovat o současné situaci: „Domy jdou do dražby. Obrátím se na soudy a
udělám maximum, aby Přednádraží zůstalo zachováno.“

V průběhu celé akce bylo několikrát vzpomenuto na lidi, kteří zde často i
desítky let bydleli, na lidi, pro které toto místo navždy zůstane domovem. Velká
část z nich se této akce osobně zúčastnila, někteří přijali i pozvání na pódium
a nebáli se promluvit o svých zkušenostech. Mezi nimi byly například Květa
Kratochvílová a Helena Macková – dámy, které bojovaly nejdéle a navzdory
odpojení vody a elektřiny ještě přibližně rok po narízení k vystěhování obývaly
dům číslo 8, v médiích často zmiňovaný jako „osmička“, poslední obytný dům v
ulici Přednádraží.

O půl desáté pak začalo promítání mnohými oceňovaného filmu Cesta ven, během
něhož se ozvalo několik mohutných potlesků, a to ve chvílích záběrů právě z
Přednádraží, který se částečně natáčel i právě v ostravském ghettu.

Cílem celé akce bylo setrvat na místě do půlnoci a tím si připomenout osudový
okamžik, kdy lidé z Přednádraží projevili svou odvahu a odhodlání tím, že se
odmítli odstěhovat, a to navzdory velkému tlaku úřadů a častým obavám z hrozby
odebírání dětí.

Závěrečné slovo pronesl organizátor akce Kumar Vishwanathan a okolo jedné
hodiny se akce ukončila.

Povzbuzení do boje s větrnými mlýny

Myslím, že málokdo tušil, že účast akce bude tak velká, pro mnoho z nás tedy
počet příchozích byl opravdu milým neočekávaným překvapením.

Toto významné setkání mnoho z nás, myslím, značně zasáhlo a i po skončení
celé akce v nás zanechalo hluboké dojmy. Pro mě osobně bylo setkání na
Přednádraží velkým přínosem, neboť přestože pracuji s romskou klientelou, mohu
zcela bez rozvahy upřímně říci, že setkání tohoto typu jsem zažila poprvé,
setkání tolika Romů na jednom místě iniciované s tak pěknou myšlenkou, to
člověka prostě musí nabít pozitivní energií a pocitem, že některé věci mají
smysl, přestože působí jako boj s větrnými mlýny.

Lidé mají často potřebu zanechávat za sebou jasně rozpoznatelné, nejlépe
hmatatelné výsledky jakožto důkazy jejich dobře vykonané práce.

Některá naše úsilí jsou však během na dlouhou trať a jejich výsledky nelze
leckdy nahmatat, přesto jsou mezi námi a jejich hodnota je nedocenitelná. Na
tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří dokáží i v dnešním materiálním
světě žít podle skutečných hodnot a nezapomínají při tom naslouchat potřebným.