Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Michal Pavlásek: O českém anticiganismu a novodobých blanických rytířích

15. srpna 2013
Čtení na 6 minut

V posledních týdnech a měsících došlo hned k několika exhalacím protiromských
nálad. O reflexi současného českého anticiganismu se na jejich pozadí pokouší
následující čtení událostí poslední doby. Dále si povíme, kdo se dnes pasuje do
role blanických rytířů.

Horké letní večery lákají k mnohému lelkování a uvolnění mysli různorodými
prostředky. Tu se pod ruku dostane láhev vína, tu kniha, tu obojí. Listuju
prvními stránkami Hájíčkovy Rybí krve, má to být o odvaze dívat se zpátky a o
vysidlování českého venkova. Před hospodou, kde na pangejtu vysedávám v duchu
dobré tradice brněnské Kamenné kolonie, mě najednou vytrhne úsporná popisnost
sídliště, do něhož se Hana, jedna z postav knihy, po letech vrací. Šedivé
paneláky nově nahradila pestrá paleta panelové barevnosti. Tím sídlištěm, které
mělo „změnit barvu“, je budějovický Máj.

Nový rasismus a nová xenofobie

V ten moment jsem knihu odložil. Až příliš hmatatelně působil kontrast
pozitivně laděného sídliště a událostí posledních dnů a týdnů, které se odehrály
tamtéž. Poslední organizované demonstrace namířené proti Romům svědčí o tom, že
pod barevnou fasádou sídliště se stupňuje agrese, která se tu tam, tu onam,
každopádně stále častěji a za stále větší podpory „přizpůsobivých“ a „slušných“,
dostane na povrch.

Časy, kdy rasismus a xenofobie byly bytostně spojeny se scénou nácků, jsou
nenávratně pryč a musíme čelit „novému rasismu“. Obecně jde o nástupce rasismu
biologického, takže důraz na odlišnou genetickou výbavu je nahrazen akcentací
rozdílů kulturních. Podobnou aktualizací prošel i pojem xenofobie, jemuž se dnes
rovněž přidává adjektivum „nová“. Podle Pavla Barši již tato nová forma
nevychází z rasismu a etnických předsudků, ale z liberální ideologie rovnosti a
svobody – je pak zaměřena na ty skupiny, které této ideologii odporují.
Důležitým aspektem nové xenofobie rovněž je, že její sociální podhoubí tvoří i
kultivovaná střední třída.

Zrod nového anticiganismu

Domnívám se, že oba tyto posuny ilustrují plíživý posun charakteristický pro
dobu postkomunismu, kdy mantra neoliberalismu má být jediným příběhem, jenž
rámuje naše životy. Jenže současný

závod ke dnu
, který již více než dvě desetiletí společně běžíme, má mnoho
obětí. Mezi jedny z mnohých, patří i čeští Romové, i stále větší část české
majority.

Zdůrazňování kulturních odlišností českých Romů je spíše pokusem vyhnout se
ekonomicko-sociálním problémům těch, u nichž se anticiganismus stává životním
postojem a vyplněním vyprázdněných individualizovaných identit smyslem hájení
dobrých mravů většinové/slušné/přizpůsobivé národní pospolitosti Čechů.

Příčina toho je zřejmá – společnost ekonomicky i sociálně chudne, jistoty,
které platily, již neplatí. Jedinou jistotou je, že žít vysněné "áčkové" životy
bude stále méně lidí. Ztrátu jistot doprovází ztráta solidarity s druhými,
společnost se totálně individualizuje, segmentarizuje. Naneštěstí, jednou z mála
cest, která ke skupinovému ztotožnění vede, je osvědčený recept nalézání
(zástupného) nepřítele. Je v tom cosi psychologického. Z problémů, které musíme
nést na svých bedrech (nezaměstnanost, nejistota získání/udržení zaměstnání)
obviňujeme ty, co se jen stěží mohou bránit. Zatímco zájmy neonacionalistů, a
nutno dodat, stále většího počtu příslušníků nižší a střední třídy, může alespoň
deklarativně hájit politická reprezentace (kdyby bylo na studentech středních
škol, DSSS bychom měli v parlamentu), například Romové svoji politickou
reprezentaci nemají. Přidáme-li k tomu řadu stereotypů a fám dnes tolik
produkovaných a šířených internetem v podobě všemožných hoaxů, nová forma
anticiganismu je na světě. Kromě těchto ustavujících tendencí protiromských
nálad mezi ně patří ještě další.

Kromobyčejná paní Závist

Za oním důrazem na kulturní odlišnost Romů se často skrývá obyčejná závist.
Jako příklad si můžeme uvést rodinu, která narození svých paterčat bude mít
navždy spojena s obrovskou vlnou nenávisti slušných Čechů, za níž nestojí nic
triviálnějšího, než závist, že rodinu obdarovali kočárky. Každému závistivci
bych ty kočárky ze srdce přál, vychovat dnes 5 dětí je přece prča.

Sociální dávky, média a posílení významu práce

Mýtus množství sociálních dávek údajně vyplácených Romům byl již několikrát

vyvrácen
, přesto je stále jedním z ustavujících základů českého
anticiganismu. Vedle něj pak jde o posílení významu práce, což souvisí se
všeobecnou ekonomickou situací, kdy nalézt ohodnocenou práci (zaměstnání) je pro
všechny segmenty společnosti (absolventy škol, lidi v produktivním věku,
obyvatele venkova i měst) rovno výhře v loterii. Dnes se anticiganismus s
rasistickým podtextem napevno usadil v oficiálním diskurzu – ten reprodukují
nejen politická reprezentace (např. neuvěřitelný

Otto Chaloupka
), ale ruku v ruce také masmédia, jejichž podíl na některých
akcích namířených proti Romům je neoddiskutovatelný (často zdůrazňována etnicita
Romů v momentě, kdy došlo k projevům násilí).

Novodobí Blaničtí rytíři

Zastavil bych se krátce u dalšího znaku, který ustavuje tendence
protiromských nálad, a tím je důraz na identifikaci s českým národem, kterému je
domovem – jak známo od příchodu Praotce Čecha a zorání pole Přemyslem Oráčem,
český rybníček. Za něj se „bílý“ Čech může skrýt jako za svoji skupinu, jejichž
zájmy chce hájit proti nepříteli. A když bude nejhůř, povstanou Blaničtí rytíři.
Zdá se mi, že už povstali.

Jedna z rovin jejich boje, která se nedávno objevila, je patrná v ochraně
městských hradeb, za nimiž se skrývá město plný slušných lidí, jejichž čistou
identitu formovanou pouze Petrovem, Špilásem a kuličkovým orlojem, který
neukazuje, kolik je zrovna hodin. To město je (tentokrát) Brno toho času
přejmenované na Krno. Jádrem
sporu o brněnství města byl tento

videoklip
, vytvořený redakcí pivně-sociologizujícího
Priglu.cz. Nenávistné reakce na klip, který
ukazuje, že bytostnou součástí pestrosti města jsou také Romové a místa, která
se na pohlednice zkrátka nedostanou, jsou lakmusovým papírkem stavu dnešního
anticiganismu.

Druhou rovinou je ztotožnění s oním českým rybníčkem a jeho symboly v
národní/etnické podobě.

„Už jste to slyšeli? Prý vznikla Česko-Cigošská vlajka“

Když jsem zjistil, že existuje také
petice proti
této umělecké iniciativě, bylo mi nejdřív do smíchu. Pak jsem zvážněl, protože i
další

reakce
na projekt slovenského umělce Tomáše Rafy jsou reálné. O co jde.
Projekt Nový nacionalismus v srdci Evropy, který se snaží upozornit na
problematiku rostoucího nacionalismu, vzbudil bouřlivou diskusi tím, že dává
možnost zvolit podobu česko-romské vlajky. Vlajka je vždy primárně symbolickým
vyjádřením skupiny osob, která se s ním identifikuje, jejím poznávátkem. Autor
projektu ji pojal jako nástroj k rozpoutání chybějící diskuze, protože formy
nového nacionalismu se stávají více a více všudypřítomné. Nenávistné reakce na
sebe nenechaly dlouho čekat a jeden ze zřejmých cílů autora – ukázat na problém
soužití Čechů a Romů a jejich vzájemného vymezování, se povedl prostřednictvím
zrcadla nastaveného společnosti zprostředkovat. Aniž to zřejmě bylo jeho
záměrem, tento projekt lze číst jako podnětný příspěvek do diskuse o tom, jakým

způsobem se státními symboly nakládají
nacionalismu holdující skupiny
(zejména jak jsou v rukou neonacistů znásilňovány a zneužívány), a jak nakládají
s interpretací naší společné domoviny. Téma, kdo je tady vlastně doma, a kdo je
cizák, je pak ostatně další linkou projektu Tomáše Rafy.

Na diskuzi rozpoutané kolem projektu česko-romské vlajky je ale
nejdůležitější jiná věc – aktéry diskuze jsou také ti, kteří z nich bývají
obvykle vyčleněni – Romové, kteří k projektu vyjadřují vlastní zcela totožná
stanoviska, jaké slyšíme ze strany majority – vlastní romskou nebo českou vlajku
už máme, s ní se identifikujeme, další nám netřeba. Nápadné argumentační
protnutí názorů obou aktérských stran (tedy že nová vlajka není potřeba, protože
už vlajky máme) může být chápáno jako možný odrazový můstek k ujasnění si toho,
že doma je tady ten, kdo se zde jako doma cítí.

Závěrem

Před časem

Svaz skautů
a členové
Sokola
nezávisle na sobě vydali stanovisko jednoznačně odsuzující projevy
rasismu a xenofobie. Za tento postoj je třeba děkovat a vážit si ho. Dostali
jsme se totiž bohužel do stavu, kdy distance od těchto jevů již není zdaleka
samozřejmá a naopak, z rasismu a xenofobie se staly ctnosti takřka až rytířské.
Anticiganisté se potom pasují do role novodobých rytířů, jenž hájí českou vlajku
jako posvátný symbol toho našeho českého rybníčku, proti snahám o jeho
pošpinění. Měli by ale vědět, že mezi ctnosti patřila zejména ochrana těch,
kteří se jí jen stěží mohou dovolávat.

Zdroj: anthropictures.blog.respekt.ihned.cz

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon