Ministerská kontrola v Romano hangos obvinění nepotvrdila

Časopis Romano hangos se proměnil v rodinnou netransparentně řízenou firmu s podivným účenictvím, psal 11. ledna bývalý dlouholetý šéfredaktor časopisu Pavel Pečinka ministru kultury Danielu Hermanovi a žádal ho o prošetření situace. Před několika dny ministerská kontrola skutečně proběhla a problémy v redakci nenalezla. 

O Pečinkově dopisu a reakcích vydavatele časopisu Karla Holomka a jeho dcery, ředitelky Muzea romské kultury Jany Horváthové jsme psali zde. Horváthová tehdy pro server Romea.cz napsala: „S ohledem k tomu, že téměř každá věta Pavla Pečínky, která uvádí mé jméno, se nezakládá na pravdě, jsem přesvědčená, že celý text, jinak dle mého vykazující znaky buď hluboce nešťastné či psychopatické osobnosti, je jen subjektivním hněvivým výkřikem, který má s fakty jen málo společného.“

Dnes Jana Horváthová dodává: „Tak konečně zde máme odpověď chorobně podezřívavému panu Pečínkovi, výsledek kontroly Romano Hangos zní: "Bez nálezu". Co bude následovat dál, když nedostal vlk nažrat…? Čeká nás snad nějaká další eskapáda? Ve slušné společnosti by byla na místě alespoň omluva, i když za to, co Pavel Pečínka způsobil, je i omluva málo.“

Podle toho, co píše na svém facebookovém profilu Pavel Pečínka se zdá, že následovat budou spíše další „eskapády“. Trvá na tom, že text „kritického dopisu není smyšlený ani zveličený“ a omlouvat se nebude. Naopak chce na profilu uveřejňovat podklady, na jejichž základě dopis vznikal.

Pečinka píše: „První text tvoří oskenované poznámky vydavatele novin Karla Holomka před jednou z řady našich konfliktních porad, pravděpodobně v létě nebo na podzim 2009. Vydavatel si zde dopředu připravuje, co mi má v diskusi říct, i k otázce mnou dotazovaných kritérií při odměňování.“

Neozřejmuje ani, jak se k Holomkovým poznámkám dostal – atmosféra špionážního filmu, kdy redaktor chvatně kopíruje vydavatelovy zápisky? – ani co je tak mimořádného na tom, že se někdo připravuje na diskusi. Zdá se nyní, že Pečinka už ke sporu nepřinese nové věcné argumenty a zůstane v rovině vyřizování osobních účtů. Uvidíme.

Konec „kauzy Romano hangos“ ovšem neznamená, že by neměla pokračovat obecnější diskuse o smyslu „romských médií“, vztahu „majoritní“ a romské kultury, komunikaci mezi nimi, o tom, zda politika problémy této komunikace zná a dokáže je reflektovat. (Tuto diskusi jsme zahájili rozhovorem s Romanem Krištofem, na který reagoval Karel Holomek, důležitá je i pro téma vládní Strategie romské integrace )