romea - logo
21. října 2017 (sobota)
svátek má Brigita
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Můžeme spolu: Hodně lidí se na Romy dívá skrz prsty. Rozdíly mezi námi jsou přitom minimální, říká pracovnice NZDM Pavlína Daňhelková

14.6.2017 14:50
Pavlína Daňhelková pracuje pro organizaci Člověk v tísni v nízkoprahovém klubu v Předlicích
Pavlína Daňhelková pracuje pro organizaci Člověk v tísni v nízkoprahovém klubu v Předlicích

Od ledna 2017 pravidelně přinášíme rozhovory s lidmi, kteří dělají zajímavé věci, které zároveň pomáhají k tomu, aby se nám společně žilo dobře. Když jsme hledali název rubriky, tak mě oslovilo motto letošního Mezinárodního dne Romů „Můžeme spolu“. A tak jsme se s organizátory dohodli, že rubriku uvedeme pod stejným názvem.

Od května tohoto roku jsem pak do rozhovorů začala přidávat otázku týkající se slov, která ve veřejném prostoru často ztrácení skutečný obsah, protože si pod ním každý představujeme něco jiného. Jsou to slova jako Čech, Rom, gádžo a další podobná, proti kterým se část respondentů během prvních několika měsíců rozhovorů v různé míře a hojnosti ohrazovala.

Rozhovor s Pavlínou Daňhelkovou

Pavlína pracuje pro organizaci Člověk v tísni v nízkoprahovém klubu v Předlicích. Kromě toho procestovala kus světa a svoji práci doma koření nejrůznějšími kreativními nápady – spolu s kluky a holkami z Předlic např. zahájila vysílání TV Předlice.

Co je podle vás potřeba dělat, aby se nám společně žilo dobře?

Pracuju v organizaci Člověk v tísni a dělám konkrétně v nízkoprahovém klubu v Ústí nad Labem v Předlicích. Ten klub jsme otvírali před pěti lety s tím, že se nejdříve otvíral pro mládež a teď už je to cílová skupina děti a mládež a mladí dospělí ve věku 6 – 26 let. No a v rámci tady toho klubu děláme spoustu věcí – i směrem k lokalitě, protože Předlice je taková ústecká čtvrť opředená šedivým mrakem, každý ji vnímá jako nějaké místo kriminálních živlů, povalečů a tak dále. A já si to třeba vůbec nemyslím. Myslím, že tam je velký potenciál právě v dětech, v mládeži, s kterými děláme.

Jednou z takových věcí, co jsme dělali nebo co jsme začali dělat před třemi roky, je TV Předlice, kdy jsme si založili vlastní televizi, která právě vysílá témata z Předlic, ale i celospolečenská témata, s kterými přichází místní kluci a holky. Začali jsme natáčet reportáže, což je jedna z věcí, která nás nastartovala k tomu nevšímat si jen problémů, co máme my, ale možná uvažovat i o společnosti a o místě, kde žijeme.

Můžeme vaše zpravodajství někde najít?

Ano, na Youtube nebo facebooku Člověk v tísni – pobočka Ústí nad Labem.

Co pro vás znamená ono „můžeme spolu“ a proč to vlastně děláte?

Myslím si, že asi zbytečně spousta lidí kouká na Romy skrze prsty, s předsudky, a není to ani z důvodů, že by jim konkrétně někdo něco udělal, je to spíš taková tradice, která koluje naší společností. A to mi připadá škoda.

A jak jste se k takovému postoji dostala?

Já mám třeba zkušenosti z Ugandy, kde jsem delší čas pracovala. Moje první „africká zkušenost“ však byla v Zambii, kde jsem byla na pracovní stáži a v obou státech jsem vnímala prostou radost ze života a z malých všedních věcí. U nás jsou všichni na všechno pořád naštvaní a to je pro mě tíživý element. Je to něco, s čím tady pořád bojuju. Nechci, aby byli všichni na všechno naštvaní - naopak aby něco dělali pro to, aby mohli být šťastní.

Našla byste nějaký příklad toho, kdy se někdo začal starat o svoje štěstí?

Věřím, že lidi se vzájemně ovlivňují. V práci, co dělám, je těžké odpovědět například na často kladený dotaz, jestli to má smysl. Pro mě ano. Je to stejné, jako když se zeptáme, proč natírat ten plot, když se stejně znovu oprýská. Dopad sociální práce je prakticky neměřitelný. Nevím, co by se stalo, kdybychom nespolupracovali. Třeba by si ta holčina nebo kluk poradil sám. Nevím.

Napadá mě konkrétní příklad jednoho kluka, teď už kolegy – je to kluk, který začal chodit do nízkoprahu, když jsme ho otevřeli. Kluci tam začali nadšeně chodit, dělali jsme aktivity směrem do lokality, natřeli jsme zeď v Předlicích, opravili lavičky, řešili jsme jejich individuální problémy a potřeby. Jeden z těch kluků se před třemi měsíci stal mým kolegou, což je hrozně fajn, protože je tam vlastně stejně dlouho jako já. A i když je to kluk, který má jen základní školu, tak pro ty ostatní je vzorem, začal pracovat v klubu, i když je tu zatím jen přes projekt pro nezaměstnané, ale i tak je to podle mě takový dobrý příklad i pro ostatní.

Jsou to spíš malé věci, z kterých mám radost. Když se nám povede uspořádat výlet do Prahy, kde dost mladých kluků a holek nikdy nebyla. Je jim 15 - 16, ze všeho jsou vyjukaní, diví se, co to tu jezdí za divný autobusy po kolejích, že tady lidi sedí na trávníku, proč jsou eskalátory tak dlouhé, jak je rychlé metro ... Taky mám vždycky radost, když nějaké dítě dostane jedničku, protože jsme se s ním před tím učili, když teď kluci začali trénovat fotbal, každý den se tam dřou a starší kluci vedou ty mladší, stejně jako starší holky vedou „tanečák“, aktivně připravují festivaly, sbírky. Společně jsme se dopracovali k akcím, které jsou hrozně důležité a správné. Věnují tomu svoji energii, kterou mladí lidé jednoduše mají.

Co pro vás znamenají slova jako Čech, Rom, gadžo…?

Já to nepoužívám, používám kluci a holky z Předlic, když už mám potřebu to nějak lokalizovat, co je to za skupinu. Ale nevím, připadá mi to zvláštní, asi ani moc nechápu, proč bychom to měli rozlišovat. Oni jsou taky Češi, my taky a pro mě třeba ty rozdíly mezi našimi kulturami jsou minimální. Byla jsem třeba teď tři měsíce v Indii, kde jsem pracovala v Himalájích a pak jsem projížděla Indií a třeba tam jsou kultury tak strašně rozličné, že mi připadá, že i africké kmeny jsou si víc podobné než Ind, který bydlí u moře, a Ind, který žije v Himalájích. Takže mi jsou tahle naše vymezení naprosto nejasné, protože rozdíly jsou vážně minimální. Rozdíly mezi kulturami, které jsem zažila, mohou být daleko větší, než mezi námi. My jsme pořád všichni hrozně stejní a děláme prostě z komára velblouda.

Máte nějaké sny? Kdybyste měla kouzelnou hůlku, co byste vyčarovala?

Asi bych chtěla, aby se všichni snažili být spíš dobří než zlí. A abychom se i k ostatním chovali spíš dobře než zle. Věřím, že to jde, když se člověk snaží dělat všechno co nejlíp. Pak se mu co nejlepší věci i vrací.

Přečteno: 5683x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Můžeme spolu, Rozhovory, Soužití



HLAVNÍ ZPRÁVY

Romové kandidující ve volbách 2017, zleva: David Tišer, Karel Karika, Martin Bajger, David Beňák a Anna Chválová (Koláž: Romea.cz)

Ve volbách do Poslanecké sněmovny kandiduje 6 Romů a 1 Romka

19.10.2017 21:15
O hlasy voličů se už zítra a v sobotu bude ucházet jednatřicet stran a hnutí, které usilují o získání křesel v Poslanecké sněmovně Parlamentu české republiky. Tentokrát nekandiduje žádná strana, která by jako hlavní cíl měla zájem některé z národnostních menšin. V minulosti se přitom o hlasy voličů vždy ucházela Romská demokratická strana (RDS) a v minulých volbách v roce 2013 byli kandidáti Strany rovných příležitostí (SRP) na kandidátce Strany zelených (SZ).
 celý článek

Kamila Plachetková (FOTO: Archiv Kamily Plachetkové)

Ve škole i v práci zažila šikanu, začala proto znovu v Británii. A daří se jí

18.10.2017 16:30
Kamila Plachetková se narodila a vystudovala v Brně. Její otec je Rom, což do značné míry předznamenalo její další životní dráhu, aniž by to sama kdy předpokládala. Po klidném dětství nastal první šok po nástupu do první třídy, kde se stala kvůli svému původu terčem šikany. Tehdy si také poprvé uvědomila svou odlišnost. „Spolužáci mi začali nadávat do černých sviní a držek, a já jsem vůbec nechápala, co se děje,“ vzpomíná Kamila. V dospělosti se pak opakovaně setkala se šikanou ze strany zaměstnavatele a kolegů, rozhodla se proto před pěti lety Česko opustit a nyní žije se svým synem v Manchesteru. Živí se online marketingem a IT podporou pro několik britských společností. Přestože pro ni není jako pro samoživitelku výchova syna, kterému nedávno diagnostikovali autismus, snadná, do Česka se vrátit nechce, i když ho stále považuje za svůj domov. „Už si to vůbec nedokážu představit,“ říká.
 celý článek

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury. (FOTO: Igor Zehl)

Muzeum romské kultury: K podpisu smlouvy o výkupu vepřína dojde zřejmě do konce října

18.10.2017 11:47
Muzeum romské kultury v Brně dnes vydalo tiskové vyhlášení ohledně termínu podepsání smlouvy o výkupu vepřína v Letech u Písku. Server Romea.cz ho zveřejňuje v plném znění.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo