romea - logo
18. února 2018 (neděle)
svátek má Gizela
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Můžeme spolu: Hodně lidí se na Romy dívá skrz prsty. Rozdíly mezi námi jsou přitom minimální, říká pracovnice NZDM Pavlína Daňhelková

14.6.2017 14:50
Pavlína Daňhelková pracuje pro organizaci Člověk v tísni v nízkoprahovém klubu v Předlicích
Pavlína Daňhelková pracuje pro organizaci Člověk v tísni v nízkoprahovém klubu v Předlicích

 

Od ledna 2017 pravidelně přinášíme rozhovory s lidmi, kteří dělají zajímavé věci, které zároveň pomáhají k tomu, aby se nám společně žilo dobře. Když jsme hledali název rubriky, tak mě oslovilo motto letošního Mezinárodního dne Romů „Můžeme spolu“. A tak jsme se s organizátory dohodli, že rubriku uvedeme pod stejným názvem.

Od května tohoto roku jsem pak do rozhovorů začala přidávat otázku týkající se slov, která ve veřejném prostoru často ztrácení skutečný obsah, protože si pod ním každý představujeme něco jiného. Jsou to slova jako Čech, Rom, gádžo a další podobná, proti kterým se část respondentů během prvních několika měsíců rozhovorů v různé míře a hojnosti ohrazovala.

Rozhovor s Pavlínou Daňhelkovou

Pavlína pracuje pro organizaci Člověk v tísni v nízkoprahovém klubu v Předlicích. Kromě toho procestovala kus světa a svoji práci doma koření nejrůznějšími kreativními nápady – spolu s kluky a holkami z Předlic např. zahájila vysílání TV Předlice.

Co je podle vás potřeba dělat, aby se nám společně žilo dobře?

Pracuju v organizaci Člověk v tísni a dělám konkrétně v nízkoprahovém klubu v Ústí nad Labem v Předlicích. Ten klub jsme otvírali před pěti lety s tím, že se nejdříve otvíral pro mládež a teď už je to cílová skupina děti a mládež a mladí dospělí ve věku 6 – 26 let. No a v rámci tady toho klubu děláme spoustu věcí – i směrem k lokalitě, protože Předlice je taková ústecká čtvrť opředená šedivým mrakem, každý ji vnímá jako nějaké místo kriminálních živlů, povalečů a tak dále. A já si to třeba vůbec nemyslím. Myslím, že tam je velký potenciál právě v dětech, v mládeži, s kterými děláme.

Jednou z takových věcí, co jsme dělali nebo co jsme začali dělat před třemi roky, je TV Předlice, kdy jsme si založili vlastní televizi, která právě vysílá témata z Předlic, ale i celospolečenská témata, s kterými přichází místní kluci a holky. Začali jsme natáčet reportáže, což je jedna z věcí, která nás nastartovala k tomu nevšímat si jen problémů, co máme my, ale možná uvažovat i o společnosti a o místě, kde žijeme.

Můžeme vaše zpravodajství někde najít?

Ano, na Youtube nebo facebooku Člověk v tísni – pobočka Ústí nad Labem.

Co pro vás znamená ono „můžeme spolu“ a proč to vlastně děláte?

Myslím si, že asi zbytečně spousta lidí kouká na Romy skrze prsty, s předsudky, a není to ani z důvodů, že by jim konkrétně někdo něco udělal, je to spíš taková tradice, která koluje naší společností. A to mi připadá škoda.

A jak jste se k takovému postoji dostala?

Já mám třeba zkušenosti z Ugandy, kde jsem delší čas pracovala. Moje první „africká zkušenost“ však byla v Zambii, kde jsem byla na pracovní stáži a v obou státech jsem vnímala prostou radost ze života a z malých všedních věcí. U nás jsou všichni na všechno pořád naštvaní a to je pro mě tíživý element. Je to něco, s čím tady pořád bojuju. Nechci, aby byli všichni na všechno naštvaní - naopak aby něco dělali pro to, aby mohli být šťastní.

Našla byste nějaký příklad toho, kdy se někdo začal starat o svoje štěstí?

Věřím, že lidi se vzájemně ovlivňují. V práci, co dělám, je těžké odpovědět například na často kladený dotaz, jestli to má smysl. Pro mě ano. Je to stejné, jako když se zeptáme, proč natírat ten plot, když se stejně znovu oprýská. Dopad sociální práce je prakticky neměřitelný. Nevím, co by se stalo, kdybychom nespolupracovali. Třeba by si ta holčina nebo kluk poradil sám. Nevím.

Napadá mě konkrétní příklad jednoho kluka, teď už kolegy – je to kluk, který začal chodit do nízkoprahu, když jsme ho otevřeli. Kluci tam začali nadšeně chodit, dělali jsme aktivity směrem do lokality, natřeli jsme zeď v Předlicích, opravili lavičky, řešili jsme jejich individuální problémy a potřeby. Jeden z těch kluků se před třemi měsíci stal mým kolegou, což je hrozně fajn, protože je tam vlastně stejně dlouho jako já. A i když je to kluk, který má jen základní školu, tak pro ty ostatní je vzorem, začal pracovat v klubu, i když je tu zatím jen přes projekt pro nezaměstnané, ale i tak je to podle mě takový dobrý příklad i pro ostatní.

Jsou to spíš malé věci, z kterých mám radost. Když se nám povede uspořádat výlet do Prahy, kde dost mladých kluků a holek nikdy nebyla. Je jim 15 - 16, ze všeho jsou vyjukaní, diví se, co to tu jezdí za divný autobusy po kolejích, že tady lidi sedí na trávníku, proč jsou eskalátory tak dlouhé, jak je rychlé metro ... Taky mám vždycky radost, když nějaké dítě dostane jedničku, protože jsme se s ním před tím učili, když teď kluci začali trénovat fotbal, každý den se tam dřou a starší kluci vedou ty mladší, stejně jako starší holky vedou „tanečák“, aktivně připravují festivaly, sbírky. Společně jsme se dopracovali k akcím, které jsou hrozně důležité a správné. Věnují tomu svoji energii, kterou mladí lidé jednoduše mají.

Co pro vás znamenají slova jako Čech, Rom, gadžo…?

Já to nepoužívám, používám kluci a holky z Předlic, když už mám potřebu to nějak lokalizovat, co je to za skupinu. Ale nevím, připadá mi to zvláštní, asi ani moc nechápu, proč bychom to měli rozlišovat. Oni jsou taky Češi, my taky a pro mě třeba ty rozdíly mezi našimi kulturami jsou minimální. Byla jsem třeba teď tři měsíce v Indii, kde jsem pracovala v Himalájích a pak jsem projížděla Indií a třeba tam jsou kultury tak strašně rozličné, že mi připadá, že i africké kmeny jsou si víc podobné než Ind, který bydlí u moře, a Ind, který žije v Himalájích. Takže mi jsou tahle naše vymezení naprosto nejasné, protože rozdíly jsou vážně minimální. Rozdíly mezi kulturami, které jsem zažila, mohou být daleko větší, než mezi námi. My jsme pořád všichni hrozně stejní a děláme prostě z komára velblouda.

Máte nějaké sny? Kdybyste měla kouzelnou hůlku, co byste vyčarovala?

Asi bych chtěla, aby se všichni snažili být spíš dobří než zlí. A abychom se i k ostatním chovali spíš dobře než zle. Věřím, že to jde, když se člověk snaží dělat všechno co nejlíp. Pak se mu co nejlepší věci i vrací.

Přečteno: 5725x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Můžeme spolu, Rozhovory, Soužití



HLAVNÍ ZPRÁVY

Čeněk Růžička (FOTO: Tereza Heková, Romea.cz)

videoZÁZNAM: Čeněk Růžička podal jménem pozůstalých trestní oznámení na Tomia Okamuru

8.2.2018 11:46
Předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička dnes u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podal jménem pozůstalých po obětech koncentračního tábora v Letech u Písku trestní oznámení na místopředsedu Sněmovny Tomia Okamuru a poslance Miloslava Roznera (oba SPD). Růžička sice nedoufá, že policie Okamuru bude stíhat, ale podle svého vyjádření to musel udělat. Důvodem jsou výroky obou politiků o romském táboře v Letech u Písku. Skupina asi deseti pozůstalých po obětech tábora požaduje odškodnění za morální újmu. Oba politici podle nich porušili zákon veřejným popíráním nacistické genocidy Romů.
 celý článek

Eduard Oláh (FOTO: http://www.fotothing.com)

Zemřel sochař a kameník Eduard Oláh, autor památníku romským obětem tábora v Hodoníně u Kunštátu

8.2.2018 11:13
Po krátké nemoci zemřel ve věku 63 let sochař a kameník Eduard Oláh - Izrael Ben Eded. Poslední rozloučení proběhlo v úterý 7. 2. v úzkém rodinném kruhu. Server Romea.cz o tom informovala jeho rodina.
 celý článek

Patrik Banga. (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Patrik Banga: Jak je možné psát o obnově koncentráků? Slušnost se vytratila. Místo toho vládne lež a nenávist

7.2.2018 21:30
Už asi po třetí za posledních několik hodin čtu názor, že se mají obnovit koncentrační tábory. Zcela nepřekvapivě byl jeden z nich na facebookovém profilu Tomia Okamury. A už několik desítek hodin přemýšlím, zda k tomu vlastně můžu něco říct, protože jsem se dostal do stadia, kdy se bojím cokoliv říct, protože jakmile něco řeknu, začnou mi chodit nenávistné rasistické maily a vzkazy, které mě znechucují tak, že jsem přestal i blogovat na blogu, který sám vedu.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo