Muzeum romské kultury nesouhlasí s vyloučením romských jmen ze čtení jmen obětí holokaustu Jom ha-šoa
Muzeum romské kultury dnes vydalo stanovisko, ve kterém vyjadřuje jednoznačný nesouhlas s vyloučením romských jmen ze čtení jmen obětí holokaustu Jom ha-Šoa. Muzeum tak reaguje na prohlášení správní rady Institutu Terezínské iniciativy, která čtení romských jmen odmítá. “Muzeum romské kultury nesouhlasí s rozdělováním čtení jmen obětí rasového pronásledování a domnívá se, že je velmi důležité připomínat tyto oběti symbolicky ve stejný den,” uvádí v prohlášení Muzeum romské kultury, které server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.
Prohlášení Muzea romské kultury
V Časopisu Terezínské iniciativy z března 2021 se na straně 27 píše stanovisko správní rady Terezínské iniciativy, která slovy Pavla Štingla, předsedy správní rady ITI, zastává stanovisko, že by se čtení jmen obětí rasového pronásledování v době protektorátu – Jom ha šoa – mělo navrátit k původnímu formátu, kdy se četla pouze židovská jména. Správní rada rozhodla o tom, že v Praze se nebudou tento rok číst romská jména.
Muzeum romské kultury bylo přizváno k uctění památky čtením jmen v roce 2010, a od té doby navazuje na důležitou spolupráci s ITI každým rokem, kdy jsou čtena židovská i romská jména jako připomínka utrpení rasového pronásledování během druhé světové války. Považujeme za důležité připomínat obě skupiny obyvatel, které byly během holokaustu perzekvovány a vyvražďovány na základě své příslušnosti k rase, která byla nacisty považována za méněcennou.
Muzeum romské kultury nesouhlasí s rozdělováním čtení jmen obětí rasového pronásledování a domnívá se, že je velmi důležité připomínat tyto oběti symbolicky ve stejný den.
Ředitelka MRK Jana Horváthová se k této záležitosti vyjádřila: „Vůbec nedokážu pochopit, co je k danému rozhodnutí vedlo. Uváděné důvody jsou, podle mého názoru, jen zástupné. Společné čtení obětí rasové perzekuce je přece symbolická věc, tím pádem hrozně křehká a toto „gesto“ je projevem úzkoprsosti, nesnášenlivosti a celkově ho vnímám jako jednoznačně negativní signál.“.
Karel Holomek při příležitosti Památního dne obětí holokaustu 27. 1. 2008 v Senátu ČR zmínil, že: „Společný osud Židů a Romů, v té ojedinělé a hrůzné záležitosti, které v dějinách lidského rodu není rovno – holocaustu, stojí za zmínku. Jaké to byly dvě naprosto rozdílné skupiny, a přece skončily stejně a ze stejných důvodů. (…) Toto společné protnutí ukazuje něco, co nemůže být nikdy zapomenuto: obrovskou zrůdnost rasistických teorií a jejich reálného naplnění, kdy se likvidovaly i zcela rozdílné skupiny a to z rasových důvodů.“
Společné připomínání osudů Židů a Romů během druhé světové války vychází již dlouhodobě ze snah institucí i jednotlivců napříč celou společností.
„V roce 2020 byla umístěna naše putovní výstava o Genocidě Romů a Sintů v období II. světové války do prostor Malé pevnosti Památníku Terezín, naše Lektorské oddělení dlouhodobě spolupracuje s Židovským muzeem na vzdělávacích programech pro školy, jako historici se účastníme seminářů pro učitele, kde jim vyprávíme o osudu Romů v průběhu II. světové války, v roce 2020 byla ITI zveřejněna databáze obětí koncentračního tábora Lety u Písku na stránkách holocaust.cz. Toto vše a mnohé další jsou zásadní kroky pro veřejnost, která o holokaustu Romů a Sintů má stále nepříliš hluboké povědomí, holokaust Romů a Sintů se často označuje jako tzv. zapomenutý či vytěsněný a přeživším a pozůstalým po obětech nebylo po dlouhá desetiletí umožněno si své zavražděné blízké připomínat. Jakékoliv dělení připomínání obětí vnímám jako velmi nešťastné.“ dodává historička MRK Anna Míšková.
