Násilný rasový útok na romskou rodinu: Šest let za šest trestných činů
Začátkem dubna padl rozsudek v případu násilného rasového útoku na romskou rodinu, o kterém tento server informoval – na přání poškozené rodiny vždy anonymně – zde a zde a zde. Obžalovaného soudce prvoinstančního krajského soudu odsoudil k nepodmíněnému trestu šesti let vězení s dozorem a k zákazu řízení na rok a půl. Navíc bude muset zdravotní pojišťovně vyplatit téměř stotisícovou částku za léčebné náklady a poškozeným ženám finanční odškodnění v celkové výši přibližně 150 tisíc korun za těžkou psychickou a nemateriální újmu. Nárok hlavního napadeného byl odkázán k občanskoprávnímu řízení. Přitom právě on byl zraněn tak závažně, že částečně ztratil paměť a nic z útoku si dnes nepamatuje. Proto ho soud ani nepředvolal jako svědka.
Státní zástupkyně, obžalovaný i poškození si ponechali lhůtu na případné odvolání. Jak serveru Romea.cz oznámil zmocněnec hlavního poškozeného, podá se svým mandantem odvolání ve věci soudem neuznaného odškodnění. Případ tedy bude mít dohru na soudu druhé instance.
Obžalovaného shledal soud vinným z celkem šesti trestných činů – dvakrát z rasistického těžkého ublížení, z porušování domovní svobody, z poškození cizí věci, z ohrožení pod vlivem návykové látky a z nepovolené výroby omamných látek ve větším množství pro vlastní potřebu. Obžaloba původně kvalifikovala napadení čtyřicetileté ženy jen jako násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, během soudního řízení však státní zástupkyní navržený znalec prokázal, že žena utrpěla posttraumatickou poruchu, ze které se léčí dodnes.
Vyvážené zhodnocení všech okolností
Je to rozsudek přísný anebo mírný? Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na něj díváte. Rodina napadeného je z něj zděšená. Vychází z toho, že útočník ohrozil hlavního napadeného na životě. Poté, co obžalovaný strávil rok ve vazbě, bude moci po dvou odsezených letech žádat o podmínečné propuštění za dobré chování. I vysouzené finanční odškodnění se napadené rodině zdá směšně nízké vzhledem k tomu, že hlavní napadený je od útoku odkázán na celodenní péči manželky, nemůže sám chodit anebo se umývat.
Obžalovaný během vyhlášení rozsudku jen kroutil hlavou. Ve své závěrečné řeči hovořil o Romech opět generalizujícím způsobem – kdyby prý „všichni“ nekradli, tak by žádný takový brutální exces nikdy nepodnikl. Podle jeho slov se „jim“ ani dá věřit.
Podle svědeckých výpovědí řemeslníků, kteří osudné ráno náhodou čekali naproti domu napadeného na správce sousedního domu, přijel obžalovaný svým autem, zastavil přímo před bránou domu poškozené rodiny a pěstmi rozbil špaletové okno dětského pokoje. Pak násilím do domu vnikl, vykřikoval „černé huby, já vás zabiju“ a nejdříve napadl ženu středního věku údery do obličeje. Když si všiml, že se v domě nachází i její otec, kterého znal od vidění, poručil ženě, aby se nehnula z místa a začal útočit na něj. Udeřil ho násadou a praštil mu hlavou vícekrát o podlahu. Mezitím vnučka vyskočila z okna dětského pokoje, následně i její matka s malými dětmi, aby zavolaly o pomoc. Když už napadený nehybně ležel na zemi, opustil obžalovaný jeho dům a vrátil se pěšky domů, aby se převlékl. Po té se znovu vrátil na místo činu, kde předstíral, že s celou věcí nemá nic společného. Nakonec byl zatčen policejní hlídkou, kterou přivolal správce sousedního domu.
Co vedlo soudce k udělení trestu v této výši? Nejdříve uvedl polehčující okolnosti: obžalovaný sice dosud nevedl zrovna řádný život, ale nebyl soudně trestán. Jen jednou měl zákaz řízení aut, protože řídil pod vlivem pervitinu. Projevil lítost hlavně tím, že se už začátkem soudního řízení částečně finančně vyrovnal s poškozenými takovou mírou, se kterou se soudce vyššího věku podle svých slov „prozatím nesetkal“. S pomocí vlastní rodiny jim z vazby vyplatil celkem dvě stě tisíc korun. Znalkyně u něj sice nezjistila závislost a nenavrhla nařízení léčby, obžalovaný však o léčení projevil zájem sám. V minulosti zachránil život své sestry, když ji daroval životně důležitý orgán, i když tím riskoval vlastní život. Obžalovaný měl navíc štěstí, že soud nezjistil, kde se vzala násada, kterou na muže útočil. Musel tedy vycházet z toho, že se nedá prokázat, zda ji útočník nesl s sebou, když vstoupil na pozemek poškozených, anebo zda už byla v domě. Z toho důvodu soud čin ani nekvalifikoval jako pokus o vraždu.
Znalec: Holocaustový syndrom se prohloubil
Situaci obžalovaného naopak přitížilo, že spáchal více trestných činů najednou. Svým útokem výrazně zasáhl do domovní svobody poškozených. Tuto skutečnost soudce zdůraznil řečnickou otázkou: „Kde jinde by se měl člověk cítit v bezpečí než ve vlastním domě?“ Při snaze útočníkovi utéct vyskočila vnučka napadeného ve vysokém stupni těhotenství z okna domu, stejně tak její zraněná matka s malými dětmi. Útočník způsobil podle soudce napadenému muži četná zranění včetně zlomenin nosu, čelisti a nitrolebního krvácení s patrnými trvalými následky. U jedné z žen konstatoval posttraumatickou stresovou poruchu. Následkem útoku se napadená rodina odstěhovala na ubytovnu. Do svého domu se nechtějí vracet, protože jim připomíná nejhorší chvíli jejich života.
Díky věcným důkazům, jako například DNA a krev na násadě od krumpáče a oblečení obžalovaného, byla pro soud důkazní situace jasná. Hlavním oříškem soudního řízení se stala otázka případné rasové motivace útoku, protože obžalovaný neměl žádnou extremistickou historii. Soudce nakonec rozhodl na základě shodných tvrzení napadených o rasistických výrocích, které slyšeli během útoku. Obžalovaný je nemohl vyvrátit, protože sám tvrdil, že si útok vůbec nepamatuje.
Soud zároveň uznal i útočníkovu výpověď o tom, že byl v minulosti vícekrát ve svém domě vykraden, a když se to stalo znovu, vzpomněl si, že kdysi viděl podezřelou osobu na lešení sousedního domu, která pak zaběhla do domu poškozené rodiny. Zmocněnec upozornil soud na to, že obžalovaný si podle vlastních slov nevšímal toho, zda tato osoba v domě také žije anebo je s ní třeba v příbuzenském vztahu. Pouze lehkovážně dedukoval, že by rodina mohla mít s krádeží v jeho domě něco společného. Nic takového se však před soudem neprokázalo.
Rodina napadeného z otcovy strany pochází z rodu, který byl uvězněn v koncentračním táboře Lety u Písku. Tam a později i v Osvětimi byla zavražděna většina jejich příbuzných. Znalec z oboru psychiatrie soud upozornil na to, že hlavní napadený už před útokem trpěl „holocaustovým syndromem“, který se napadením prohloubil.
