Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Německé úřady nechtějí zveřejnit úplný seznam uměleckých děl, která zabali nacisté Židům

07. listopadu 2013
Čtení na 3 minuty

Rozhodnutí německých orgánů nezveřejnit úplný seznam uměleckých děl, která se
našla v Mnichově a která patrně pocházejí z majetku obětí holokaustu, kritizuje
Židovské muzeum v Praze. Nález obrazů nicméně vítá a doufá v jejich navrácení
rodinám původních vlastníků. Uvedla to včera mluvčí muzea Jana Havlíková.

"Zprávu o objevu zkonfiskovaných děl vítáme, protože doufáme, že se případným
vrácením děl do oprávněných rukou podaří alespoň částečně napravit křivdy
spáchané v období šoa. Rozhodnutí německých orgánů nezveřejnit úplný seznam v
Mnichově nalezených 1406 uměleckých děl však nepovažujeme za správné. Domníváme
se, že v oblasti restitucí takzvaného uloupeného umění je třeba maximální
transparentnosti," řekla Havlíková.

Židovské muzeum v Praze tento trend důsledně sleduje. V jeho sbírkách se
během druhé světové války podařilo díky práci židovských odborníků shromáždit, a
tím fakticky zachránit řadu dokladů židovské kultury. "Proto považujeme studium
provenience, tedy původu uchovávaných předmětů za nedílnou součást našeho
poslání," uvádí Havlíková.

Němečtí celníci našli v roce 2012 při domovní prohlídce u osmdesátiletého
muže v Mnichově přes 1400 obrazů, které zkonfiskovali nacisté a jejichž hodnota
se odhaduje na miliardu eur (26 miliard korun). Teprve nyní byl nález zveřejněn.
Objevena byla díla mimo jiné Pabla Picassa, Henriho Matisse, Marka Chagalla,
Paula Kleea či Oskara Kokoschky. Vyšetřovatelé se zatím nechystají zveřejnit
seznam obrazů ani jejich fotografie.

Židovské muzeum v Praze, které je nestátní organizací, se snaží v otázce
napravování majetkových křivd způsobených holokaustem postupovat analogicky s
restitučním zákonem z roku 2000, uvedla mluvčí. Ten se vztahuje jen na předměty
ve vlastnictví státu, a nad jeho rámec muzeum ještě rozšířilo okruh možných
oprávněných osob. Seznam vydaných děl a podrobnosti týkající se restituční
politiky muzea, mimo jiné tedy to, co lze ve sbírkách muzea hledat a jak o tyto
předměty případně žádat, lze najít v příslušné rubrice na
webové stránce muzea.
V současné době je dle této stránky podána jedna restituční žádost o umělecké
dílo.

Nejvýznamnější restituční kauzou z muzejních sbírek byl v roce 2008 případ 32
obrazů ze sbírky Emila Freunda, který zahynul roku 1942 v lodžském ghettu.
Zabavené obrazy se dostaly do tehdejšího Ústředního židovského muzea. V roce
1949 se o ně přihlásily Freundovy sestry z USA, neměly ale úspěch. Židovské
muzeum bylo na jaře 1950 zestátněno a obrazy byly převedeny do správy Národní
galerie.

V souboru byla zastoupena především meziválečná díla českých a francouzských
autorů, například Paula Signaca, André Deraina a Maurice Utrilla; z domácích
autorů byli zastoupeni Emil Filla, Jan Bauch, Zdenek Rykr, Alfréd Justitz, Emil
Arthur Pittermann-Longen a Václav Špála. K vyhledání dědiců přitom aktivně
přispěla kurátorka Židovského muzea v Praze Michaela Sidenberg.

Dohledala potomky jedné ze sester Emila Freunda. V roce 2001 o fragment
sbírky požádal její pravnuk Gerald McDonald. Protože restituenti nejsou v přímé
linii s původními vlastníky, nemohla být díla přímo vydána podle zákona o
zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem. Dle tohoto zákona
ale díla mohla být vydána Židovskému muzeu, což se stalo na podzim 2000.

Některá díla ale český stát prohlásil za kulturní památky, ty nemohli
dědicové z republiky odvézt a stát je po dlouhém vyjednávání vykoupil zpět za
blíže nespecifikovanou sumu v řádech několika desítek milionů korun.
Nejvýznamnějším dílem sbírky je obraz Paula Signaka Parník na Seině. Jeho cena
se odhaduje na 30 milionů korun.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon