Občanští členové romské rady: Petr Uhl byl a zůstane člověkem, který pomohl posunout naději v důstojnější život mnoha Romů a Romek

Veřejnost se dnes odpoledne naposledy rozloučí s Petrem Uhlem. Novinář a publicista, někdejší disident, politický vězeň a signatář Charty 77 zemřel 1. prosince ve věku 80 let. Obřad ve strašnickém krematoriu má být podle Uhlovy rodiny oslavou naplněného života statečného člověka. Poslední rozloučení symbolicky připadá na Den lidských práv, která Uhl hájil v dobách komunistického režimu i v polistopadové éře.

"Petr Uhl byl a zůstane člověkem, který pomohl posunout naději v důstojnější život mnoha Romů a Romek a vryl se tak nesmazatelně do paměti všech, kteří měli možnost sledovat jeho život. Někteří z nás měli i tu čest poznat „ho“ osobně. Věřím, že jistě v každém z nás zanechal kousek ze svého lidství, ochoty a pocitu důstojnosti. Zanechal vzpomínku, která nezůstane zapomenuta, zvláště proto, že byl jedním z mála lidí, který slova dokládal skutky," uvedl pro zpravodajský server Romea.cz Jan Husák za občanské členy Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

"Je jen málo těch, kteří si zaslouží skutečného uznání za celoživotní postoj. Právě proto cítíme hlubokou bolest nad odchodem člověka, který svůj život obětoval pro jiné bez ohledu na vlastní ztráty.  Jen stěží nalezneme dostatek slov pro poděkování a vyjádření úcty za úsilí, které Petr Uhl věnoval obhajobě Romů a Romek.  Patřil a bude nadále patřit mezi významné osobnosti, jejichž činy byly naplněny moudrostí a skutečnými příklady lidské odvahy hodné obdivu a následování. Petr Uhl se zasloužil zůstat nejen v našich vzpomínkách, ale též v našich srdcích. Děkujeme! Paľikeras!" poděkoval Husák.

"Upřímnou soustrast a sílu v bolestivém loučení zvláště manželce Anně, dětem Pavlovi, Michalovi a Alexandře," doplnil na závěr Jan Husák za občanské členy Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

Petr Uhl společně se svoji ženou, pozdější ombudsmankou Annou Šabatovou, patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Kvůli svému přesvědčení strávil za normalizace devět let ve vězení. S obhajobou lidských práv nepřestal ani po pádu komunismu.

Uhl byl spoluzakladatelem, signatářem a aktivistou Charty 77, stál také u zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru, za které byl v roce 1990 zvolen jako člen Levé alternativy poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Začátkem 90. let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil jako komentátor deníku Právo.

V 90. letech byl Uhl členem Občanského hnutí, mezi roky 2002 a 2007 byl ve Straně zelených, za kterou kandidoval do Sněmovny, poslancem se ale nestal. Za sociálnědemokratického kabinetu Miloše Zemana se stal vládním zmocněncem pro lidská práva.

Uhl se nikdy netajil svými levicovými postoji a zastával názory, které nebyly vždy populární. Jeho přátelé z dob disentu, kolegové, novináři, diplomaté i politici na něj vzpomínají jako na statečného a zásadového člověka, který své názory prosazoval bez ohledu na vládnoucí režim, následky a většinové mínění. Uměl ale podle nich respektovat i lidi s odlišnými postoji.

Uhl byl držitelem celé řady ocenění, například Medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysokých vyznamenání polských, německých či francouzských. S Annou Šabatovou, která se také celý život věnovala ochraně lidských práv, měl tři děti.