Obžalovaný ze žhářského útoku na rodiny: Věděl jsem, že tam jsou lidé
Na začátku dubna pokračoval u Krajského soudu v Plzni proces s devítičlennou, údajně organizovanou skupinou neonacistů z různých částí republiky, o kterém server Romea.cz informoval zde a zde. Podle obžaloby vyzývala přes internet k násilným útokům na menšiny, sídla politických stran a představitele vlády či policie a plánovala útoky na konkrétní lidi. Podle krajského státního zástupce provedli někteří členové skupiny ve spolupráci s dalšími minimálně dva útoky, které prý skončily bez zranění napadených osob. Obžalovaní se podle policie měli i osobně podílet na založení a činnosti buňky mezinárodní neonacistické organizace Blood & Honour Division Bohemia a její dceřinné militantní organizace Combat 18 v západních Čechách. Někteří z obžalovaných se na činnosti skupiny podíleli výrobou či prodejem triček a hudebních nosičů s neonacistickou propagandou.
V dubnu u soudu vypovídali zástupci majitelů posprejovaných budov v Mariánských lázních a psycholožka a psychiatrička, které obžalované vyšetřily. K osobnosti údajného šéfa skupiny uvedly, že trpí různými poruchami osobnosti, avšak žádnou psychickou nemocí. Jeho problém podle nich pramení z přístupu rodičů, kteří ho rozmazlovali. Nebyl nikdy veden k praktickému životu, nikdy nepracoval. Jelikož podle několika různých lékařských diagnóz byl uznán jako trvale postižený, pobírá invalidní důchod.
Organizovaná skupina nebo „jen“ organizace
Vraťme se ale ještě k soudním stáním, která proběhla v únoru. Zatím největším přínosem soudního řízení k objasnění případu se stal výslech obžalovaného Tomáš K. z Aše. Ten, jak zdůraznil jeho obhájce, od svého zatčení příslušníky ÚOOZ (Útvarem pro odhalení organizovaného zločinu) spolupracoval s policií, přiznal se k noční akci v Mariánských lázních, kde spolu s Boleslavem M. na různé budovy nasprejovali nápisy jako třeba „Sudety“ nebo „Combat 18“ i k žhářskému útoku v Aši. Před soudem podrobně popisoval fungování skupiny.
Nejdříve uvedl, že se po svém obvinění setkal s jedním z obyvatel, dohodl se s ním na odškodnění a vyplatil mu ho, na což má doklady. Prohlásil, že ostatním poškozeným také vyplatí tolik, co budou požadovat. V roce 2011 se s Boleslavem M. a Michalem P. setkávali jednou až dvakrát měsíčně u piva. K akcím je motivoval hlavní obžalovaný Jan B. z Prahy, nazvaný „válečník“, přes svou přítelkyni Petru L. Ta jako rodačka z Aše jezdila pravidelně domů, kde prodávala členům skupiny trička a CD, které si objednali přes internet od „válečníka“, a které „nebyly zadarmo“. Navíc od válečníka předávala vzkazy, ten se členy skupiny komunikoval jen pod svým pseudonymem přes e-mail. Vzkazy od něho vyzněly tak, aby „dělali různé akce“, např. tu v Mariánských lázních, kterými „jsme prostě měli dát vědět o sobě“ a o tom, že by měly vzniknout nějaké organizace jako Combat 18 anebo Blood & Honour. Po žhářském útoku Tomáš K. informoval Jana B. o výsledku akce, který ji podle důkazů z elektronické komunikace posoudil jako nepovedenou.
Žhářský útok, který podle vlastních slov provedl jen s Michalem P., Tomáš K. popsal jako klukovinu. Osudný večer jeli oba dva spolu s Michalovou ženou a Boleslavem M. na myslivecký ples do Krásné u Aše. Když akce skončila, vrátili se spolu, avšak bez Boleslava M. taxíkem do Aše, vysadili Michalovou ženu u něho doma, a šli popíjet do další hospody. Tam je napadlo „něco vyvést, třeba zaútočit na ubytovnu“ – když pořád měli v hlavě tu organizaci Blood & Honour, „abychom udělali nějakou akci“. Ač ji sám navrhl, šel do ní jen proto, aby to nevypadalo hloupě, protože v této organizaci si každý musí stát za svým.
Po cestě si obstarali prázdné PET lahve z kontejneru, nabrali do nich benzin na pumpě, i z dalšího kontejneru si vzali i skleněné lahve a ve sklepě jeho rodičů je naplnili benzínem. Po té vzali hadry, které použili jako knoty, a vydali se k ubytovně v Nádražní ulici, kde se podle něho stahovala problematická komunita Romů, hlavně z Chebu. Prý ubytovnu znal a dobře věděl, kdo tam bydlí, nevšiml si však, že tam žijí i děti – přestože si tam každý den hrály před domem. „Chtěli jsme postrašit lidi, aby se tam nestěhovali.“ Až s odstupem času si uvědomil, že by tam mohlo dojít ke zranění.
Obžalovaný: „Vstoupil jsem do organizace Blood & Honour“
Za hluboké noci nejdříve polili hlavní vchod ubytovny benzínem z PET lahví, a pak ho bez toho, že by si ověřili, zda mají obyvatelé domu případně možnost opustit dům z jiných vchodů, zapálili. Při házení lahví stál maximálně dva metry od domu, zapálené láhve hodili oba současně. Popřel, že by byli maskováni. Po činu šli společně popíjet do další hospody, která je v Aši na kopci. Když viděli, že se u ubytovny nic neděje, odešli domů.
Jako další motiv svého činu uvedl, že na Ašsku byla velká kriminalita, že se cítil ponížený, když jeho dřívější přítelkyně „šla za Romem“, a že jeho bratra kdysi údajně napadli Romové. To prý vedlo k tomu, že se jeho nenávist k nim prohloubila, a proto vstoupil do organizace Blood & Honour, kde byli novodobí stoupenci nacistů.
Důvěryhodnost obžalovaného lze zpochybnit tím, že podle korunní svědkyně byli útočníci maskováni a podle taxikáře, který je vezl, nepůsobili jako opilí. Hlavním otazníkem celého případu však je, zda je Jan B., jako údajná hlava organizované skupiny spoluodpovědný i za žhářský útok v Aši, když členy skupiny přes svoji přítelkyni pouze vyzval k tomu, aby dělali „nějaké akce“. Zatím z účasti na útoku obžalován není.
Proces bude pokračovat začátkem i koncem května, mimo jiné i výslechem některých poškozených.
