Apelovat na německé úřady, aby zveřejnily co nejvíce informací o uměleckých
dílech zkonfiskovaných nacisty a nalezených náhodně v Mnichově, chtějí
pracovníci tuzemského Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních
statků obětí II. světové války. "Určitě na ně budeme vyvíjet tlak ve spolupráci
s dalšími zahraničními institucemi," řekla Renata Košťálová z této instituce,
která novinářům představovala v Praze svou činnost.
Věci kulturní povahy, které zabavili nacisté, jsou podle pracovníků centra
stále v českých státních sbírkách, na zámcích ve správě státu, ale i na Úřadu
vlády či v sídlech ministerstev. Identifikace těchto děl je často náročná, neboť
dotyčné věci prošly různými institucemi a jsou většinou evidovány jako majetek
zabavený nacistům. Předtím ale byly často zabaveny Židům, těm, kteří šli do
transportu, i těm, kteří před holokaustem stihli utéct. Zjišťování provenience
těchto předmětů je jedním z cílů centra.
Svoji práci dnes představilo v souvislosti s nedávno zveřejněným nálezem v
Německu. Tamní celníci našli už v roce 2012 při domovní prohlídce u
osmdesátiletého muže v Mnichově přes 1400 obrazů, které zkonfiskovali nacisté.
Vyšetřovatelé se zatím nechystají zveřejnit seznam obrazů ani jejich fotografie.
Předseda správní rady zmíněného centra Tomáš Kraus připomněl, že ani 75 let
od Křišťálové noci, která "odstartovala nejen největší masové vraždy, ale i
největší masové loupeže 20. století", je napravování křivd holokaustu stále
aktuální. Ředitelka centra Helena Krejčová uvedla, že dalším z úkolů centra je
zjišťování osudu majetku zavlečeného na území jiných států. "Množství majetku se
nachází nejen v Německu, ale i Rakousku, Rusku či USA – tam je toho možná
nejvíce," řekla.
Centrum také mapuje restituce, které se děly ihned po válce, kdy se velké
množství děl dostalo do sběrného bodu v Mnichově. Johana Prouzová z centra
uvedla, že restituce příliš úspěšné tehdy nebyly, byla totiž časově omezená
možnost se o díla přihlásit. "Úřady navíc někdy tvrdily, že díla byla zničena
bombardováním – to je i případ Cornelia Gurlitta. Jak se ukázalo, nebylo tomu
tak; třeba se to do budoucna prokáže i v dalších případech," řekla. Podle
pracovníků centra se nekradlo jen za války, ale i po válce, třeba právě i v
tomto sběrném bodě.
České státní sbírky díla potomkům obětí holokaustu vydávají, podle Krejčové
ale výsledky málo zveřejňují. Uměleckoprůmyslové muzeum v rámci výzkumu
provenience svých sbírkových předmětů ke všem exponátům, které byly židovským
majitelům zabaveny, tuto skutečnost doplnilo. V jednom případě předměty muzeum
vydalo, v jednom po dohodě s potomkem majitelů zůstalo ve sbírce a o jeden
předmět žádá potomek, který však není v přímé linii, jak to požaduje příslušný
zákon z roku 2000.
Zákon o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem není ani
podle zainteresovaných odborníků ideální – právě tím, že žádat mohou pouze přímí
potomci. "Jsme ale jedna z mála zemí, která vůbec podobný zákon má," uvedla
Košťálová.
