romea - logo
1. prosince 2021 (středa)
svátek má Iva

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Ondřej Liška: Segregace romských dětí je v českém školství hluboce zakořeněná

Praha, 19.11.2013 16:00, (ROMEA)
Ondřej Liška.  Foto: František Kostlán
Ondřej Liška. Foto: František Kostlán

Minulý týden uplynulo již šest let od přelomového rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní versus Česká republika. Rozsudek potvrdil, že ČR diskriminuje romské děti tím, že je nadměrně posílá do praktických škol (dříve zvláštních).

Česká vláda podle rozsudku ze 13.11 2007 porušila právo 18 romských dětí z Ostravska na vzdělání a zákaz diskriminace tím, že byly zařazeny do zvláštních škol. Velký senát Evropského soudu pro lidská práva tak zvrátil rozhodnutí nižší instance, proti němuž se stěžovatelé odvolali. Verdikt přijali soudci poměrem hlasů 13:4. Podle rozsudku porušila ČR článek evropské úmluvy o lidských právech o zákazu diskriminace a článek protokolu k úmluvě, který se týká práva na vzdělání. I přes mezinárodní kritiku České republiky tento problém u nás stále přetrvává.

Optali jsme se v této souvislosti třech osobností, které se zabývají lidskými právy či školstvím, jestli rozsudek D.H. proměnil české školství, případně jak. Jde o tyto osobnosti:

  • Michaela Marksová Tominová, stínová ministryně ČSSD pro lidská práva a rodinu
  • Ondřej Liška, bývalý ministr školství, který prosazoval inkluzívní vzdělávání, předseda Strany zelených
  • Jolana Šmarhovyčová, sdružení Vzájemné soužití (bylo to právě Vzájemné soužití, díky němuž byla žaloba D.H. a ostatních podána a dotažena až k Evropskému soudu pro lidská práva

Ve druhém článku přinášíme reakci Ondřeje Lišky.
Odpověď Marksové Tominové je zde. Odpověď Jolany Šmarhovyčové je zde

Proměnil rozsudek D.H. české školství? Pokud ano, jak? Pokud ne, proč?

Ondřej Liška: Segregace je hluboce zakořeněná

České školství dosud neproměnil. Segregace romských dětí, respektive dětí se sociálním i zdravotním znevýhodněním, mimo běžné školy, je v českém školství hluboce zakořeněná. V bývalých zvláštních školách zůstává třetina romských žáků, a nelze ministerstvu školství uvěřit, že meziročně počet poklesl z 35% na 26%.

Dokud se nezmění některé systémové věci, především financování regionálního školství (praktické základní školy dostávají dvojnásobný příspěvek na žáka), pedagogicko-psychologické poradny nezačnou hledat způsoby, jak pro každé dítě nalézt nejlepší podpůrná opatření, aby se co nejvíce rozvinul jejich talent a potenciál, běžné základní školy nebudou mít dostatek podpory pro vzdělávání dětí se znevýhodněními. Či dokud nebude v Česku dostatek míst ve školkách pro všechny děti, prakticky se nic nezmění.

A to není otázka změny ze dne na den, ale důsledné dlouhodobé práce ministerstva. A to čeká na odvážného a pracovitého ministra školství.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že rozsudek Štrasburského soudu situaci „odšpuntoval“. Do té doby MŠMT setrvale a v tichosti podporovalo segregační praxi, od té doby se o inkluzi hovoří, stala se společenským tématem, pomalu se dostává mezi priority MŠMT. Připravovaná novela školského zákona i návazných vyhlášek mohou dlouhodobě inkluzi hodně přispět.

Je to ale stále jen začátek. Šest let od rozsudku jsou to totiž stále jen přísliby a očekávání změny. Jediný konkrétní plán, který jsme na ministerstvu připravili v roce 2009 – Národní akční plán inkluzivního vzdělávání – totiž vzápětí ministr Dobeš shodil.

Přečteno: 1425x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Vzdělávání, segregace, rozsudek D.H., Děti, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo