Památník romského holocaustu v Hodoníně se návštěvníkům otevře v létě

Památník romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu se otevře návštěvníkům letos v létě. Zkušební provoz by měl probíhat od července, oficiálně otevřený bude od srpna. Stavba památníku, jehož správou bylo pověřeno Národní pedagogické muzeum a knihovna J.A. Komenského, trvala téměř čtyři roky.

Památník stojí na místě bývalého protektorátního a poválečného tábora, kde byly v období od srpna 1940 do listopadu 1950 internovány různé skupiny osob, které byly zejména z rasových, národnostních či politických důvodů vyčleňovány z většinové společnosti. Za druhé světové války sloužil jako sběrný tábor pro moravské Romy.

Na přípravě expozice se podílejí přední čeští historici a Muzeum romské kultury v Brně. „Materiály z období cikánského a sběrného tábora poskytneme do každé části expozice. Výzkumem holocaustu Romů se zabýváme přes dvacet leta a ve svých sbírkových fondech máme fotografie i audio a video záznamy bývalých vězňů," uvedla pro Blanenský deník ředitelka muzea Jana Horváthová.

Expozice je plánována jako stálá a má přiblížit dějiny tábora se zvláštním zaměřením na protektorátní cikánský tábor v Hodoníně u Kunštátu v obecně historickém kontextu romského holocaustu v českých zemích v období 2. světové války. Stálá expozice bude doplňována i o menší krátkodobé výstavy a další doprovodné akce.

Areál tvoří nově postavené infocentrum, opravený barák vězňů a ubytovna dozorců. V infocentru je základ celé expozice, které patří jedna prostorná místnost. Součástí infocentra je i multifunkční sál. Tam se budou promítat dokumenty i hrané filmy o druhé světové válce, holocaustu a totalitních režimech. Sál se využije na přednášky, besedy nebo různé vzdělávací akce. Areál lemují železné tyče - za každého člověka, který v tomto objektu zemřel.

V období od srpna 1942 do prosince 1943 byly v tzv. cikánském táboře (druhý takový se nacházel v Čechách v Letech u Písku) soustřeďovány romské osoby, jednotlivci i celé rodiny, před deportací do koncentračního tábora v Osvětimi. Táborem prošlo celkem 1396 Romů. V táboře za dobu jeho existence zemřelo zejména vlivem těžkých životních podmínek v táboře a epidemií tyfu 207 mužů, žen a dětí a narodilo se 35 novorozenců, z nichž však žádný nepřežil. Z hlediska počtu obětí se jednalo bezpochyby o nejtragičtější etapu v historii hodonínského tábora.

Po skončení 2. světové války sloužil tábor v roce 1946 v rámci organizovaného odsunu pro internaci Němců, kteří byli zejména z důvodu vysokého věku nebo nemoci okamžitého odsunu neschopni. Počet zemřelých v táboře vlivem podobných příčin činil okolo 80 osob. Po nástupu komunistického režimu byl v areálu zřízen Tábor nucené práce, kde byli v letech 1949-1950 vězněni mimo jiné i bývalí důstojníci předúnorové Československé armády.

V mezidobích výše uvedených etap sloužil hodonínský tábor pro internaci či ubytování dalších skupin osob; v letech 1940-1942 vězňů Kárného pracovního tábora, v roce 1944 vězňů Pracovně výchovného tábora, v zimě a na jaře 1945 se v areálu cvičili příslušníci wehrmachtu, v květnu a červnu sloužil tábor pro ubytování příslušníků jednotek rumunské armády, v létě 1945 jako lazaret Rudé armády.