Reportáž z Luníku IX: Papež František, prorok pro dnešní dobu

Byla to jen jedna odpolední půlhodina, ale bez přehánění naplnila stránky novin po celém světě. Papež František 14. září osobně navštívil košické sídliště Luník IX – největší ghetto ve střední Evropě a symbol vyloučení Romů ze společnosti.

Nešlo jen o to, že jindy na Luník nechodí, kdo vyloženě nemusí. „Tam my nejezdíme,“ odmítl mě taxikář na košickém nádraží a nakonec sice jel, ale, jak mě poté upozornili místní, za dvojnásobek obvyklé taxy. Ani církev se do kontaktu s Romy právě nehrne a v jejich doprovázení je – navzdory nepopiratelné romské náboženskosti a citu pro posvátné – spíše bezradná. To platí pro světovou církev právě tak jako pro tu na Slovensku, ačkoli právě zde se díky vytrvalosti a osobnímu nasazení nemnoha jedinců začíná situace přece jenom měnit. A papež František, globální celebrita a hlava 1,4 miliardy katolíků na světě?

Jeho košická návštěva byla už jeho druhým oficiálním gestem, kterým uznal tíživou historii evropských Romů i jejich nelehké postavení ve společnosti a prokázal jim úctu. Tím prvním byla Františkova promluva v roce 2019 v rumunské Blaji, kde si během cesty za místními křesťany přál setkat se také se zástupci Romů. „Žádám Boha i vás jménem církve o odpuštění za ty případy, kdy jsme vás v minulosti diskriminovali, špatně jsme s vámi zacházeli a pohlíželi na vás s nedůvěrou,“ řekl rumunským Romům František. Také setkání na Luníku IX se konalo na Františkovo vlastní přání a v harmonogramu jeho cesty po Slovensku 12.–15. září stálo bok po boku vedle rozhovorů s prezidentkou, politiky a církevními hierarchy či vedle pozdravu křesťanské mládeži a velkých mší s řecko- i římskokatolickými věřícími na významných místech slovenského křesťanství.

„Bůh si nás takto přeje – každého jiného, ale všechny sjednocené kolem něj. Pán nás vidí spolu. Všechny,“ zdůvodnil František na Luníku IX před několika tisíci lidí – Romů z celého Slovenska i z Česka a z majority. „Příliš často jste byli předmětem předsudků a nemilosrdných soudů, diskriminačních stereotypů, hanlivých slov a gest. Kvůli tomu jsme se všichni stali chudšími – chudšími v lidskosti. Na obnovu důstojnosti potřebujeme přejít od předsudků k dialogu, od uzavřenosti k integraci,“ pokračoval papež a dodal: „Zvu vás všechny, abyste překonali strach, rány minulosti, krok za krokem: v poctivé práci, v důstojnosti vydělávání si na každodenní chléb, v budování vzájemné důvěry a v modlitbě za sebe navzájem, protože to je to, co nás vede a dává nám sílu. Povzbuzuji vás, žehnám vám a přináším vám objetí celé církve,“ zakončil František a dodal romsky: „Paľikerav!“

Proroctví pro dnešní dobu

„Papež František je prorok dnešní doby. A proroci vždy vypovídají nejen slovy, ale i svými činy a postoji – a tento jeho postoj je velmi srozumitelný,“ vysvětlil mi v rozhovoru P. Peter Bešenyei – sedmapadesátiletý kněz z kongregace Salesiánů dona Boska (kteří mají na starost především výchovu ohrožené mládeže) a tajemník Rady slovenských biskupů pro Romy a menšiny. Setkání na Luníku IX strávil přímo na papežském pódiu. Veškerý program Františkovy návštěvy, který se týkal Romů, totiž zastřešoval jako jeho hlavní organizátor a pracoval na něm dlouho předem. Otec Peter žije mezi Romy třicet let a své zkušenosti s nezapíranou láskou a porozuměním shrnul ve dvou knihách (Romské ticho, 2009 a Zabijme rasistu v sobě, 2019). Má za sebou působení v nejubožejších osadách v Jarovnicích, Lenartově, Michalovcích nebo na bardejovském sídlišti Poštárka. Na Luník IX přišel v roce 2008 a nastěhoval se přímo do jedné z bytovek (ty nejdevastovanější už dnes ovšem nestojí, poslední z nich šla k zemi několik týdnů před papežskou návštěvou). Prožil tu 99 měsíců. S dalšími spolubratry vybudovali na kraji sídliště kostel a komunitní centrum, které se podařilo dokončit a otevřít k užitku místním obyvatelům v roce 2012. Pro zdejší děti a mládež je tu k dispozici například tělocvična nebo studovny s knihovnou a řada aktivit, dospělí si sem chodí kromě rady a podpory třeba i pro bomby s plynem, pro vodu nebo uvařit. Mnoho ze zdejších pěti tisíc obyvatel totiž žije bez tekoucí vody, elektřiny a také bez zaměstnání. Úžera je všednodenní realitou.

Právě v areálu komunitního centra stálo pódium pro papeže a na prostranství mezi bytovkami byly vyznačené sektory pro příchozí. Místní se ale samozřejmě tlačili i v sousedících domech, ve všech oknech, ze kterých bylo i jen něco málo vidět. „Jestli se chystají? Vždyť oni tím žijí!“ smál se mému dotazu P. Peter Veselský, další ze zdejších salesiánů a představený jejich místní komunity, když jsem s ním mluvila dva týdny před návštěvou. To už bylo sídliště uklizené – zmizely odtud nakupené odpadky, po měsících odkladů byla konečně opravená příjezdová silnice, na boční stěně baráku vybíhajícího k hlavní vznikala obrovská malba květin prorážejících puklinami (spolu se salesiány ji vytvořily místní děti jako znamení krásy a houževnatosti, které se dokážou prosadit i v těžkých podmínkách). A na další už se skvěl i onen nápis, který si neodpustila s nadřazeným úsměvem citovat mnohá média: „Pápež, vytaj!“

Někteří místní obyvatelé vysmýčili i svoje byty a nakoupili zásoby dobrot, kdyby se František rozhodl poctít návštěvou přímo někoho z nich. Teoreticky vzato, u papeže, který rád porušuje protokol a rád volá úplně obyčejným lidem, které se rozhodne pozdravit nebo povzbudit, to nebylo zcela vyloučené, ačkoliv na to nakonec nedošlo. Příprava se tak zúročila spíše těm, kdo vystoupili přímo na setkání. Například romským rodinám, které promluvily o svých životních zkušenostech přímo pro papeže. V doprovodném programu to pak byl dětský sbor z místní základní školy a především osmdesátka dětí ze všech koutů východního Slovenska, zapojených do rozmanitých aktivit církve, se svým tanečně-divadelním pásmem. Pedagogové Dušan Plichta a Vladimír Špurek, kteří celý program s hudbou mladého slovenského skladatele a hudebníka Adriána Harvana vymysleli a zrežírovali, jej s dětmi doslova nadřeli během dvou víkendů a generální zkoušky. „S romskými dětmi dělám divadlo už třináct let, ale tohle je největší akce, kterou jsme kdy připravovali,“ řekl mi Vladimír Špurek bokem plný obav, jak celé představení dopadne. Na Facebooku slovenské katolické Televize Lux je na záznamu možné se přesvědčit, že dopadlo skvěle.

Na setkání s hlavou církve se ovšem řada přítomných připravovala také duchovně. Místní salesiáni poznamenávají, že jejich službu využívá nanejvýš procento místních; přijely ale i stovky Romů odjinud, kteří víru praktikují. Církev na Slovensku každoročně pořádá dvě romské pouti, obě nicméně tentokrát zrušila ve prospěch Luníku. P. Peter Bešenyei pro romské poutníky letos připravil modlitební knihu s modlitbou na devět po sobě jdoucích dnů, přímo předcházejících Františkově příjezdu (tzv. novénu). V ní se věřící mohli zamýšlet nad příkladem dvou romských světců – Emílie Fernández Rodriguezové a Ceferina Gimenéze Mally, dvou obětí španělské občanské války. Kniha obsahovala i zrevidovaný romský překlad základní křesťanské modlitby – Otčenáše. Ten potom se dvěma romskými písněmi zazněl na samotném setkání.

Dát člověku úctu

„Už jen to, když místní vidí, co všechno se kvůli papeži na sídlišti děje, pozvedá jejich sebevědomí a jejich hrdost – taková star přijíždí, a právě k nim!“ řekl mi P. Bešenyei se smíchem. Vzápětí ale zvážněl: „Papež František si nepotrpí na pocty, ale tím, co dělá, chce vždycky něco říct. A když se tedy papež zajímá o Romy, znamená to, že by se o ně měla víc zajímat i církev na Slovensku. Jak? Když neprodáš sebe, neprodáš ani svého Boha, naučil mě kdysi jeden můj spolubratr, který žil mezi Sinty v Německu. Znamená to, že je potřeba změnit svůj přístup a projevit se jako člověk. Nevyvyšovat se. Druzí to pak cítí a důvěřují. A i když můžou být zdejší Romové někdy hrubí, neohrabaní, cesta není ohrnovat nos, ale ukázat jim, že mají svou důstojnost, projevit jim úctu – paťiv,“ zdůraznil.

Františkova návštěva podle něj podpořila i všechny ty, kdo se na Slovensku snaží situaci Romů zlepšit, což nejednou přináší nepochopení, a dokonce i pohrdání ze strany jejich okolí, církevní prostředí nevyjímaje. „Nemyslím, že se výsledky ukážou hned. Ale lidé se k tomuto papežovu gestu a jeho slovům budou vracet ještě za rok, za dva, za deset let – a postupně je možná někdo pochopí,“ uzavřel otec Peter.

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Objednat si ho můžete pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.