Policie obvinila aktivistu Jana Šinágla z popírání genocidia

Policisté začali stíhat známého aktivistu Jana Šinágla. Obvinili jej z trestného činu popírání, schvalování a ospravedlňování genocidia. Policisté uvádějí, že obviněný na svých webových stránkách zveřejnil dva články, v nichž „hrubým způsobem zpochybňoval zločiny nacistů, spáchané proti českému národu na území Protektorátu Čechy a Morava v období po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v roce 1941 a v době následující po atentátu na Reinharda Heydricha“.

Šinágl, který je členem předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, podle policie zpochybňoval nacistické zločiny ve dvou článcích, které zveřejnil. Vinu odmítá. V případě odsouzení mu hrozí až tříleté vězení.

Šinágl loni na svých stránkách zveřejnil texty "Tisková zpráva: MS Praha versus Sudetoněmecké sdružení v České republice" a "7 dní ..... a sbohem Sudety". Podle usnesení o zahájení trestního stíhání v nich "hrubým způsobem zpochybňoval zločiny nacistů spáchané proti českému národu na území Protektorátu Čechy a Morava v období od nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v roce 1941 a v době následující po atentátu na Reinharda Heydricha".

Šinágl v článcích například uvedl, že se atentát uskutečnil proti vůli domácího odboje nebo že se v Praze našly až stovky, ne-li tisíce udavačů atentátníků. Dále tvrdí, že počet obětí Heydrichovy vlády je jen zlomkem obětí poválečné genocidy a se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté, se nedá vůbec srovnat. Policisté pak Šináglovi vyčítají také tvrzení, že při nacistickém masakru v Lidicích bylo usmrceno 172 lidí - pouze mužů a v době války, přestože je podle nich doloženo, že celkový počet obětí je 340.

Šinágl podle usnesení na policii uvedl, že v textech jsou i citace jiných autorů, případně odkazy na dokumenty na internetu. Počet obětí lidického masakru se pak vztahuje na konkrétní událost a určitý časový úsek. Šinágl tvrdí, že prý chtěl pouze upozornit i na jiné zločiny a bezpráví - o obětech zločinů, jejichž pachateli byli Češi, se podle Šinágla mnoho nemluví a často se bagatelizují. Řekl, že "neměl v úmyslu vyvolat mezi čtenáři zmíněných článků sympatie k fašistickému hnutí, k politice nacistického Německa, či sympatie k jeho představitelům".

Šinágl v březnu letošního roku zveřejnil například svůj rozhovor s jedním z předních pravicových extremistů Patrikem Vondrákem, v němž mu pomáhá legitimizovat jeho postoje a názory. Před lety demonstrovali před německým velvyslanectvím neonacisté a další popírači holocaustu, kteří přišli podpořit popírače holocaustu Ernsta Zündela, který byl v Německu zatčen. Vypískat je přišlo mnoho osobností, včetně dvou devadesátiletých žen, které přežily nacistické koncentráky. Šinágl tehdy stál na straně neonacistů - půjčil si od nich megafon a vynadal demokratům, že nejsou demokrati, protože ruší neonacistické projevy.

Za Šinágla se v poslední jeho kauze postavil v Lidových novinách politolog Bohumil Doležal. Podle něj Šinágl v textech nijak nepopírá zločiny německého nacismu a policisté ho začali stíhat kvůli nekonformním názorům. "Obvinění pana Šinágla je pokus o pravý opak svobodné diskuse," uvedl Doležal.

Trestní oznámení na Šinágla podal bývalý poslanec federálního shromáždění Bohuslav Hubálek, zpěvačka Helena Vondráčková a její manžel Martin Michal.

Ukázky z jednoho ze Šináglových článků:

„Je málo známo, že po atentátu na Heydricha (jenž se uskutečnil proti vůli domácího odboje) se vzedmula vlnu celonárodního odporu. Atentátníci měli v očích průměrného Čecha podobný obraz jako dnes bratři Mašínové, tedy jako ten, kdo neodpovědně narušil pohodlnou kolaboraci a stavěl před nás obtížná a nepohodlná morální dilemata. Udavačů se tehdy v Praze našly stovky, ne-li tisíce, a dvoumilionová odměna za pomoc při vypátrání vrahů byla nakonec rozdělena na tolik dílů, že k zamaskování této skutečnosti bylo třeba vymyslet „hlavního“ zrádce Karla Čurdu.

Heydrich to s Čechy uměl. Hned při nástupu do funkce zrušil nerovnost v potravinových přídělech a i dalšími opatřeními si dokázal získat srdce průměrného, trochu zbabělého a velmi konformního Čecha, který pochopil, že pokud bude svědomitě pracovat pro Říši, Říše se o něj postará a nebude mu nic chybět: naopak pokud bude dělat potíže, čeká ho zlý osud. Heydrich si byl svou politikou jist, dokonce natolik, že si dovolil cestovat po Protektorátu v otevřeném automobilu a bez ochranky, což by bylo kdekoli jinde v okupované Evropě nemyslitelné. Protektorát byl zkrátka takovým malým rájem na zemi. Heydrichova politika fungovala, a to je problém, kteří s ním dodnes Češi mají. A ostatně, úplně objektivně, porovnáme-li zastupujícího protektora s těmi hlavami státu, které přišly po něm, musíme fairově uznat, že Heydrich mezi nimi rozhodně nevychází jako ten nejhorší. Počet obětí jeho vlády je jen zlomkem obětí poválečné genocidy a se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté, se nedá vůbec srovnat. Táži se, neměl by být také Heydrich vyznamenán zákonem o zásluhách, anebo neměla by se minimálně v místě atentátu pořádat pietní shromáždění přinejmenším stejně početná, jaké se letos sešlo u hrobu zločince a masového vraha Klementa Gottwalda?“