Portrétistka Šarlota Bottová: Nejraději mám tváře plné vrásek
„Nejraději kreslím tváře plné vrásek. Jsou krásné,“ říká dvaatřicetiletá portrétistka Šarlota Bottová z Hnúště na Slovensku. Vystudovala obor kosmetička – ke kresbě ji přivedl tatínek, rovněž samouk, který jí od dětství vštěpoval základní techniky.
Další, kdo Šarlotu zásadně ovlivnil, byla profesorka estetické výchovy. Úspěchy z jejích hodin pro Šarlotu znamenaly další velkou motivaci pro pokračování v tvorbě. „Čím víc člověk kreslí, tím více se zdokonaluje – čím více na sobě pracuje, tím lepší bude mít výsledky. Není to všechno jen o talentu – ten vás sice posune, ale bez píle a času, který tomu věnujete, se to stejně neobejde,“ přibližuje Šarlota.
„Na střední škole jsem byla ve třídě jediná Romka a cítila jsem se mezi ostatními děvčaty opravdu dobře,“ vzpomíná a skromně přizná, že v estetice byla nejlepší ze třídy.
Žádnou uměleckou školu však nikdy nenavštěvovala – teorii a informace čerpala z odborné literatury a internetu. Na portrétech, kterým se nejvíce věnuje, považuje za nejtěžší umění zachytit detaily. K černobílým portrétům používá grafitovou tužku, barevné kreslí pastelkami nebo akrylovými barvami.
„Někdy mě zaujme něčí tvář, když se třeba jen tak dívám na televizi. Většinou si pak fotku toho člověka vyhledám a začnu kreslit,“ říká Šarlota. Nejraději má tváře pokryté vráskami. „Možná, že to zní divně, ale mě to velice oslovuje a mám ráda výzvy,“ usmívá se maminka dvou synů, v současnosti na mateřské dovolené.
Výstavy
Svá díla nejprve sdílela jen na sociálních sítích, díky tomu ale přišla první nabídka na výstavu. Dnes už má za sebou výstav několik, mimo jiné v pražské galerii Phundrado vudar (Otevřené dveře) – výstavu amatérských romských umělců organizace AraArt, výstavu v Košicích, v Hnúšti či Rímavské Bani, v neposlední řadě i loňskou výstavu v Gemersko-Malhontském muzeu v Rímavské Sobotě, která svým návštěvníkům představila výběr z autorčiny tvorby – romské i neromské osobnosti z různých oborů.
Přes internet Šarlotu oslovují i zájemci o portrét. Občas se mezi nimi objeví i známější tvář – třeba Adrián Kotlár z kapely Gipsy Čáve, který si přál podobiznu své sestry. „Portrét jsem nakreslila i Adrianě Drafiové alias Gitaně. To byl ale čistě můj nápad – spolupracovali jsme spolu na jednom projektu a já jsem jí chtěla udělat radost,“ vzpomíná Šarlota.
„Můj sen je mít v budoucnosti své tetovací studio nebo se věnovat dětem na základní nebo umělecké škole a posunout kus svého talentu dál. To by mě naplňovalo a bavilo,“ prozrazuje něco ze svých snů a kreslířům-začátečníkům vzkazuje, bez čeho se výtvarná tvorba neobejde: bez trpělivosti a lásce k umění.
Článek vyšel v časopise Romano voďi. Všechna letošní vydání si můžete objednat pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
