Poslední šance, nebo nový začátek? V boxerském ringu u Jana Baloga to mohou být dvě strany jedné mince

Zkombinovat tvrdý sport, jako je box, s aktivizační sociální službou pro
mládež a jejich rodiče není v českém prostoru, na rozdíl třeba od Spojených
států, zrovna tradiční záležitost. Nezvyklé spojení nekompromisního boxerského
nasazení, komunitního vzdělávacího centra a sociální sféry ale může občas
nastartovat to, co by se odděleně nepodařilo. Příkladem je pražská boxérna
Palaestra, která je zahrnutá do systému včasné intervence a o její
nabídce ví základní školy, kurátoři i sociální pracovníci zaměření na mládež.

Kluci a holky do boxerského klubu Palaestra (v překladu bojiště či cvičiště)
přicházejí z různých důvodů už šestnáctým rokem. Někteří si jen chtějí zlepšit
fyzičku, jiní aby na sobě pracovali a ukázali ostatním – a možná ještě víc sami
sobě – že nejsou jenom ti ze škatulky „problémoví“. O začátcích i současnosti
jsme si povídali přímo v klubu Palaestra s jejím zakladatelem, boxerem a
trenérem v jedné osobě – Janem Balogem.

Chtěl jsem to zkusit

Balog založil boxérnu původně jako pomocnou ruku právě pro děti a mladé lidi,
kteří se v životě potýkají s různými problémy. Dnes ale přichází čím dál víc i
těch, kteří prostě chtějí trávit čas smysluplně. A tohle místo se pro ně stalo
druhým domovem.

„Chodí k nám děti české, ukrajinské, pákistánské, romské. Držíme se toho,
abychom byli skutečně nízkoprahoví a otevření co nejširší skupině lidí. Takhle
jsem to vždycky chtěl,“ říká Jan Balog, který je sám juniorským mistrem
republiky v boxu z roku 1985.

Ve svých aktivitách spojených s Palaestrou vychází Jan Balog podle svých slov
z toho, co sám zažil a co od společnosti a lidí kolem sebe dostal. V zásadě prý
nedělá nic jiného, než že předává svoje zkušenosti a dovednosti. „Chci vrátit
společnosti to, co do mě investovala. Zní to jako klišé, ale s tímhle jsem
začínal,“ říká Balog.

Jan Balog sbíral boxerské zkušenosti od dvanácti let, kdy nastoupil do klubu
Lokomotiva Košice. Když se přestěhoval do Čech, pokračoval v boxu pod vedením
významného boxera a trenéra Rudy Obida. V 15 letech se stal juniorským mistrem
republiky a už tehdy pomáhal s trénováním ostatních dětí. Když se pak potkal s
další výraznou postavou českého boxerského světa Stanislavem Tišerem, který
pracoval s dětmi na Žižkově, chtěl to zkusit také.

V následujících letech pak Balog sám na sobě poznal, že box a potažmo obecně
sport může člověka přivést k hodnotám, které mění pohled na svět. A světa na
jednotlivce.

„Tehdy se mi to zdálo hrozně snadné. Pracovat s dětmi a vytáhnout je někam
dál … Takže jsem se po různých poradách s lidmi kolem rozhodl otevřít podobnou
tělocvičnu na Vinohradech. Rychle jsem pochopil, že tak jednoduché to není a
stojí to hodně práce, ale podařilo se,“ přibližuje svoje začátky s úsměvem Jan
Balog.

Pravidla stejná pro všechny

Vizitkou klubu jsou nejen úspěšná umístění boxerů v tabulkách, ale také práce
s rodinami dětí, které do boxérny docházejí.

„Dítě k nám může přijít samo, jindy k nám dorazí ale i se svým rodičem. A
nakonec se ukáže, že ten, kdo potřebuje pomoc, je spíš ten rodič než jeho dítě,“
popisuje svoje zkušenosti se sociální stránkou aktivit v boxérně Balog.

„Zavítá k nám třeba dítě kvůli sportu, pak se svěří s tím, že ho ve škole
šikanují, a zároveň s sebou přivede rodiče, který může také potřebovat v nějaké
oblasti podporu nebo pomoc, třeba přišel o práci. Takže se to skloubí do
jednoho. Jsme místem, kde se lidé potkávají, probírají i třeba osobní věci a
radí si navzájem,“ říká Balog a dodává, že pokud je aspoň malá šance, vždy se
snaží o zapojení rodičů trénovaných dětí.

Jan Balog také upozorňuje na změny, které jsou podle něj v průběhu času čím
dál víc patrné. „Chodí k nám stále častěji i neromové, kteří se z různých důvodů
propadají na dno a nemají na to, aby dětem platili volnočasové aktivity,“ říká.

Prostřednictvím komplexního přístupu se tak snaží Balog a jeho kolegové v
Palaestře působit na své svěřence nejen v oblasti trénování těla, ale hodně
pozornosti věnují i sociálnímu poradenství, vzdělávání a případně doučování
dětí. S tím souvisí i prosazovaná pravidla boxérny, která platí pro každého
stejně.

„U nás třeba naprosto jasně nemají co dělat drogy a alkohol. Ale jestli je
dítě třeba hyperaktivní nebo lidově řečeno zlobí, to určitě problém není.
Dokážeme jejich nevybitou energii nasměrovat správným směrem. A pak jejich
rodiče najednou vidí, jak jim z dítěte roste třeba mistr republiky, a když ne,
vidí třeba aspoň pozitivní posun ve škole a v chování svého potomka,“ přibližuje
základní principy boxérny Balog.

Nejde jen o fyzičku, základ je v hlavě

V Palaestře, jak vysvětluje Balog, nejde primárně o produkování špičkových
boxerů – tedy pokud příchozí sami těmi špičkovými boxery nechtějí být …

„Záleží na motivaci, proč za námi ten který člověk přišel, jestli pomoc
potřebuje spíš to dítě nebo jeho rodič a jaké mají v trénování ambice. Za léta
praxe už víme, na co se v té které situaci zaměřit,“ dodává Jan Balog.

Nad otázkou, proč zrovna box je podle něj tou správnou cestou, dlouho
nepřemýšlí. V každém sportu, kde rozhoduje lidský faktor a přidělují se body, se
může podle Baloga člověk setkat s rasismem, ale v boxu je to ojedinělé. „Oproti třeba fotbalu v boxu neexistuje zesměšňování soupeřů. Box je
hlavně o dovednostech, taktice, nastavené strategii a disciplíně. Bez disciplíny
není možné dosáhnout výsledku.“

A tomu, že to skutečně funguje, svědčí množství dětí, které Palaestrou prošly
a stále trénují. Zpočátku bojovaly spíš samy se sebou, byly „problémové“ a
zároveň je okolí podceňovalo, nakonec se z nich ale díky podpoře, povzbuzování a
sportu stávají silné osobnosti. „Viděl jsem u nás vyrůst takových dětí desítky.
A to je prostě skvělé,“ uzavírá Balog.

Více o klubu PALAESTRA na www.palaestra.ecn.cz