Postřehy spolupracovnice Romea.cz z Visegrádského fóra o uprchlících: Protimigrační nálady obdobné, Okamura unikát

Od 6. do 7. 7. 2015 jsem se v Budapešti účastnila setkání expertů a expertek na migraci a uprchlictví v oblasti zemí Visegrádské čtyřky V4 Refugee Forum. Setkání nabídlo účastníkům a účastnícím z řad nevládního sektoru i akademické sféry příležitost navzájem se poznat a propojit. Zároveň poukázalo na výzvy, kterým budou jednotlivé země V4 v oblasti migrace v blízké budoucnosti s největší pravděpodobností čelit.

Balkánská trasa dělá spolupráci nutnou

Že bude spolupráce zemí Visegrádské čtyřky v oblasti migrace do budoucna nutná, ukazují nejnovější data, podle kterých dlouhodobě stoupá atraktivita takzvané Balkánské trasy do Evropské unie. Cesta z Turecka do Řecka a dále pak přes Makedonii a Srbsko až do Maďarska je sice dražší a delší než trasa přes Středozemní moře, zároveň je však považována za obecně bezpečnější. Přejezd lodí z Turecka do Řecka obvykle netrvá ani dvacet minut. Nehodovost, pokud se tedy loď nepokusí násilím vrátit zpět přímo řecká pobřežní stráž, je poměrně nízká. Dále pak migranti pokračují nejčastěji pěšky, někdy ale také vlaky, autobusy, taxíky nebo na kolech.

Právě Maďarsko se v posledních měsících stává po Itálii druhou nejdůležitější vstupní bránou do Schengenského prostoru. V minulém roce zde podalo žádost o azyl více jak 40.000 osob, jen v prvním čtvrtletí tohoto roku pak dalších 30.000. K tomu připočtěme ještě stovky a možná tisícovky dalších, kteří bez registrace policií míří dále do západní Evropy. Vývoj je dán zejména dlouhodobě narůstající nehodovostí lodí mířících do Itálie přes Středozemní moře. Přistoupí-li EU k vojenským operacím proti pašerákům ve Středomoří, bude tento trend dále pokračovat. Narůstat tak bude také význam ČR jako tranzitní a v dlouhodobém horizontu možná i destinační země. O nárůstu počtu migrantů zachycených českou policií pro nedostatek dokladů informovala v minulých týdnech intenzivně také domácí média. Byť oproti rozšířené mediální panice  ČR s celkem 554 novými žádostmi o azyl od začátku tohoto roku nijak nekontrolovatelný příval migrantů nehrozí, je zřejmé, že spolupráce zemí V4 v otázkách migrace a azylu bude do budoucna klíčová.

Rozdíly v uprchlických zařízeních

Standardy azylových zařízení se výrazně liší s ohledem na rozdíly ve vytíženosti jednotlivých zemí V4. Zatím co ČR je schopna zajistit žadatelům ubytování v azylových zařízeních Ministerstva vnitra, byť ne vždy v odpovídající kvalitě, je situace v Maďarsku výrazně závažnější. Žadatelé o azyl spí často namačkáni jeden vedle druhého na podlahách středisek a někdy pro naprostý nedostatek míst přespávají dokonce bez střechy nad hlavou na dvorech a zahradách před nimi.

Za zmínku stojí v tomto ohledu postoj Maďarského helsinského výboru, který s ohledem na předvídatelnost dalšího vývoje azylových žádostí a dostupnost finančních prostředků skrze fondy EU, vnímá současný stav ne jako neřešitelnou záležitost, ale spíše jako „technický problém“. Příkladem dobré praxe spolupráce státu a neziskového sektoru v oblasti dodržování standardů azylových a detenčních zařízení pak může být Polsko.

V reakci na několik mediálních kauz provedl Polský helsinský výbor na základě žádosti státních orgánů před třemi lety rozsáhlý monitoring detenčních zařízení a připravil návrhy k nápravě. Opakované kontroly vedly podle výboru zejména v oblasti dodržování základních práv zadržených k výrazným zlepšením, která přetrvávají dodnes.

Malý důraz na zranitelné skupiny migrantů

Společnou Achillovou patou azylových zařízení zemí V4 je pak zejména nadměrné užívání správní detence a malá pozornost věnovaná zvláště zranitelným skupinám žadatelů o azyl.

V České republice, Polsku, Maďarsku jsou za účelem identifikace nebo správního vyhoštění umisťováni do detenčních zařízení také nezletilí ve věku 15-18 let a rodiny s dětmi. A to ačkoliv byla tato praxe v minulosti opakovaně kritizována jak Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky tak Výborem pro práva dítěte.

Málo pozornosti je dosud věnováno také uprchlíkům z válečných oblastí, jejichž počet bude kvůli pokračujícím konfliktům především na Ukrajině a v Sýrii s velkou pravděpodobností dále narůstat. Právě u válečných uprchlíků, kteří byli v minulosti vystaveni mučení, nelidskému zacházení nebo jinak traumatizujícím zážitkům, existuje zvýšené riziko výskytu psychických potíží, nejčastěji pak PTSD (post-traumatický stresový syndrom). Jejich stav, který v azylových zařízeních a především pak detenci často uniká pozornosti, se přitom hrozí bez potřebné péče nadále zhoršovat.

Překážky integrace

I přes nárůst významu Balkánské trasy platí země V4 nadále spíše za tranzitní než za cílové destinace. Tato skutečnost bývá často zdůvodňována neexistencí místních komunit či nižšími standardy sociální podpory a slouží tak jako záminka proti přijímání uprchlíků. Nízká atraktivita zemí V4 může přitom být dána také systémovými překážkami, typicky například faktickou diskriminací cizinců na pracovním trhu či značným omezením volebních práv i při dlouhodobém pobytu.

Nemožnost cizince zapojit se do aktivního pracovního i politického života společnosti, ve které žije, pak může dlouhodobě bránit jeho plné integraci a naopak zvyšuje šanci, že se v dané zemi neusadí natrvalo. To ukazují zkušenosti ze Slovenska, které migranti v některých případech opouští z důvodu nezdařené integrace i až po několika letech pobytu. Rozhodnou-ly se země V4 uprchlíky přijímat, musí pak věnovat zvýšenou pozornost právě potenciálním překážkám začleňování cizinců. Bez vážně míněných snah o jejich odstranění hrozí být veškeré na integraci vynaložené finanční prostředky, úsilí nevládních organizací i samotných uprchlíků marné.

Totožné argumenty, Okamura unikát

Byť se počty žadatelů o azyl i stav zařízení v jednotlivých zemí V4 výrazně liší, vykazují veřejné debaty o azylu a migraci a jejich celkové zarámování několik podobností. Nevládní organizace zastávají již tradičně spíše lidskoprávní přístupy, kritizují přílišnou sekuritizaci debaty a apelují na přijetí závazných kvót.

Naproti tomu kladou státní autority napříč zeměmi V4 důraz na bezpečnostní aspekty a potřebu dobrovolnosti celého procesu. I klasické argumenty proti přijímání uprchlíků jsou až překvapivě totožné. Nehynoucí stálicí migračních debat všech zemí V4 je pak zejména výzva k nastěhování uprchlíků do vlastního bytu.

Jedním specifikem se však ČR „chlubit“ může. Tomio Okamura jako člověk s migrační zkušeností, který se ve svém politickém programu nakonec sám obrací proti migrantům a to tím nejpopulističtějším způsobem, je pro zahraniční publikum stále jen těžko pochopitelným unikátem.