Před 65 lety komunisté popravili generála Heliodora Píku. Věděl příliš mnoho o sovětských gulazích

Zítra tomu bude 65 let, kdy komunisté v Plzni popravili generála Heliodora
Píku. Pietní vzpomínky se dnes před budovou generálního štábu zúčastnil ministr
obrany Martin Stropnický a náčelník generálního štábu Petr Pavel. Píkův osud
letos připomíná i několik výstav.

"Generál Píka měl po válce v důstojnickém sboru mimořádnou autoritu, která
ohrožovala mocenské plány komunistů… během války odkryl systém fungování
sovětských gulagů a věděl o nich příliš mnoho, musel zmizet," uvedl v projevu
ministr Stropnický.

Věděl příliš mnoho o gulazích

"Prezident Edvard Beneš jej pověřil, aby vedl naši vojenskou misi v Sovětském
svazu," líčí Píkovu kariéru Jana Horáková, která spravuje jeho pozůstalost.
Osudným se mu podle ní stalo, že toho příliš věděl o gulazích a dalších věcech,
které chtěli komunisté tajit. "Po válce se stal nepohodlným," dodala historička.

O hrůzách gulagů měl Píka detailní informace a připomínal je už v době, kdy
svět jen tušil o osudu tisíců polských vojáků, které Sověti popravili v Katyni –
a už téměř nic o gulagu.

Smyčka kolem generálova hrdla se začala stahovat už v době, kdy jako šéf
československé vojenské mise podnikal všemožné kroky, aby Sověti propustili
týrané Čechoslováky. Nebýt však těchto vězňů, nikdy by nevznikla ani
československá jednotka v Sovětském svazu. Fakt, že ji Píka u Sovětů prosadil, a
to i přes počáteční umíněný odpor Gottwaldova komunistického vedení, generálovi
po válce velmi přitížil. Píkův osud
popisuje server Totalita.cz.

Zinscenovaný proces, zamítnutí milosti, poprava

Heliodor Píka byl ve zinscenovaném procesu odsouzen za to, že "koncem roku
1940 v Istambulu, od roku 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře 1946 v
Londýně a konečně v období 1945 – 1948 v Praze, vyzradil exponentům britské
Imteligence Service skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny
pro obranu republiky".

Jedním zde dvou žalobců byl nechvalně známý komunistický prokurátor Karel Vaš.
Ten byl postaven před soud až v roce 2001. Soud ho uznal vinným a odsoudil k
sedmi letům vězení, ale odvolací soud jednání zastavil, protože trestný čin už
byl prý v roce 1994 promlčen. Karel Vaš, bývalý tajný spolupracovník sovětské
tajné služby NKVD (poté KGB), tak unikl trestu, a necítil potřebu se za své činy
přítomnému Milanu Píkovi omluvit.

Žádosti o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl, rozsudek byl vykonán v
časných ranních hodinách 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice na Borech.

Generál Heliodor Píka byl spolužákem francouzského prezidenta de Gaulla, a
když byl popraven, byl ve Francii vyhlášen jednodenní státní smutek.

Píkova rehabilitace proběhla v roce 1968

Z iniciativy generálova syna Milana Píky a obhájce Rastislava Váhaly byl v
roce 1968 proces obnoven.

Nezávislý vojenský soud dospěl k závěru, že neexistuje žádný důkaz o
vyzrazení zvlášť důležitého státního tajemství generálem Píkou. Příprava i
průběh procesu v roce 1949 jsou zřetelně poznamenány režií, podle níž
vyšetřování a proces měly jen dokázat předem přijaté závěry a rozhodnutí
politických organizátorů.

Generál Píka byl zatčen a vězněn bez jakýchkoliv usvědčujících důkazů.
Základní dokument, který měl Píku usvědčit ze špionáže, je prokazatelně
falzifikátem.

Soud zprostil Heliodora Píku v plném rozsahu obžaloby bývalého Státního soudu
a plně jej rehabilitoval.

Výstava připomíná Píkův osud

Až do 30. listopadu je v Památníku 2. světové války v Hrabyni na Opavsku k
vidění výstava připomínající Píkův osud. Návštěvníci uvidí například torzo
generálovy osobní zbraně. Pistole byla po desetiletí zakopaná u Píkova rodného
domu. Výstava Píku představuje v roli legionáře i vojenského diplomata,
návštěvníci kromě zbraně uvidí i řadu fotografií a dokumentů. Další výstava,
tentokrát v Plzni, bude slavnostně zahájena zítra. Právě v Plzni byl Píka
popraven.

Heliodor Píka se narodil v roce 1897 ve Štítině na Opavsku. Jako příslušník
československých legií se při první světové válce zúčastnil bojů na francouzské
frontě. Vystudoval na Vysoké škole válečné v Paříži, působil na Vojenské
akademii v Hranicích i na Hlavním štábu československé armády. Od roku 1932 do
roku 1937 byl vojenským atašé v Rumunsku s akreditací i pro Turecko.

Během druhé světové války vytvořil odbočku československého odboje s krycím
názvem DORA, pracoval jako politický a vojenský zmocněnec vlády i jako náčelník
vojenské mise v Sovětském svazu. Po válce se stal podnáčelníkem hlavního štábu.
Už v této době byl ale sledován. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl z
armády propuštěn a posléze uvězněn.