Akce Bubnování pro Bubny dnes připomene 75. výročí prvního židovského transportu z Prahy, jehož nástupní stanicí bylo nádraží Bubny. Pro příchozí bude k dispozici 500 bicích nástrojů, o stovku více než loni. Rytmus budou udávat hudebníci David Koller, Alan Vitouš, Miloš Vacík a Jaroslav Kořán. Prostor v místech, kde plánuje společnost Památník Šoa vybudovat místo připomínání tragické historie Památník ticha, zaplní Tam Tam Batucada a Barrel Battery.
“Rádi přivítáme každého, kdo cítí potřebu vyjádřit nesouhlas s pasivitou a lhostejností. Nechceme mlčet ke stále se opakujícím společenským jevům se strašlivými následky. Nechceme pasivně přihlížet paralelám dějin. A také nechceme, aby v tichu minulosti zmizely příběhy těch, kteří nemlčeli,” uvedl Pavel Štingl, ředitel Památníku ticha Bubny.
Během Bubnování pro Bubny přednesou herci pražských divadel úvahy studentů o povaze hrdinství, které byly shromážděny během podzimu v rámci vzdělávacího programu Strážci paměti. Fragmenty úvah o povaze hrdinství v minulosti i současnosti přednesou Eva Holubová, Barbora Hrzánová, Jan Kraus a Petr Vacek.
Pro letošní Bubnování bude na nádraží připraveno 500 papírových bubnů. Vyrobili je žáci a studenti čtyř základních škol a gymnázií v Praze. Ozvuky pražského bubnování loňského roku zazněly ve Washingtonu. Letos se bude bubnovat v Paříži, Bruselu, Athénách, Stockholmu, New Yorku, Chicagu a dalších městech.
První transport z Prahy do Lodže odjel 16. října 1941, bylo v něm tisíc židovských mužů, žen a dětí. Přežilo z něj 24 lidí. Celkem bylo deportovaných 50.000 obyvatel. Vznikající Památník ticha by měl být i centrem diskusí o holokaustu a jeho odkazu pro dnešek. Symbolicky prvním krokem přestavby železniční stanice bylo loňské odhalení sochy Aleše Veselého, která nahrazuje obvyklý význam základního kamene. Má podobu koleje směřující k nebi.Po přepadení Sovětského svazu v červnu 1941 zahájili nacisté holokaust, nejhrůznější genocidu 20. století. Po letech vytěsňování Židů ze společenského života bylo před 75 lety, 16. října 1941, zahájeno i v Protektorátu Čechy a Morava “konečné řešení židovské otázky” prvním transportem Židů z Prahy do Lodže. Další pak mířily do Minska a dalších táborů na východě, později převážně do Terezína a odsud do vyhlazovacích táborů v Osvětimi, Treblince či Bergen-Belsenu.
Celkem bylo z českých zemí v letech 1941 až 1945 deportováno přes 81.000 Židů, z nichž se osvobození dočkalo na 10.500. Genocidní politika nacistů tak i na území Protektorátu začala naplňovat Hitlerova slova z ledna 1939 o “zničení židovské rasy v Evropě”.
