romea - logo
22. dubna 2019 (pondělí)
svátek má Evžénie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Paměť Romů: VIDEO - Před šedesáti lety začal platit zákon o trvalém usídlení kočujících osob

11.11.2018 13:30

Před šedesáti lety, 11. listopadu 1958,  vstoupil v platnost zákon o trvalém usídlení kočujících osob, který byl prvním opatřením v rámci státem řízené asimilace Romů v komunistickém Československu. Ačkoli zákon výslovně Romy nezmiňoval, byl namířen především proti nim a zásadně poznamenal životy nejen dosud kočujících Romů, ale dotkl se i řady Romů usedlých. Na tehdejší události vzpomínají i pamětníci natočení v rámci projektu Paměť Romů.

Do té doby kočující osoby byly většinou donuceny usadit se v místě, kde se nacházely v moment soupisu, který probíhal počátkem února 1959. Byly jim odebrány vozy a koně a byl jim proveden zápis do občanského průkazu.

“A pak přišel rok 58 a byl ten soupis. Přišli policajti a obklíčili nás všechny. Sebrali nám koně i vozy. „Nesmiete kočovať! A musíte byť na jednom mieste!“ řekli a udělali nám soupis… My už jsme pak nechtěli dál jezdit, báli jsme se. Vždyť by nás zavřeli. A vězení se naši tátové báli, protože i oni už byli dost starý,” vzpomíná pro Paměť Romů Štefan Stojka.

Zákon kočovný způsob života vymezoval velmi vágně, umožňoval tedy úřadům libovolnou interpretaci, a tak na jedné straně postihl i některé usedlé Romy, kteří v moment soupisu pouze cestovali za prací či rodinou, a naopak umožnil pohyb těm, na které by se vztahovat mohl.
 
“My jsme třeba v době, kdy už byl ten soupis a nesmělo se cestovat s vozama, jezdili s nebožtíkem Homolkou Pepíkem. On měl divadelní loutkařskou společnost, tak jsme s ním jezdili a byli jsme tenkrát volný. Byly jsme děti. Ale můj strýc, moje teta, všichni jsme s nima jezdili a mohli jsme si tenkrát dělat, co jsme chtěli. Ale ostatní, co už měli razítko v občance, už nesměli cestovat. My jsme ho nikdy neměli. Jen moje máma měla v občance razítko, že se nesměla pohybovat tam, kde chtěla. Musela vždycky nahlásit na policii, kam jede a podobně,” vypráví pamětník Jan Hauer.

Mnozí Romové se s usazením odmítali smířit a zákon různým způsobem obcházeli.

“No můj táta, protože on byl takovej šikovnej chlap a chtěl pokračovat v kočování, tak si to zařídil tak, že se nechal s koníčkem zaměstnat u jedný firmy, která měla po republice různě rozesetý stavby a dostal prostě takovou bumážku, že přejíždí ze stavby na stavbu, ale to si zařídil za peníze,” říká Čeněk Růžička.

Zákon také nařizoval národním výborům zajistit nově usazeným veškerou pomoc především s poskytnutím řádného ubytování a zaměstnání. Ani to však neprobíhalo podle záměru tvůrců zákona a ještě dlouhou dobu po zákazu mnoho z nich bydlelo v izolovaných koloniích a provizorních příbytcích, například maringotkách umístěných na špalcích.

“Měli tam vozy a byly tam takové dřevěné domy, takové ty teskáče tenkrát. Tam je nastěhovali, to byla taková kolonie, kam v tu dobu všechny nastěhovali. Stejně jako tady v Praze v Michli a na Kačerově byly takové kolonie. Tam ještě do 60. roku stáli všichni čeští Romové, co byli, a světský s maringotkama. A pak to tam zrušili,” dodává Jan Hauer.

Stejně tak se vyskytovaly problémy se zajištěním “řádného” zaměstnání, neboť se většinou jednalo o negramotné osoby.

“A ani práci nám nedali. „Keď nie ste vyučený, kto vás bude zamestnávať,“ říkali. Jenže kdo by nás vzal do práce, když jsme nebyli vyučený? A jinam jsme jet nemohli, vztahoval se na nás ten soupis. Kdybych chtěl jít pracovat do Prahy, nebylo by to možné, ten soupis tě nikam nepustil. Každý to měl zapsané v občance. Podívali se do občanky: „Vy máte súpis, ako to, že sa túlate? Ja idem do práce! No, späť bežte, alebo vás zatvoríme!“ popisuje tehdejší situaci Štefan Stojka a dodává, že se jeho rodina díky zákazu ocitla naprosto bez prostředků:

“A všechno nám sebrali, nenechali nám nic, ty komunisti. Moje máma měla prsteny, takovýhle, řetízky, náramky. A až dodnes nám za to nic nedali, ani korunu, nic. Ani za jednoho koně, ani za vozy. No a takhle se z nás stali úplný žebráci.” 

Celé příběhy pamětníků si můžete poslechnout zde.

Přečteno: 1758x
 

Kam dál:

Štítky:  

zákon, kočovníci, Historie, Paměť Romů, Video



HLAVNÍ ZPRÁVY

V noci z 18. na 19. dubna 2009 vhodili čtyři neonacisté Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš zápalné láhve do rodinného domu ve Vítkově na Opavsku, kde bydlela romská rodina. Při následném požáru byli zraněni tři lidé, mezi nimi tehdy dvouletá Natálka, které utrpěla popáleniny na 80 procentech těla. Neonacisty soud odsoudil k dvacetiletým resp. dvacetidvouletým trestům odnětí svobody. (Koláž: Romea.cz)

Žhářský útok ve Vítkově, k němuž došlo před deseti lety, potrestaly soudy vysokými tresty

16.4.2019 11:03
Před deseti lety, v noci z 18. na 19. dubna 2009, zaútočila zápalnými láhvemi skupinka sympatizantů extrémní pravice na dům číslo 58 ve Vítkově na Opavsku obývaný romskou rodinou. Následkem požáru byla vážně popálena tehdy dvouletá Natálka. Zranění utrpěla i její matka a otec.
 celý článek

Kumar Vishwanathan (FOTO: Daniela Kantorová)

Kumar Vishwanathan: Žhářský útok ve Vítkově odstartoval úpadek extremistů

16.4.2019 10:50

Žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově před deseti lety, při kterém tehdy dvouletá Natálka utrpěla rozsáhlé popáleniny, odstartoval postupný úpadek pravicového extremismu v regionu. Myslí si to ostravský aktivista Kumar Vishwanathan, který se dlouhodobě věnuje romské menšině. Podle něj tehdy společnost vyslala signál, že takové zločiny nestrpí. Za zapálení domu se spící rodinou poslal soud čtyři neonacisty do vězení na 20 až 22 let.

 celý článek

Jednání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny (FOTO: Úřad vlády ČR)

Občanští členové "romské rady" vyzvali v souvislosti s posledními incidenty mezi Romy a Čechy premiéra Babiše a ministra Hamáčka k jednání

16.4.2019 9:00
Občanští členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny vyzvali premiéra a ministra vnitra k jednání v návaznosti na násilné incidenty mezi Romy a Čechy v Lipníku nad Bečvou a Dvorcích na Bruntálsku.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo