Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek: Vidím velký deficit romských elit na diskusi o řešení integrace
Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.
V Královehradeckém kraji jsme dotazy zaslali těmto politikům:
Pavel Bělobrádek – Koalice pro Královéhradecký kraj, předseda KDU-ČSL
Rudolf Cogan – TOP 09 a Starostové
Vladimír Dryml – SPOZ
Lubomír Franc -ČSSD
Miloslav Plass – ODS
Otakar Ruml – KSČM
Z oslovených odpověděli do uzávěrky na naše dotazy čtyři kandidáti, Pavel
Bělobrádek, Lubomír Franc, Otakar Ruml a Miloslav Plass.
Zde jsou reakce předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka (otázky jsou tučně):
1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často
neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických řešení, protože
je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažil byste se to změnit za účasti místních
romských představitelů? Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat
v praxi?
a) Dopřál byste Romům sluchu při společných setkáních?
Ano, již jsem tak činil, například před komunálními volbami v Náchodě.
b) Měl byste výraznou romskou osobnost jako poradce?
Doufám, že ano. Například J. Baláž se mi jeví velmi dobře. Máme i členy naší
strany Romy, máme kam sáhnout.
c) Zapojil byste více romských osobností na promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?
To hlavně záleží na jejich zájmu. Nedávno jsem byl v pořadu Českého rozhlasu o
vyloučených lokalitách. Říkal jsem paní redaktorce Balážové, že vidím velký
deficit romských elit na diskusi o řešení integrace.
2. Jakým způsobem byste postupoval při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně
zde žijících Romů?
a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v praxi?
V některých městech, třeba v Mostě, nepletu-li se, jsou v podmínkách
vypisovaných veřejných zakázek kvóty pro zaměstnání lidí z evidence úřadu práce.
To je jedna z cest. Také je třeba rozlišit ty, kteří pracovat chtějí a nechtějí.
Každý by měl dostat šanci, pak se ukáže.
b) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla
tyto lidi přimět, aby si začali hledat práci?
Spíše motivovat ty, kteří pracovat začnou. Propad do ještě horší bídy je cestou
k sociopatologickým jevům.
c) Jinak? Jak konkrétně?
Nejdůležitější je vzdělání a to nejen dětí. Nadané děti, které se narodí do
takového prostředí, mají mizivou šanci na středoškolské vzdělání. A to se nesmí
stávat. Kdo se bude chtít učit z řad dospělých, musí také dostat šanci.
3. Jak byste postupoval při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?
To je jedna z cest, ale finanční prostředky určitě nemohou jít pouze z krajského
rozpočtu, pokud vůbec. Zde musí být úzká spolupráce s obcemi, agenturou a
neziskovým sektorem.
b) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení
sami?
Spíše kontrolou, jaká úroveň bydlení je nabízena za příspěvek. Neadekvátní cena
k úrovni ubytování je celkem známá. Byznys z těchto dávek je otřesný.
c) Jinak? Jak konkrétně?
Ty, kteří budou plnit podmínky (děti ve škole, snaha najít zaměstnání atd.)
dávat do obecních či sociálních bytů mezi majoritu.
4. Chtěl byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěli přispět?
Ano, to je klíč k úspěchu. Domnívám se, že na pořadu dne je zavedení povinného
posledního ročníku školky a zlepšení inkluze obecně. Často si učitelky s
hendikepovanými neví rady. Ať již je ze špatného sociálního prostředí, je
postižené fyzicky, nebo má zdravotní omezení. Na naší páteční programové
konferenci, která se touto problematikou zabývala, jasně zaznělo, že inkluze je
základem.
5. Jak byste chtěl docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s
lidmi z menšin, především romské?
a) Chtěl byste, aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano – jak
konkrétně byste toho chtěl dosáhnout?
V tom není problém, je ale třeba se setkávat s romskými lékaři, úředníky,
inženýry apod. To je to nejlepší, co se může stát. Tedy vzděláním.
b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především Romy?
Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?
Osvětu si nedovedu představit jinak, než že sami Romové, kteří jsou integrování
budou vzorem těm ostatním. Dokud například Richard Samko v Náchodě
nepřesvědčí mladé Romy, že mají šanci se uplatnit, že proto musejí ale také něco
udělat, že mají svůj osud v rukou, moc se nepohneme. Budou-li si to myslet, lze
jim pomoci.
c) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně?
Zákon platí pro každého. Frustrace majority často pramení z toho, že si někdy
oprávněně, často však falešně, myslí, že má minorita výhody. Sociálně vyloučení
musejí vědět, že vše má svoji cenu. Pokud nepochopí cenu peněz, pak je těžko
vysvětlíme, že bydlení, energie atd. není zadarmo a že se o ně stát nebo obec
musí postarat. Nemusí. A toto zjištění někdy bolí, nejde-li to jinak.
d) Kombinací, nebo jinak? Jak konkrétně?
Především musíme přestat dělat, že je tady jen rasismus, nebo jen lůza. Je
třeba začít poctivě a pravdivě hledat možnosti a řešení. Věřím, že se to
částečně podaří.
