ZÁZNAM: Pietní shromáždění k uctění památky obětí romského holocaustu
V úterý 7. března si připomínáme 74. výročí vypravení prvního hromadného transportu Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. Bylo do něj zařazeno takřka tisíc romských mužů, žen a dětí z Moravy, kteří byli odvezeni nákladními vagóny z Brna. Většina z nich nepřežila. Na výročí této tragické události proběhl v přednáškovém sále Muzea romské kultury v Brně od 14 hodin Pietní shromáždění k uctění památky obětí romského holocaustu.
Na pietním aktu promluvili pamětníci Karel Holomek, Jan Hauer a Dezider Lacko, veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová nebo ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jan Chvojka.
„Přijel jsem na pozvání Muzea Romské kultury,” uvedl ministr Chvojka ve svém projevu. “Velmi si vážím toho, že jsem se dnes mohl seznámit s aktivitami, které Muzeum nabízí, prohlédnout si jeho expozice a být přítomen při vzpomínkové akci k uctění obětí holocaustu“,“ řekl, a zdůraznil i to, že by si Romové měli sami spravovat místa utrpení obětí romského holocaustu. “Do konce května předložím vládě návrh na převedení správy Památníku romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu pod Muzeum Romské kultury,” přislíbil dále ministr. Otevřel též znovu hojně diskutované téma vepřína na pietním místě památníku v Letech u Písku. “Chci se ujistit, že stát podniká skutečně všechny kroky, které povedou k výkupu vepřína v Letech u Písku a k vybudování důstojného památníku, na jehož tvorbě budou spolupracovat Romové s odborníky na téma romského holokaustu. Převedení správy památníku vnímám jako příspěvek k emancipačnímu procesu Romů,“ uvedl doslova.
Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová připomněla v emotivním projevu nebezpečí plíživého nárůstu zla ve společnosti. “Žádné zlo nevznikne úplnou náhodou a najednou,” řekla ombudsmanka. “Určitou půdu všemu, co následovalo, připravil zákon z demokratické první republiky, z roku 1927 – tzv. zákon o potulných cikánech,” připomněla.
Závěrečná řeč patřila pamětníku a politickému aktivistovi Karlu Holomkovi. Ten vzpomínal na své příbuzné, kteří zemřeli v koncentračním táboře v Osvětimi. Dvěma z nich – jeho strýcům – se podařilo uprchnout, záhy byli ovšem dopadeni a brutálně popraveni. “Je to úžasný příběh touhy po svobodě, které dali Romové přednost před smrtí, která jim evidentně hrozila,” řekl Karel Holomek.
