Projev Premiéra Petra Nečase u příležitosti pietní vzpomínky v Letech u Písku

Projev Premiéra Petra Nečase u příležitosti pietní vzpomínky v Letech u Písku

Vážené dámy, vážení pánové,

vzpomínáme dnes na další smutné výročí letošního léta. Zítra uplyne 70. let ode dne, kdy nacistická moc vydala rozhodnutí vedoucí k perzekuci romské populace v tehdejším protektorátu a později i ke zřízení internačních táborů zde v Letech u Písku a také v Hodoníně u Kunštátu.

Je třeba říci, že na území Čech, Moravy a Slezska bylo v období okupace a války mnoho věznic a kárných zařízení – celkem 2125. Některé z nich byly národnostně rozlišeny, jednalo se o tábory pro spojenecké válečné zajatce například francouzské, britské nebo sovětské. Ale zde, v Letech u Písku, nebyli internováni váleční zajatci, příslušníci domácího odboje nebo ideoví odpůrci nacismu.

VIDEO
>>> Záznam pietního aktu v Letech u Písku

Rozkazem generálního velitele protektorátní policie Horsta Bömeho ze dne 10. července 1942 však byli na tomto místě shromažďováni výlučně Romové nebo osoby žijící tzv. „cikánským způsobem“. Na rozkaz Heinricha Himmlera od prosince roku 1942 byli Romové z Let postupně transportováni do Osvětimi, kde byli před likvidací umístěni v tzv. „cikánském táboře“. Z toho jasně vyplývá, že nacistům nikdy nešlo o náhodnou množinu lidí spojených určitým způsobem života, nýbrž o etnickou skupinu určenou k vyhlazení na základě zrůdných rasových teorií. Jinými slovy, jednalo se o genocidu.

Ať již takový internační tábor označujeme za koncentrační nebo přestupný, vždy se jednalo o místo utrpení, duševních a fyzických útrap a smrti v nejrůznějších podobách a obludných rozměrech. Věznění v Letech, ať už tomu říkáme jakkoli, přinášelo zavlečeným Romům takřka jistou smrt.

Tato pieta se koná na místě bývalého provizorního pohřebiště, kde našlo svůj poslední odpočinek několik stovek Romů. Na rozdíl od těch Romů, kteří skončili v Osvětimi, zdejší oběti nezemřely v plynových komorách, ale hlavně na úplavici a tyfus, na hlad a vyčerpání, v důsledku podmínek, do kterých byly uvrženy násilím a nacistickou zlovůlí a také, a to je třeba si říci otevřeně, činností protektorátních úřadů, protektorátní policie a protektorátního četnictva, tedy Čechů.

To by mělo být naším hlavním poučením z události před sedmdesáti lety – nikdy nesmíme připustit, aby rasistické bludy opanovaly náš život. Tím jsme zavázáni památce mrtvých, kteří leží na tomto pohřebišti, tím jsme zavázáni i jejich pozůstalým, našim romským spoluobčanům, s nimiž sdílíme stejné demokratické hodnoty. Nechť toto pietní místo pro nás navždy zůstane varováním a závazkem.

Děkuji za pozornost.