U Romů se během
Vánoc udržovala celá řada starých zvyků, které se v minulosti pojily
převážně s křesťanskými představami. Mnohé z nich dodržují dodnes, jiné
se po generacích vytratily. Záleží, ale odkud jednotliví Romové jsou a
k jaké skupině patří. A kromě toho také na dochovaných zvycích té či
oné rodiny, stejně tak, jako je tomu i v českých rodinách. Posuďte
sami, přinášíme Vám vzpomínky čtveřice Romů z různých krajů a generací.
Jolana Ondová, 62 let, Východní Slovensko – Michalovce, dnes Chomutov
Na
Štědrý večer (Vilija) připravujeme jako ostatní bramborový salát, kapra
a řízky. Na stole nechybí několik druhů cukroví a chlebíčky. Moje
maminka byla Rusínka a jediné romské tradiční jídlo, které doma vařili,
byly bobalky s mákem a tvarohem. Mně to popravdě nikdy moc nechutnalo,
u nás to vždy jedli převážně muži. Když se maminka provdala za mého
tátu, tak se přizpůsobila zvykům a tradicím jeho rodiny, která byla
katolická.
Pokud máma vzpomínala na dětství, nikdy o jídle nemluvila,
často ale vyprávěla, že slavili Vánoce 6. ledna a chodívali po půlnoci
bosi ve sněhu a skákali i do ledového potoka. A to proto, aby zůstali
celý rok krásní. Má maminka krásná byla, tak na tom něco pravdy nejspíš
bude. Vím, že dalším takovým zvykem neprovdaných dívek z východního
Slovenska bylo, že si házely střevícem, a tam, kam se otočila špička
boty, se měly provdat. V mé rodině se zachoval zvyk, který drží i
většina romských rodin, že než zasedneme za stůl, tak za okno dáváme
zapálenou svíčku a štědrovečerní večeři pro ty, kteří už tu s námi
nejsou. Teprve poté se usadíme všichni ke stolu.
Věra Džurbanová, 38 let, Praha
Pro
mě jsou Vánoce takovým setkáváním se s rodinou. Společně se najíme,
zazpíváme si staré romské písničky, obdarujeme se i nějakou drobností,
ale ta není až tak důležitá, přednější je to, že se zas po roce
potkáváme ve zdraví. Vzpomínám, že dřív jsme nebyli tak bohatí, abychom
si dávali drahou elektroniku, jak tomu je třeba dnes, ale dostávali
jsme praktické dárky. Dnes se k tomu zas vracíme. Vánoce nejsou přeci o
super drahém mobilu nebo televizi, ale o tom, že rodina je pospolu.
Samozřejmostí je, že s maminkou a mými sourozenci vzpomínáme na ty,
kteří nám odešli. Zajdeme v den Vánoc na hřbitov, položíme tam kytičku,
malinký ozdobený stromeček a zapálíme svíčky.
Doma si přehráváme
oblíbené písničky našeho táty, který nám před lety umřel. Musím říct,
že stále ještě s rodinou chodíme na půlnoční do kostela a modlíme se.
Dokonce ještě vinšujeme. Bydlíme totiž v domě, kde žijí tři romské
rodiny a chodíme si vinšovat navzájem – popřejeme si vše dobré nejen k
Vánocům, ale také do nadcházejícího roku. Ohledně jídla opravdu
nešetřím. Jako máma tří dětí se snažím, aby to všem chutnalo a každý si
vybral to své oblíbené. Máme klasiku jako všude a k tomu si peču
nadívaný bůček a vařím pišot, což je tradiční romské jídlo, které nesmí
chybět.
Verona Horvátová, 63 let, Praha
O Vánocích se
všichni navštěvujeme a vzpomínáme na naši mámu a tatínka, který odešel,
když mi bylo teprve osm let. Tátu poznamenal koncentrační tábor.
Zůstali mi po něm jen vzpomínky. Ale myslím na něj často, nejen o
Vánocích. Máma na nás byla od té doby sama, ale snažila se Vánoce
připravovat vždy hezké. Jako děti jsme milovaly bobalky s mákem, kynuté
buchty, kreply, což jsou něco jako koblihy, pečená masa atd. Stromeček
jsme si zdobily ovocem, ořechy a kostkovým cukrem, vypadal vážně
nádherně, takový už jsem nikde neviděla.
Já už ho zdobím moderně a i
moje děti. Těm také vařím už jinak, než vařila má máma. Sice peču různé
druhy masa a vařím pálivý segedín, ale už je tam také ta klasika –
řízek a salát. Mám na stole ráda silný vývar a goja. Ty ale nechtějí
zase jíst ti mladí, protože jim to nechutná, ale naše generace si na
tom pochutnávala nejen o Vánocích. Myslíme také na zemřelé, dáváme jim
od každého kousku jídla na malinký talířek za okno, a když ráno
vstaneme, je tam toho polovina. Je to takový hodně starý romský zvyk.
David Tišer, 30 let, Plzeň
Vánoce
jsou pro mě svátkem klidu a pohody, jsem vážně rád, že se vše zklidní a
zpomalí. Jíme normálně bramborový salát, řízek nebo rybu, ale zároveň
nesmí chybět holubky nebo bobalky. Holubky jsou podobné tomu, co zná
majorita jako mleté maso zabalené v zelném listu. Naše holubky jsou
trošku jiné, plní se třemi různými druhy masa. Když jsem byl malý, tak
jsme měli pod stolem otep slámy. Dodneška s babičkou nevíme, kam ten
náš děda na to chodil, ale vždy slámu donesl.
Nepamatuji si ale, že
bychom zdobili stromeček postaru třeba drobným ovocem. V době mého
dětství byly už krásné skleněné ozdoby. Co ale vím naprosto jistě, že
každý rok musíme mít někoho u stolu, kdo nemá s kým slavit Štědrý
večer. Nemusí to být nutně někdo cizí, stačí, aby neměl kde a s kým
Vánoce trávit. Vždy dáváme také na stůl prázdný talíř pro ty, kteří už
nežijí. Nejstarší osoba v rodině má vánoční proslov a tak bych mohl dál
pokračovat. Jsou to zvyky, které se u nás vždy držely a držet budou.
A
moje babička, která je velmi tradiční, si potrpí, abychom každý rok
zpívali staré romské koledy, které máme ještě zaznamenané na
magnetofonu. U štědrovečerní tabule se u nás doma přibližně schází 15
lidí, ale to je rok od roku jiné, protože někdo s námi neslaví už
nikdy, protože navždy odešel nebo žije v cizině. Pamatuji doby, kdy nás
bylo u stolu třeba třicet a to bylo samozřejmě veselejší.
