Romské děti ze sboru Idy Kelarové píší Babišovi a policii. Připomínají střelbu na svém táboře a vyzývají policii k omluvě

Dobrý den,

jsme děti z pěveckého sboru Čhavorenge a píšeme tento dopis, protože nemůžeme
zapomenout na to, co se nám stalo předminulý rok v létě. Byly jsme v ohrožení a
ti, kterým jsme důvěřovaly, že nám pomůžou, tak nám nepomohli.

V srpnu 2016 jsme byly na letní umělecké škole Romano drom. Když jsme se
vracely z hledání pokladu, vylítl z domu pán, který na nás sprostě křičel
rasistické nadávky. A pak vystřelil. Úplně blízko nás. Byly jsme všechny
vystrašené. Bály jsme se, že nás někdo napadne. Jsou mezi námi i úplně malé
děti. Za dva dny ráno při rozcvičce ten člověk zase střílel. Třikrát vystřelil,
vběhl do kuchyně a chtěl vyprovokovat strejdu Dežu ke rvačce. Měly jsme strach a
teta Ida zavolala na 158. Nejvíc nás ale šokovalo, že policie nepřijela.
Nepřijel za námi ten, kdo nás má chránit. Později jsme slyšely nahrávku z
policejní stanice Varnsdorf, kde policista o střelbě na našem táboře řekl, že „z
toho nebudeme dělat kovbojku“.

Policie se tak neměla zachovat. Musí nás chránit. Ať jsme Romové, nebo
Neromové. Nesmí se dívat na to, jakou barvu pleti máme, ale jací jsme lidé. Pánů
policistů se chceme zeptat, jestli byste se zachovali stejně, kdyby to byly vaše
děti? Nebáli byste se o ně, jako se naši rodiče báli o nás? Kdybychom byly na
vašem místě, neměly bychom to srdce nepřijet, i kdyby se to dělo Čechům. Všichni
lidé by si měli pomáhat, když se jim děje něco špatného.

Myslíme si taky, že si policie myslela, že Romové to tak nechají. Ale my se
ozýváme, protože je to důležité. Nechceme nad tím mávnout rukou. Máme práva jako
všichni ostatní. Proto se ptáme: když voláme na policii a jsme v ohrožení, proč
nepřijela? Můžeme se na ni spolehnout? Už víc než rok žijeme ve strachu, že když
příště zavoláme na 158, nikdo nás neochrání. A třeba se stane něco daleko
horšího. Policie se dodnes neomluvila a to nám dává pocit ohrožení. Nedůvěřujeme
jí. Ale potřebujeme jí důvěřovat.

Vyzýváme policii, aby nám všechno vysvětlila a aby se omluvila. Ale ne z
povinnosti. Ať se necítí poníženě, že od nich omluvu žádají Romové. Nechceme
nikoho ponižovat, chceme upřímnou omluvu. Moc si přejeme, aby policie slíbila,
že se už nic takového nebude opakovat. Hlavně ne u dětí.

Všem dětem chceme ještě něco vzkázat. Jako děti máme všichni práva. Víme ale,
že to spousta dětí neví. A možná ani dospělí to neví. To, že jsme děti,
neznamená, že nás někdo může ohrožovat nebo nebrat vážně. Když budete mít
problém, nebojte se ozvat. Nenechte se zastrašit. Buďte silní za všech
okolností. I když máte strach, tak ho překonejte. Hlavně to nevzdávejte. Věřte,
že to dopadne dobře. Nebojte se říct, co máte na srdci někomu blízkému. Nestyďte
se za to, kým jste. Můžete dokázat všechno na světě!