Přistála mi v mailu tisková zpráva sdružení ARA ART o tom, že se v
pražském Domě národnostních menšin sešlo přes dvacet Romů a Romek
menšinové sexuální orientace na historicky prvním semináři romských
gayů, leseb, bisexuálů a translidí (LGBT).
Účastníci shlédli
film Davida Tišera a Rozálie Kohoutové Roma Boys z roku 2009. Následně
se rozdělili do skupin, které se zúčastnily dvou různých workshopů
vedených módním návrhářem Pavlem Berkym a fotografem Lukášem Houdkem.
Pod vedením obou profesionálů účastníci vytvořili sérii fotografií a
šaty s tematikou přijetí vlastní identity.
Až potud nic
šokujícího, jednou k tomu muselo dojít, i když to mají Romové s
menšinovou sexuální orientací těžší hned z několika důvodů. Kromě toho,
že existuje více důvodů k jejich diskriminaci, pocházejí mnohdy z
tradičního prostředí, ve kterém je přístup k odlišné sexuální orientaci
ještě o něco složitější.
Zpráva
ale pokračuje líčením večerního incidentu v gay klubu. Skupina se
rozhodla strávit večer v klubu Thermax, ale poté co zhruba patnáct Romů
do prostoru klubu vešlo, ostraha odmítla vpustit další čtyři s tím, že
nemají klubovou kartu, kterou nepožadovali po žádném z předchozích
hostů. Po intervenci pořadatelů workshopu u zástupce manažera se
nakonec dovnitř dostali. K dalším incidentům během večera nedošlo.
Zažila
jsem to mnohokrát. S romskými dětmi na výpravě, když nás nechtěli
pustit do hospody, abychom si dali limonádu, se svými romskými
studenty, když jsme si chtěli dát kafe, s romskými přáteli, když jsme
chtěli jít na diskotéku. Řada lidí tento fenomén popírá. A když pod
tíhou příkladů musejí připustit, že se to opravdu děje, argumentují
tím, že si za to mohou Romové sami. V gay klubu by ale měli rozumět
tomu, jak nesmyslný je každý argument založený na principu kolektivní
viny.
Článek vyšel na serveru Deník referendum.cz.
