Seriál sdružení CZ.NIC "Jak na internet": Extremismus na internetu

Seriál "Jak na Internet" je jedním z osvětových projektů
sdružení CZ.NIC, správce národní domény CZ a
provozovatele služby mojeID. Cílem tohoto projektu je přiblížit internet a jeho
možnosti co nejširší skupině občanů České republiky. Diváci se tak budou moci
seznámit s tématy jako jsou například internetové identity, historie internetu
nebo komunikace přes internet. Seriál vznikl v letech 2012 a 2013. Další z
dílů tohoto seriálu
se
zabývá extremismem na světové síti.

Extremismus na internetu

Internet využíváme nejen k práci, studiu, zábavě či komunikaci, jeho otevřenost
a dostupnost nám nabízí i volný prostor pro prezentaci vlastních názorů a
myšlenek. Pokud přijde na svobodu slova, těžko bychom hledali liberálnější
médium. Daň za to je ale stejná jako v případě každé demokratické společnosti, v
níž názory lidí nesvazuje zákon: výskyt extremismu.

Co je to extremismus?

Na začátek nejdříve trochu teorie. Jako extremismus označujeme vyhraněné jednání
či ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují
se prvky netolerance a útočí proti základním demokratickým ústavním principům,
které jsou definovány například v českém ústavním pořádku.

Extremistům je tak připisováno porušování nebo neuznávání základních etických,
právních a společenských standardů a jejich vystupování je spojováno zejména s
verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím, výhrůžkami či sociální demagogií.

Typy extremismu

Extremismus rozlišujeme na čtyři základní typy: politický, který se dále dělí na
pravicový a levicový, náboženský, ekologický a také národnostní
(regionalistický). V České republice se nejčastěji vyskytuje právě politický
extremismu.

Zatímco pravicový extremismus je inspirovaný především nacionální, rasovou,
etnickou záští či sympatizuje s historickým fašismem nebo nacismem (zpravidla
tedy zpochybňuje demokratické principy). Levicový je motivován především
sociální a třídní nevraživostí či sympatizuje s historickým komunismem nebo
anarchismem (odmítá ústavní principy a principy ústavního státu).

Kde končí svoboda projevu a začíná extremismus?

Ačkoli je Internet ideálním místem pro realizaci svobody projevu, i zde platí
pravidlo, že svoboda rozhodně není bezbřehá. Jak ale poznat hranice? Zásadní
mezí je míra, kterou lidé svým svobodným projevem zasahují do lidských práv a
právního postavení jiných osob.

Projevy extremismu, které jsou díky internetu šířeny, jsou tak považovány za
zcela zjevné překročení meze svobody projevu a jejich pachatelé se dopouštějí
trestných činů.

Extremismus a internet

Extremismus patří mezi velmi nebezpečné formy informační kriminality. Je třeba
si uvědomit, že internetové projevy jsou náchylné k negativnímu ovlivňování
rizikových uživatelů internetu, především dětí a dospívající mládeže.

K projevům nesnášenlivosti nepatří pouze psaný projev, ale také projevy obrazové
(např. nacistická symbolika) a zvukové (například záznamy neonacistických
hudebních skupin). Mezi typické formy nesnášenlivosti patří hanobení na základě
určitých diskriminačních znaků, podněcování k nesnášenlivosti a schvalování
protidemokratických a nelidských režimů a hnutí.

Každý internetový útok má své přímé i potenciální oběti a počet osob, kterých se
takto šířená nesnášenlivost dotkne, je enormní. Podle odborníků je navíc možné
vysledovat velmi jemnou hranici mezi internetovým projevem a reálnou
nesnášenlivostí.

Kde se extremismus vyskytuje nejčastěji?

• Webové stránky extremistických hnutí, specifické internetové portály
• Osobní stránky, blogy
• Sdílené fotografie a extremistická videa, hudba, texty apod.
• Diskuse, nesnášenlivé texty a komentáře pod internetovými články a
  příspěvky na jinak neutrálních webových stránkách (například zpravodajské
  servery, videa,…)
• Sdílení dat v uzavřených internetových sítích (tato forma je považována
  za nejnebezpečnější, jelikož se stává prostředkem pro organizovanost
  extremistických hnutí včetně upevňování struktur tohoto hnutí)

Na internetu platí, že odpovědnost za konkrétní nesnášenlivý příspěvek nese
vždy autor. Jeho dohledatelnost však může být díky šikovnosti některých hackerů
a přesměrování IP adres velmi složitá. Základní rámec odpovědnosti proto nese
také provozovatel internetové sítě, na níž je příspěvek vyvěšen. V případě
rozhodnutí soudu či příkazu policie je jeho povinností daný příspěvek, stránku
apod. okamžitě odstranit nebo zablokovat.

Problémem při odhalování extremismu však může být i fakt, že velkou část
závadných materiálů obsahují webové stránky, jejichž poskytovatelé nesídlí na
území ČR, ale provozují je ze zahraničí. Příslušné české orgány se tak musí
obrátit na zodpovědné úřady daného státu. Pak není neobvyklý problém, kdy dvě
různé legislativy vnímají problematiku extrémismu jinak (např. v USA by
příspěvky či stránky, které bychom u nás považovali za extrémně rasistické,
„ochránil“ První dodatek Ústavy zaručující svobodu slova).

Vyřešení jednotlivých případů pak předchází táhlé diskuze. Horší případ nastává
u stránek, které fungují na serverech umístěných v zemích, kde v oblasti
extrémismu neexistuje žádná (nebo pouze velmi vágní) legislativa. Kromě
geografické blokace přístupu k danému serveru pak není k dispozici žádný právní
nástroj pro odstranění obsahu.

Trestání extremismu

Internetový extremismus může být velmi nebezpečný a má bohužel v poslední době
vzrůstající tendenci. Česká republika proto patří mezi ty země, které vycházejí
při tvorbě své protiextremistické politiky z řady opatření trvalého či
dlouhodobého charakteru. Prioritou Ministerstva vnitra je odhalování a postih
všech projevů extremismu a snaha o jejich eliminaci. Na odhalené projevy
nesnášenlivosti je dle závažnosti pohlíženo jako na přestupek, nebo trestný čin,
přičemž pachatel může být odsouzen k trestu odnětí svobody ve výši až pěti let.