Setkání romských studentů BARUVAS v Osvětimi: Chceme připomenout nejen oběti druhé světové války, ale i hrdiny z řad Romů

Romští studenti středních, vyšších odborných a vysokých škol zapojení do Romského stipendijního programu organizace ROMEA se začátkem července zúčastnili již šestého setkání BARVUS (romsky "rosteme"). Akce se tentokrát konala netradičně v polské Osvětimi a následně také v Žilině, kde se studenti symbolicky připojili k pamětnímu pochodu "Po stopách hrdinů" k připomínce slovenských vězňů Rudolfa Vrby a Alfréda Wetzlera. Těm se podařilo z koncentračního tábora v Osvětimi uprchnout a podat světu zprávu o tom, co se za zdmi tábora dělo.

"Na začátku roku jsme dostali velmi zajímavou nabídku z Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, abychom se s našimi stipendisty připojili k pamětnímu pochodu Po stopách hrdinů, který se tradičně koná na začátku letních prázdnin. Desítka studentů z různých koutů České republiky proto absolvovala psychicky a emocionálně náročnou cestu do míst, kde bylo během nacistického běsnění zavražděno přes milion lidí. Do Osvětimi. A následně jsme přejeli do Žiliny, kde jsme se studenty v místní synagoze účastníkům pochodu přiblížili historii romského holocaustu," popsala průběh cesty projektová manažerka stipendijního programu Jitka Votavová. 

Studenti společně s organizátory BARUVAS absolvovali prohlídku komplexu bývalých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů v Osvětimi a Osvětimi - Březince. Prohlídce předcházel workshop na téma druhé světové války a historie romského holocaustu, který vedly historička Jana hejkrlíková a romistka Renata Berkyová.

V dalším bloku si studenti připravili program pro účastníky pamětního pochodu a návštěvníky závěrečného večera v žilinské synagoze. Stipendisté představili méně známou historii nacistického běsnění, která se dotýkala tehdejšího romského obyvatelstva, a v podání jedné ze studentek zazněl také žalozpěv o osudu Romů v koncentračním táboře "Aušvicate hin kher baro". Studenti připomněli během svého vystoupení nejen oběti, ale také hrdiny z řad Romů, kteří se podíleli například na partyzánské činnosti během války.

"Souvislosti romského holocaustu nebo třeba fungování partyzánské skupiny Čapajev pod vedením Josefa Serinka a dalších jsou, navzdory své důležitosti, pro mnohé stále neznámou kapitolou dějin. V hodinách dějepisu se tomu věnuje stále jen minimum učitelů. Přitom znalost historie a pochopení toho, co vedlo k historickým tragédiím, nám může pomoci, aby se nic z toho už neopakovalo. Organizátorům pochodu Po stopách hrdinů jsme opravdu vděční, že nám dali příležitost zúčastnit se tak silné a vzácné akce," uvedla pro server Romea.cz Jitka Votavová.

A jak někteří ze studentů shrnuli své pocity z cesty?

Michal, po prázdninách student 1. ročníku vysoké školy, obor fyzická geografie a geoekologie:

Cesta ve mně zanechala strach z toho, že se to může opakovat, protože i když byly budovy prázdné, já si živě snažil představit, čím vším si tam lidé museli projít, a to jsem si dokázal představit možná tisícinu skutečnosti.

Kristýna, po prázdninách studentka 4. ročníku gymnázia:

Cesta do Osvětimi byla taková, jak jsem ji očekávala. Možná ještě silnější. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde to vlastně jsem. Byla jsem neskutečně ráda, že jsem podstoupila tak skvělou exkurzi a bylo pro mě obrovsky silné kráčet po cestách, po kterých kráčely nevinné oběti jedné nesmyslné a hrůzostrašné ideologie.

Štefan, student magisterského oboru zoologie:

Na každém centimetru půdy, v každé cihle dokonce i ve vzduchu byla cítit bolest lidí, kteří tam zahynuli. Emoce se střídaly každou minutou a příběhy jednotlivých lidí atmosféru ještě více umocňovaly. Jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě.

Izabela, po prázdninách studentka 2. ročníku VOŠ, obor jazzový zpěv:

Tento výlet ve mně zanechal mnoho pocitů a ještě teď, když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Pomohlo mi to uvědomit si, co je v životě opravdu důležité a také si vytvořit trochu jiný pohled na určité věci. Nejhorší zážitek pro mě byl, když jsme se šli společně podívat do jedné z plynových komor. Už když jsem vešla dovnitř, zmocnil se mě strašně silný pocit bezmoci a uvěznění. Byl to pocit, jako bych se nemohla pořádně zhluboka nadechnout. Němci dokázali do takovýchto komor, kam se normálně vejde přibližně 500 až 600 lidí, vměstnat 1000 až 1500. Když jsem si to představila, bylo mi z toho hrozně.

Adéla, po prázdninách studentka 2. ročníku SŠ podnikatelské:

Zpočátku jsem se celkem bála, protože jsem nevěděla, co návštěva koncentračního tábora se mnou udělá a jaké pocity to ve mně vyvolá. Samotná prohlídka se mi velmi líbila. Na druhou stranu ve mně ale vyvolala pocity, jako je bolest, utrpení, lítost a strach z toho, že by se tato doba mohla někdy zopakovat. Nejvíce na mě zapůsobila návštěva synagogy v Žilině, kde jsme se všichni sešli a mohli uctít památku všem zesnulým a vyjádřit obdiv lidem, kteří se zúčastnili pochodu z Osvětimi do Žiliny.

Více informací o Romském stipendijním programu organizace ROMEA naleznete na stránce www.romskastipendia.cz