Šimon Pánek: Situace v romských ghettech se mění velmi pomalu

„Vždycky se samozřejmě najde někdo, komu to není po chuti. I tady se ale situace mění. Dřív to u absolutní většiny lidí vzbuzovalo zjednodušenou reakci: ´Proč proboha pomáháte cikánům? Běžte radši do Afriky pomáhat černouškům.´ Dnes většina lidí chápe, že je to problém, který je třeba řešit,“ říká v rozhovoru o 25 letech fungování organizace Člověk v tísni pro server deník.cz její ředitel a jeden ze studentských vůdců sametové revoluce Šimon Pánek.

Výsledky boje organizace proti chudobě v romských ghettech v Česku však komentuje střízlivě. „Bohužel tady zatím moc úspěšní – ve smyslu snadného a plošného řešení – nejsme. Ani to není možné. Máme řadu pobídek a programů, hlavně pro matky s dětmi a pro mladé, situace se ale mění velmi pomalu. Ono totiž dostat někoho z ghetta není jen tak. Trvá to dlouho a chce to spolupráci mnoha lidí. Naštěstí se ale změnilo alespoň něco – přístup místní samosprávy,“ říká.

Změnu vidí v přístupu lokálních politiků, kteří podle něj pochopili, že problém nelze jednoduše „vymazat“ nebo přesunout jinam – že ho musí řešit místní samospráva.

„Problémy na předměstí nějakého města nemůže hasit vláda. Ta může jenom nastavit nějaké toky peněz nebo legislativu. Takže dřívější postoj mrtvého brouka se tak otočil,“ přibližuje Pánek. Problémy se už podle něj také neřeší pouhou represí, ale začíná fungovat spolupráce radnic s místní policií, školami a nevládními organizacemi. Programy, které jeho organizace poskytuje, se zaměřují na dosažení vyššího vzdělání u dětí.

„Rodičům se snažíme ukázat, že se toho nemají bát, že to má smysl. Že pokud pošlou své dítě do školy, bude něco umět a nezůstane nezaměstnatelné. Když se to povede a když k tomu dokážou překonat ještě další na rasismu postavené překážky, které je v životě čekají, pak mají velkou naději, že se z ghetta dostanou,“ říká.