Socha Aleše Veselého avizuje vznikající Památník ticha

Rozměrná socha Aleše Veselého v podobě koleje směřující k nebi připomíná na
pražském nádraží Bubny vznikající Památník ticha. Ten by se měl na místě
židovských transportů stát nejen místem připomínání tragické historie, ale také
centrem diskusí o holokaustu a jeho odkazu pro dnešek. Symbolicky prvním krokem
přestavby železniční stanice bude pondělní odhalení sochy, která nahrazuje
obvyklý význam základního kamene.

Odhalení sochy je naplánováno i jako připomínka noci z 8. na 9. března 1944,
kdy bylo vyvražděno téměř 4000 vězňů takzvaného terezínského rodinného tábora v
Osvětimi.

Monumentální socha je instalována jako brána na cestě, kterou procházely
válečné transporty k deportačním vlakům. Dvacetimetrová kolejnice zdvižená k
nebi symbolizuje Jákobův žebřík. Nese poselství, že nádraží, poznamenané
tragickými osudy pražských Židů, je připraveno k přestavbě na Památník ticha.
Pořadatelé usilují o to, aby se nový památník otevřel k výročí prvních pražských
transportů na podzim roku 2016.

"Samotné nádraží je výstavním atributem. Má paměť místa, ze kterého bylo
deportováno na 50.000 židovských občanů Prahy do koncentračních táborů,“ uvedl
již dříve autor projektu, filmový dokumentarista a ředitel obecně prospěšné
společnosti Památník Šoa Praha Pavel Štingl. "Je spousta památníků minulosti.
Byly doby, které budovaly památníky budoucnosti. Co potřebujeme dnes – památník
současnosti? Místo, kde se o stigmatech minulých i současných dá otevřeně
mluvit," dodává.

Dnes již nefunkční nádražní objekt se má podle představ organizátorů stát
platformou se stálou expozicí, výukovými programy, sezonními výstavami a
prostorem pro setkávání. Praha je podle nich také jedním z mála evropských
hlavních měst, které ve veřejném prostoru nepřipomíná památku obětí holokaustu.
„Máme důstojný památník zesnulým, kteří se nevrátili z transportů, což jsou
jména na zdi v Pinkasově synagoze. Ale Praze chybí centrum, kde se dají tyto
věci diskutovat," řekl Štingl.

Důstojnému památníku se zatím nedostalo romským obětem, které přišly o život v "cikánském táboře" v  Letech u Písku, případně z něho byly transportováni do koncentračního tábora Osvětim, a také těm, kteří utrpení přežili. Umíraly zde celé rodiny, od právě narozených dětí po staré a nemohoucí lidi. Tábor se rozkládal na místě, kde dnes stojí vepřín. Pietní místo k připomínce romských obětí je proto zbudované v jeho blízkosti, což je ale podle pozůstalých a mnohých zástupců občanské společnosti – nejen kvůli častému zápachu z prasečí farmy – projev hluboké neúcty.