Stát uznal další odbojáře proti komunismu. Oceněni byli i Otta Bednářová a Vladimír Hučín

Otta Bednářová se narodila v Praze
roku 1927. Po studiu na gymnáziu pracovala jako redaktorka Československého
rozhlasu, kde se věnovala Vysílání pro ženy. V šedesátých letech vynikl její
kritický hlas vůči tehdejšímu režimu, protestovala například proti třídícím
kritériím při přijímání dětí na školy. Po událostech v srpnu 1968 se odmítla
distancovat od své tvorby a živila se jako uklízečka. Stala se signatářkou
Charty 77 a spoluzakládala Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své
aktivity byla stíhána a nakonec i vězněna. Po převratu se stala
spoluzakladatelkou Výboru dobré vůle Olgy Havlové. V roce 1997 ji prezident
Václav Havel propůjčil Řád Tomáše Garrigue Masaryka.

Ocenění účastníci odboje a odporu proti komunismu

• Ivo Klempíř – za aktivní působení v odbojové skupině Vladivoje Tomka, která
  vedla v 50. letech 20. století proti komunistickému režimu v Československu
  ozbrojený boj.
• Františka Doležalová – za aktivní působení v odbojové skupině v letech 1949
  až 1951, které spočívalo v poskytování pomoci a součinnosti v ilegalitě
  působícímu účastníkovi protikomunistického odboje na akcích namířených proti
  komunistickému režimu v Československu. Ocenění převzala dcera paní Hana
  Laštovicová.
• Jaroslav Tomek – za zabezpečování tisku a rozšiřování materiálů zaměřených na
  obnovu svobody a demokracie v období let 1976 – 1978.
• Jindřiška Havrlantová – za aktivní účast v odbojové skupině v letech 1952 až
  1954, která spočívala v získávání zpráv určených do zahraničí, ve shromažďování
  zbraní a dalších potřeb pro činnost skupiny. Ocenění převezala dcera paní Helena
  Šenkeříková.
• Miloslav Vejvoda – za aktivní členství v odbojové skupině působící na
  Tišnovsku, které spočívalo ve shromažďování potřeb nezbytných pro činnost
  skupiny a za pomoc při ukrývání osoby hledané Státní bezpečností v období 50.
  let.
• František Morbicer – za rozšiřování většího množství materiálů zaměřených na
  obnovu svobody a demokracie a na oslabení komunistického režimu v Československu
  v roce 1949.
• Hedvika Přerovská – za aktivní působení v odbojové skupině „SODAN“ v roce
  1953, které spočívalo v podílu na ukrytí a předání protikomunistických tiskovin
  dalším členům skupiny.
• Oldřich Hübner – za aktivní působení v odbojové skupině v letech 1953 až
  1954, které spočívalo v zajišťování přepravy členů skupiny, podílu na nalezení a
  stavbě úkrytu pro skupinu a získávání dalších členů.
• Vladimír Hučín – v roce 1973 rozšířil po Přerově k výročí srpnové okupace
  letáky s nápisem „Pryč se sovětskou diktaturou“, později s pomocí výbušnin
  zničil několik vývěsních skříněk KSČ a SČSP. Do své činnosti se snažil zapojovat
  i další osoby. Krajským soudem v Přerově byl dne 17. 5. 1977 odsouzen pro
  nedovolené ozbrojování k podmíněnému trestu odnětí svobody na 9 měsíců. Roku
  1983 se žadatel dohodl s Ladislavem Brázdou na akci proti spolupracovníkovi StB
  Antonínu Mikešovi. Dne 2. 12. 1983 ráno poničila exploze vstupní vrata domu
  Antonína Mikeše a jeho osobní automobil. Po tomto útoku byla spolupráce s A.
  Mikešem ze strany StB ukončena, a to z důvodu jeho dekonspirace. Okresním soudem
  v Přerově byl V. Hučín dne 7. 6. 1984 uznán vinným z trestných činů hanobení
  státu světové socialistické soustavy, pobuřování, nedovoleného ozbrojování,
  krádeže a poškozování cizí věci a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 a
  půl roku. Po svém propuštění v roce 1986 se podílel na činnosti Charty 77 jako
  její signatář. Zapojil se rovněž do Hnutí za občanskou svobodu. Jmenovanému se
  současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb. přiznává postavení válečného
  veterána.
• Karel Hrubý – za vyvíjení politické a publikační činnosti v zahraničí v
  letech 1972 až 1989 a za intenzivní působení v exilové Československé sociální
  demokracii. Ocenění převzala neteř Věra Špottová.
• Petr Pospíchal – za dlouhodobou protikomunistickou činnost v 70. a 80.
  letech, která spočívala v tisku a rozšiřování materiálů kritizujících totalitní
  režim, v publicistice a v aktivním působení v nezávislých iniciativách.
• Jaroslav Morávek – za rozšiřování materiálů zaměřených na obnovu svobody,
  demokracie a na oslabení komunistického režimu v letech 1987 až 1989.
• Květoslava Hanáková – za aktivní protikomunistickou činnost spočívající v
  rozmnožování materiálů zaměřených proti komunistickému režimu v roce 1948.
• Ladislav Leština – za vyvíjení protikomunistické činnosti v rámci
  československého undergroundu v letech 1978 až 1986.
  Ocenění převzal syn, Ladislav Leština.
• Rudolf Kopal – za aktivní působení v odbojové skupině v roce 1949, které
  spočívalo v autorství a zabezpečování tisku materiálů zaměřených na obnovu
  svobody a demokracie v Československu.
• Otta Bednářová – Otta Bednářová působila od roku 1963 v Československé
  televizi. Po vpádu vojsk pěti států Varšavské smlouvy do ČSR v srpnu roku 1968
  vysílala žadatelka po čtyři dny spolu s dalšími kolegy z ČST z provizorních
  prostor na Petříně. Z ČST byla pro své proreformní smýšlení propuštěna k 31. 8.
  1970. Od roku 1974 se v rámci disentu aktivně podílela na rozmnožování a
  rozšiřování samizdatové literatury formou opisování zakázaných autorů, např.
  Ludvíka Vaculíka nebo Karla Kaplana, rozšiřovala exilový časopis Listy, který do
  Československa zasílal Jiří Pelikán a pro který také zprostředkovávala články, a
  také několik vydání časopisu Svědectví. Otta Bednářová byla mezi prvními
  signatáři Prohlášení Charty 77, podílela se na rozmnožování a rozšiřování jeho
  textu, aktivně se účastnila schůzek předních signatářů Charty 77, pomáhala
  organizovat finanční sbírky pro signatáře Charty 77 i její sympatizanty, kteří
  se ocitli ve špatné finanční situaci. Mimo jiné také patřila mezi zakládající
  členy VONS a aktivně se podílela na jeho činnosti.
• Anna Hebertová – za aktivní protikomunistickou činnost spočívající v
  rozšiřování a opakovaném rozmnožení letáků směřujících k obnově svobody a
  demokracie v roce 1949.
• Jan Lukáš – za aktivní působení v odbojové skupině v letech 1949 až 1952,
  které spočívalo v provádění sabotáží na vlakových tratích. Jmenovanému se
  současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb. přiznává postavení válečného
  veterána.
• Zdislav Zima – od července roku 1949 se zapojil do odbojové činnosti. Na
  československém území aktivně pomáhal kurýrovi francouzské zpravodajské služby
  SDECE Janu Vaškovi. Poskytoval mu materiální podporu a fungoval jako spojka,
  konspirativním způsobem předával různé zásilky a vzkazy. Na výzvu poskytl
  Vaškovi rovněž podrobné informace o výrobě v továrně Tatra n. p. Kopřivnice, ve
  které pracoval, a opatřil mu průkaz pro vstup do závodu. Dále bylo zjištěno, že
  se žadatel podílel na provozu tajné vysílačky, kterou přivezl agent chodec
  Vašek, a pomáhal mu při vyvolávání negativů filmů, které Vašek pořídil v
  Kopřivnici a okolí. Žadatel byl zatčen 19. 12. 1958. Krajský soud dne 20. 4.
  1959 žadatele odsoudil pro trestný čin velezrady k nepodmíněnému trestu odnětí
  svobody v trvání deseti let a dalším trestům. Jmenovanému se současně na základě
  § 5 zákona č. 262/2011 Sb. přiznává postavení válečného veterána.
• Milan Ohnisko – za dlouhodobou aktivní činnost v rámci nezávislých
  politických iniciativ v 80. letech, která spočívala v podílu na šíření
  protikomunistických materiálů a v organizování protestních a petičních akcí.
• Otakar Machek – za významnou protikomunistickou činnost v roce 1951, která
  spočívala v poskytnutí úkrytu osobě spolupracující se zahraniční zpravodajskou
  službou demokratického státu.
• Ján Mařík – za aktivní spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou
  demokratického státu a převádění osob za hranice Československa v letech 1948 až
  1949. Jmenovanému se současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb. přiznává
  postavení válečného veterána.
• Iva Vojtková – za zabezpečování tisku a rozšiřování různých materiálů a zpráv
  zaměřených na obnovu svobody a demokracie v letech 1988 až 1989.
• Zuzana Hochmannová – za poskytnutí pomoci osobám ukrývajícím se před Státní
  bezpečností a pomoci při organizování jejich odchodu do zahraničí od roku 1949
  do roku 1950.
• Anna Čepelová – za aktivní odpor proti kolektivizaci venkova a obhajobu
  nezadatelného práva vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat od roku 1949 do
  roku 1957. Ocenění převzala vnučka Olga Čepelová.

In memoriam

• Josef Čepel – za aktivní odpor proti kolektivizaci venkova a obhajobu
  nezadatelného práva vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat od roku 1949 do
  roku 1957. Ocenění převzala vnučka Olga Čepelová.
• Ladislav Trejbal – za aktivní působení v odbojové skupině v letech 1951 až
  1952, které spočívalo v podílu na rozšiřování protikomunistických letáků a
  ukrývání materiálu nezbytného pro jejich tisk. Ocenění převzala manželka Věra
  Trejbalová.
• Karel Švec – za aktivní členství v odbojové skupině v letech 1949 až 1951,
  které spočívalo zejména ve zprostředkování předání informací do zahraničí a v
  plnění funkce komunikační spojky ve skupině. Ocenění převzal syn Josef Švec.
• Josef Doubrava – za aktivní členství v odbojové skupině působící na
  Benešovsku v roce 1952, které spočívalo ve spolupráci s domnělým kurýrem
  zahraniční zpravodajské služby demokratického státu. Ocenění převzala pozůstalá
  vnučka paní Nováková.
• Antonín Městecký – za aktivní účast v odbojové skupině v roce 1949, které
  spočívalo v zajištění cyklostylového papíru pro výrobu tiskovin s
  protikomunistickým obsahem a rozšiřování protikomunisticky zaměřeného časopisu.
  Ocenění převzal syn Antonín Městecký.
• Emil Andrt – za aktivní působení v odbojové skupině „MAPÁŽ“ v roce 1949,
  které spočívalo zejména v podílu na ozbrojených akcích a na získání a předávání
  informací zahraniční zpravodajské službě. Ocenění převzal Jan Hajer.
• Jiřím Lederer – za dlouhodobé zastávání veřejných postojů zaměřených proti
  komunistické moci od 60. let do roku 1983, za autorství prací hájících svobodu
  slova a za rozsáhlou publikační a exilovou činnost. Ocenění převzala manželka
  Elzbieta Ledererová.
• Václav Kvičera – za aktivní spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou
  demokratického státu v letech 1955 až 1956 spočívající zejména v předání
  významných hospodářských a vojenských informací. Ocenění převzal syn Václav
  Kvičera.
• Josef Maruška – za dlouhodobé zastávání postojů, které byly namířeny proti
  zakládání jednotných zemědělských družstev v letech 1950 až 1961. Ocenění
  převzala dcera Viktorie Bezrová.
• Jiří Materna – za aktivní působení v odbojové skupině v letech 1950 až 1951,
  které spočívalo zejména v shromažďování informací a materiálu za účelem jejich
  využití v boji proti komunistickému režimu v Československu. Ocenění převzala
  manželka Věra Maternová.
• Jaroslav Havelka – za aktivní působení v odbojové skupině v roce 1948, které
  spočívalo zejména v rozšiřování její členské základny a vyvíjení dalších
  činností zaměřených na obnovu svobody, demokracie a na oslabení komunistického
  režimu v Československu. Ocenění převzala dcera Simona Lukešová.
• Miloš Füchs – za aktivní působení v odbojové skupině „SODAN“ v roce 1953,
  které spočívalo v účasti na šíření protikomunistických letáků, zapálení stohu
  JZD a rozšiřování členské základny skupiny. Ocenění převzala manželka Jarmila
  Füchsová.
• Miroslav Šamaj – za aktivní působení v rámci přípravného výboru znojemské
  pobočky K 231 v roce 1968 a účast na jeho zakládání. Ocenění převzala dcera
  Květoslava Šamajová.