Štefan Balog: Stipendium je pro mnoho mladých Romů šance na lepší život. Aukce obrazů známých výtvarníků podpoří studenty i vzdělávání jako společenské téma
Dostal se na všechny tři vysoké školy, na které se přihlásil. Zvítězila biologie a k absolvování magisterského studia na Karlově univerzitě mu zbývá už jen dokončení diplomové práce. „Rád bych společnosti vrátil, že jsem mohl v klidu studovat a nikdy mi nikdo ve zlém nepředhodil, že jsem Rom. Mnoho studentů se s tím ale běžně setkává a za ty se snažím bojovat,“ říká Štefan Balog, manažer Stipendijního programu pro romské středoškoláky a vysokoškoláky organizace ROMEA.
Hodně lidí tě zná jako manažera stipendijního programu. Ne všichni ale vědí, že se jako student věnuješ přírodním vědám.
Odmala jsem se pořád někde vrtal v hlíně a sbíral brouky, choval rybičky. Můj dědeček byl vášnivý akvarista, měl doma dokonce i piraně. Fascinovala mě příroda a poznávání toho, jak vznikl život na Zemi, zajímala mě anatomie. A tak jsem si říkal, že jednou budu studovat medicínu nebo biologii. Po maturitě na gymnáziu jsem si podal přihlášky na Vysokou školu ekonomickou, Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a Českou zemědělskou univerzitu. Dostal jsem se na všechny tři a vybral jsem si přírodovědu.
Teď dokončuješ diplomovou práci o genetické proměnlivosti jednoho rodu netopýrů – jak se stalo, že někdo tak ponořený do biologie se profesně věnuje úplně jinému oboru?
Vlastně docela jednoduše. První dva roky jsem studoval biologii a geografii se zaměřením na vzdělání, ale geografie mě nebavila. Přešel jsem proto na bakalářský obor obecná biologie, složil státnice z evoluční biologie a pustil se do studia na katedře zoologie v magisterském programu. Jsem ale dost společenský člověk, a pokud bych se měl věnovat biologii profesně, asi nejvíce by mě bavilo ji učit. Práce v laboratoři má svoje výhody, ale člověk je tam pořád sám. Sice mě to velice baví, ale myslím si, že by bylo škoda nevyužít mého potenciálu v komunikaci. Stipendijní program je pro mě spojením dvou důležitých oblastí: vzdělávání a podpory mladých lidí, kteří se navíc potýkají se socioekonomickými problémy a často i s diskriminací.
Sám jsi byl nejprve účastníkem setkání romských studentů BARUVAS (ROSTEME). Od té doby uběhlo pět let a dnes celý stipendijní program vedeš.
O BARUVAS mi tehdy řekla moje sestřenice, která v roce 2016 nastoupila do stipendijního programu pro středoškoláky. O rok později jsem s ní jel na setkání studentů – to byl zásadní moment, kdy jsem potkal jak Zdeňka Ryšavého a Jitku Votavovou z organizace ROMEA, tak i další studenty. Do té doby jsem moc jiných romských studentů neznal. Postupně jsem začal se stipendijním programem pomáhat, dostal jsem se díky němu na stáž na Úřad vlády a působil jako poradce v projektu ministerstva zdravotnictví, který se věnoval výstavbě ambulancí pro lidi bez domova. V ROMEA jsem začínal na částečný úvazek jako koordinátor stipendijního programu, který tehdy vedla právě Jitka. Dnes ho mám na starosti celý.
Setkáváš se díky tomu s mnoha příběhy mladých lidí, kteří jsou v nelehké životní situaci. Přestože je každý svým způsobem jiný, existuje nějaký motiv, který je spojuje?
Hlavní linkou, která se stipendijním programem táhne, je snaha zajistit si do budoucna lepší život. Pro někoho to může být zajímavá práce, kde bude brát dvacet tisíc čistého, jiný by se chtěl stát třeba ředitelem nějaké firmy. Často se stává, že studenti pocházejí z rodin, kde je více dětí, a rozprostřít částku, kterou má rodina k dispozici, mezi všechny tak, aby s ní vyšla, je velice těžké. Natož když se objeví někdo, kdo chce studovat. Proto stipendijní program v roce 2016 vznikl – na popud rodičů. ROMEA do té doby zprostředkovávala stipendia pro vysokoškoláky financovaná nadací REF (Roma Educational Fund) a rodiče volali a ptali se, jestli by něco takového nemohlo být i pro studenty středních a vyšších odborných škol. REF pak své aktivity v České republice ukončil a ROMEA se rozhodla, že ho nahradí. Už druhým rokem tak poskytuje stipendium studentům všech tří typů škol, které jsem jmenoval.
Od začátku programu v roce 2016 podpořila ROMEA přes 450 romských studentů stipendiem a podobnému počtu studentů pomohla s doučováním, jazykovým kurzem nebo studijními pomůckami. Jaké podmínky musí studenti splnit?
V první řadě si podat přihlášku, kde student vyplní základní informace – odkud je, jakou školu studuje a přiloží esej, ve které popíše svou životní situaci. Proč chce studovat, jaké má plány do budoucna, ale i to, jaké má rodinné zázemí. Zajímá nás i sociální a ekonomická situace rodiny, alespoň přibližně, jaké má výdaje a příjmy. V přílohách musí zájemce o stipendium poslat i své studijní výsledky. Všechno se pak vyhodnocuje dohromady, součástí je i osobní pohovor. Pokud student stipendium dostane, jeho povinností je posílat nám kopie vysvědčení nebo výpis zkoušek – nesmí si razantně zhoršit prospěch. Musí odpracovat alespoň 50 hodin tak, aby pomohl někomu dalšímu, nejlépe v komunitě, a musí se také zúčastnit minimálně jednoho setkání BARUVAS ročně. Bohužel ale zatím není v našich silách podpořit všechny zájemce – ročně žádá o stipendium okolo 200 studentů, podpořit jich můžeme zhruba 80–90.
Ty zároveň působíš i jako fundraiser. Jak je vlastně stipendijní program financován?
Je financován díky podpoře nadací a soukromých zdrojů. Nejedná se tedy o žádné zdroje ze státního rozpočtu. Pět let program podporovala dánská nadace Velux, dlouhodobě nás podporuje americká nadace Bader Philantropies, Nadace Albatros, Nadace Via nebo Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Další část financí přichází od jednotlivých dárců. Už čtvrtým rokem funguje pravidelné dárcovství, do kterého se může zapojit kdokoliv a darovat jednorázově nebo pravidelně nějakou částku. Zapojují se i firmy. Tenhle způsob financování bychom chtěli do budoucna udržet a rozvíjet tak, abychom mohli podpořit ještě více studentů. Myslím, že se to společnosti mnohonásobně vrátí, protože vzdělání je jedna z hlavních cest, jak se postavit diskriminaci a jak zapojit Romy do běžného života. To přinese užitek úplně všem.
Jak se s možnými podporovateli daří téma romských studentů komunikovat? Jak reagují firmy nebo organizace, když je oslovíš?
Někdo nám vyjádří podporu hned, jak mu zavolám, někdo řekne, že si to musí promyslet a už se neozve. Vyloženě negativní zkušenost jsem měl asi jen jednu. Dobrá zpráva je, že je o vzdělávání romských studentů čím dál více slyšet, určitě by o něm ale mohlo a mělo být slyšet ještě víc. I proto jsem připravil akci, která studenty podpoří a dostat jejich téma do dalších kruhů společnosti – je to aukce obrazů známých současných výtvarníků, jejíž výtěžek půjde právě na stipendijní program. Drtivá většina výtvarníků, které jsem oslovil, se zapojila, někteří z nich pomáhají zapojit i další. A byla to opravdu zajímavá setkání, když jsme v jejich ateliéru nebo galerii vybírali dílo, které umělci do aukce darovali. Je mezi nimi třeba Vladimír 518, Krištof Kintera, Petr Nikl, Pasta Oner a další.
Pozornost, kterou tím romští studenti mohou získat, ale není vždycky jen pozitivní.
Stačí se podívat na příspěvky pod jakýmkoliv článkem o romských studentech na Facebooku. Některým lidem se hrozně nelíbí, že je stipendium „jenom pro Romy“. My tím ale pouze vyrovnáváme startovací čáru, není to o tom, že by měli nárok na něco víc než ostatní. Přestože se situace pomalu zlepšuje, pořád se najde mnoho těch, kdo romským studentům ani nevěří, že jsou studenti. Jeden náš student z univerzity v Ústí nad Labem se třeba setkal s tím, že ho průvodčí ve vlaku podezřívala z toho, že si studentskou průkazku vyrobil sám. Dalšímu, když se ucházel o brigádu v řetězci rychlého občerstvení, na rovinu řekli, že Roma nepřijmou. Já sám jsem se s něčím takovým nikdy nesetkal, o to víc mi spadly růžové brýle, když jsem díky našim stipendistům zjistil, že mnozí z nich se v takových situacích ocitají naprosto běžně. I v tom je ale síla setkávání BARUVAS – vzájemné sdílení negativních, ale i pozitivních zážitků studentům ukazuje, že v tom nejsou sami a ta negativní energie se může ve finále přeměnit v pozitivní motivaci, která jim pomůže jít dál.
Studenti jsou často prvními vysokoškoláky v rodině – což je vlastně i tvůj případ. Jak je to s návazností ze střední školy, kolik se jich pak rozhodne pro vysokou?
Například v loňském roce jsme měli v programu 14 studentů v maturitním ročníku. Odmaturovali všichni a 13 z nich ve studiu pokračuje na univerzitě. To ukazuje, že pokud se jim věnuje čas a průprava, jejich ambice se v průběhu studia zvyšují. Jeden student šel pracovat – k povolání, které si vybral, mu stačila střední škola. Na tom, že si někdo vyhlédne takový obor, aby po maturitě mohl jít rovnou pracovat, rozhodně není nic špatného. U vysokoškoláků už také neplatí, a vlastně ani nikdy neplatilo, že studují jen sociální práci. Spektrum oborů se každý rok rozšiřuje, u středních škol vedou ekonomické obory a obory zaměřené na vzdělání jako pedagogika, obchodní akademie. Rozšířil se počet studentů zdravotních škol. Na univerzitách letos máme studenty práva, medicíny, elektrotechniky, dějin kultury, historie, chemie, biologie a dokonce i umělé inteligence.
O svou motivaci k lepšímu životu se studenti rozhodli podělit s těmi nejmladšími – žáky na základních školách.
Studenti s tím skutečně přišli sami, což je úžasná věc. Na jejich popud se začaly konat motivační besedy pro romské žáky ve vyloučených lokalitách. První proběhla v roce 2019 v Předlicích. Nečekali jsme, že žáci tamní základní školy i jejich učitelé budou tak nadšení, ale ukázalo se, že na rozdíl od „klasických“ besed mají ty naše obrovskou výhodu. Studenti, kteří žákům vypráví a vlastními příklady ukazují, proč je fajn studovat, mít sen, jít si za ním a něco dokázat, si prošli stejným nebo podobným příběhem jako děti, za kterými přijeli. Ta syrovost, upřímnost i jazyk, kterým mluví, jsou dětem blízké, není to nudná přednáška někoho, s kým nemají vůbec nic společného. Díky té první besedě vznikl celý projekt, který nám sice ztížil covid, když byly zavřené školy, i tak už ale proběhlo nějakých patnáct besed – a všechny s obrovským úspěchem. Někteří žáci se přihlásili do stipendijního programu, s dalšími zůstáváme v kontaktu, na některé školy se vracíme.
Když mluvíš o těch příbězích, je nějaký, který v tobě zanechal opravdu hlubokou stopu?
Takových je každý rok spousta. Často myslím na všechny naše studenty, kterým někdo hodil klacky pod nohy kvůli jejich původu. Uvědomuju si, jaké jsem měl štěstí, že mě nic takového nepotkalo. Naopak – školitel mé diplomové práce se mě opatrně ptal, jestli je moje příjmení „exotické“, a když jsem mu řekl, že jsem Rom, byl nadšený, protože ještě žádného romského studenta neměl. Hodně mě také zasáhl příběh jedné studentky, která žije jen s maminkou a má ještě dalších pět sourozenců. Žijí v bídě, ve velmi špatných podmínkách. Kromě toho, že se ta dívka musí starat o sourozence a chodí na brigády, aby přinesla domů nějaké peníze, má opravdu skvělé studijní výsledky. Taková snaha něčeho dosáhnout mě velmi ohromila. A právě pro takové studentky a studenty stipendijní program děláme – aby měli šanci za ten svůj lepší život bojovat, pokud o to stojí.
Rozhovor vyšel v časopise Romano voďi. Objednat si ho můžete pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
