Učitelka Hana Horská: Romové jsou lidé jako každý jiný člověk. Zbytečně se zveličují zvláštnosti a rozdíly

Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.

Pokračujeme Pardubickým krajem. Dotazy jsme zaslali těmto politikům:

Lenka Bártlová – (Nezávislí)
Hana Horská – (KSČM)
Roman Línek – (Koalice pro Pardubický kraj)
Martin Netolický – (ČSSD)
Petr Tupec – (ODS)
Jaroslav Zedník – (TOP09 a Starostové)

Z oslovených zaslali svou reakci do uzávěrky dva kandidáti: Lenka
Bártová a Hana Horská.

Zde jsou reakce Hany Horské, učitelky, malířky a grafičky, která je autorkou
myšlenky a organizátorkou mezinárodní výtvarné soutěže „Pod modrou oblohou“
(otázky jsou tučně):

1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často
neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických řešení, protože
je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažila byste se to změnit za účasti místních
romských představitelů?

Je to hraní se slovíčky. Romové jsou lidé jako každý jiný člověk. Zbytečně se
zveličují zvláštnosti a rozdíly. Neexistuje a není jednotný názor „většinové“
společnosti. Návrh politického řešení společného soužití se určitě liší u
různých politických subjektů a vychází z podstaty jejich programů. Takže hledání
odpovědi na špatně postavenou otázku je nemožné.
Na Vámi položené některé podotázky odpovím z pohledu současnosti.

Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat v praxi?
a) Dopřála byste Romům sluchu při společných setkáních?

Romové, stejně jako ostatní občané, mají plnou možnost zúčastňovat se zasedání
městského zastupitelstva, veřejných besed s představiteli města nebo např.
veřejných shromáždění občanů organizovaných koordinátorkou „Zdravého města“apod.
Tato účast je dobrovolná a nelze ji organizovat. Jako svéprávní občané se mohou
obrátit a obrací se se svými problémy přímo na orgány a instituce města. Někdy
se člověk, ale nesetká s rozumným přístupem.

Osobně jsem na příklad iniciativně před před rozhodnutím v MR navštívila
rodinu, která se dostala do problémů, přičinila se o získání časového prostoru k
jeho řešení, nabídla jsem pomoc, ale i přes přátelskou komunikaci nakonec
jmenovaní pouze nechali získaný čas proběhnout a nabídnutou možnost nevyužili.

b) Měla byste výraznou romskou osobnost jako poradce?

Nevím, i když se to nyní „nosí“. Podle mého názoru – pokud se vzájemně
všichni oprostí od nějakých předsudků – je lepší přímý kontakt, než
zprostředkovaný. Vždyť se jedná o svéprávné lidi a při rozumném, citlivém a
oboustranně seriózním přístupu lze vše vyřešit.

c) Zapojila byste více romských osobností na promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?

Samozřejmě je to možné, ale neřeší to základní příčiny problému.

Pokud ne – jak by vypadal váš přístup k integraci?

Pojem integrace je trochu zástupné téma. Dříve tento problém nebyl takto
vyhrocen, neexistovali sociálně vyloučení a ani jejich lokality. Nebyl tak
vyhrocený vztah mezi romskou komunitou a ostatními občany. Podrobněji se k tomu
vyjádřím na závěr.

a) Postupovala byste spíše cestou represivních návrhů typu podmínění
vyplácení sociálních dávek za splnění určitých podmínek či zákaz pobytu na území
obce kvůli opakovanému přestupku? Jaká konkrétně opatření byste prosazovala?

Navrhovat takováto a podobná opatření je odrazem a diletantským pokusem
napravovat špatné nastavený zákon o sociálních dávkách.

b) Postupovala byste spíše cestou motivace typu placené práce dlouhodobě
nezaměstnaných pro města, obce a nevládní organizace? Co konkrétního byste
prosazovala?

Rovněž tyto návrhy jsou jen formou přenesení problému na města a obce. Problém
nezaměstnanosti to v žádném případě neřeší.

2. Jakým způsobem byste postupovala při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně
zde žijících Romů?
a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v praxi?
b) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla tyto
lidi přimět, aby si začali hledat práci?
c) Jinak? Jak konkrétně?

3. Jak byste postupovala při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?
b) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení sami?

c) Jinak? Jak konkrétně?

Odpovědi k otázkám 2 a 3, týkajících se lidí „sociálně vyloučených“, žijících
společně v jednotlivých lokalitách:

Společnost by měla být organizována tak, aby se lidé vůbec do takovýchto situací
nedostali – pak by nebylo třeba řešit uváděné problémy. Je tragédií, že někteří
lidé a zvláště děti musejí přežívat v takových nedůstojných podmínkách. (Nemám
tím na mysli ty, kteří si například devastací bytového prostoru nedůstojnou
situaci způsobili.) Jakékoliv navrhované řešení je špatné, protože problém
vytvořený touto kapitalistickou společností je přenášen na tyto lidi, z nichž ne
všichni jsou, jak se užívalo, „osoby práce se štítící“. A pokud takoví mezi nimi
jsou (a bohužel za těch 22 let je část téměř celé jedné generace nemá základní
pracovní návyky), pak řešením by bylo je k práci přimět. To ale tato společnost
nedokáže ani u vězňů.

4. Chtěla byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěla přispět?
b) Pokud ne – proč nepokládáte současný stav za natolik dobrý, že nepotřebuje
změnu?

Na otázku č.4 odpovím v závěru.

5. Jak byste chtěla docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s
lidmi z menšin, především romské?

Existuje mezi námi řada romských rodin, které pracují nebo mají i své malé
firmy, dodržují pravidla vzájemného soužití, žijí tak jako ostatní a nemají
problémy ani tyto rodiny a ani ti, kteří s nimi třeba na sídlišti bydlí.
Podobným příkladem mohou být v našem městě Moravská Třebová i Vietnamci, kteří
tvrdě pracují a při vzájemném styku s ostatními občany se chovají slušně. Pokud
je mi známo – není zde žádný vztahový problém.

a) Chtěla byste, aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano – jak
konkrétně byste toho chtěla dosáhnout?
b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především Romy?
Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?
c) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně? d)
Kombinací, nebo jinak? Jak konkrétně?

Lze říci, že výchovné působení na nepřizpůsobivou část tohoto etnika a v
případě potřeby v jednotlivých případech použití i „síly (v rámci platných
zákonů) je samozřejmě nutné. Jako hlavní ale zůstává řešení základní příčiny
vzniklé situace.

Shrnující odpověď:

V kapitalismu nelze uložit lidem povinnost pracovat z toho prostého důvodu, že
společnost není schopna zajistit pracovní místa (to se ukázalo při „řešení“
lokality „společensky nepřizpůsobivých“ na severu Čech) …..bylo by to
„porušením práva svobody jednotlivce“…. a tak vznikají problémy.

Řešením by bylo všechny práce schopné (mimo matky, které pečují o nezletilé
děti) zaměstnat. Tím by odpadl vznik vyloženě sociálně slabých rodin, měli by na
živobytí, byt a vše nejnutnější. Odpadly by sociální dávky. Mělo by to zpětně i
výchovný význam. Nevznikala by potřeba opatřovat si finanční prostředky mnohdy
nezákonnou činností – krádežemi apod.To totiž zpětně hrubě narušuje a vyhrocuje
vztah k této komunitě.

Vznik lokalit „sociálně vyloučených“ je plodem této společnosti. V zaměstnání
i v bydlišti by probíhal přirozený proces integrace i výchova. Postupně by od
spolupracovníků byly přebírány i názory na základní životní hodnoty. Samozřejmě
by současně musel probíhat i výchovný vliv společnosti různými formami.

Tomuto etniku by mělo být umožněno zachovat a případně i rozvíjet svou
kulturu a tradice. Třeba i pod formou přinucení by musely rodiny dbát na
vzdělávání dětí ve školách. Je zcela scestné, že v současné společnosti nejsou
před zákonem odpovědni rodiče za přestupky a chování svých dětí. A to se netýká
jen romské komunity, ale celé společnosti.

Společnost by měla cílevědomě podporovat i nejschopnější jedince romské
komunity v dalším studiu, aby měli možnost vyššího uplatnění ve společnosti a
samozřejmě zpětného působení na svou komunitu.

Dodržování zákonných norem (noční klid, veřejný pořádek…) je základní
podmínkou společného soužití. Svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda
druhého člověka. Máme-li společně žít, nelze porušování zákona zdůvodňovat
etnickými zvláštnostmi nebo dokonce hovořením o „rasismu vůči nim“.

Ze zásady a z principu nezáleží této společnosti na tom, na jaké úrovni žijí
lidé na jejím okraji. O slovo bezdomovec také obohatila český jazyk až tato
společnost. Ono je to i demagogicky zneužíváno, když se poukazováním na lidi,
kterým jsou vypláceny sociální dávky, odůvodňuje, že tito lidé jsou jednou z
příčin ekonomických problémů této společnosti, protože žijí na úkor ostatních. V
tomto směru současné společnosti zřejmě vyhovuje, aby se tvořily skutečně
rasisticky zaměřené skupiny nebo i strany a vznikalo tak rozdělení společnosti a
napětí mezi jejími částmi, které pak vedení společnosti represivně tlumí a snaží
se dokazovat, jak to zvládá.

Přitom se neřeší základní příčiny těchto narušených vztahů. Důrazně je nutno
samozřejmě odmítnout vyhýbání se práci a zneužívání sociálních dávek. Nelze to
však považovat za etnickou zvláštnost, protože takto zneužívají tyto dávky i
mnozí „neromové“. Ty uváděné formy a formičky, kterými je navrhováno problém
vzájemného soužití řešit, to principiálně vůbec nikdy nevyřeší, protože problém
vychází z podstaty této společnosti. Sociální dávky a s tím spojená navrhovaná
opatření jsou realizací sociálního státu.

Ten KSČM samozřejmě podporuje, protože umožňuje přežít nebo zlepšit situaci
těch nejpotřebnějších v daných podmínkách této společnosti. Jedním z hlavních
cílů sociálního státu, který se příliš nezdůrazňuje, je udržení sociálního
smíru. Na Vaši otázku na návrh politického řešení Vám mohu jednoznačně
odpovědět: Bez zásadní změny společnosti je možno tento problém pouze trochu
zmírňovat, ale ne řešit.

Romové by si měli uvědomit, kde jsou příčiny jejich situace a postavení ve
společnosti, a využít nastávajících krajských voleb k tomu, aby si zvolili ty
zástupce, kteří reálně chápou jejich situaci a mají zájem jim pomoci.