V sobotu proběhl antipohřeb Jakuba Poláka. Časopis A-kontra vydal jeho texty
Přátelé a sympatizanti zesnulého anarchisty a ochránce práv Romů Jakuba
Poláka si na akci nazvané "Antipohřeb" na pražském Střeleckém ostrově
připomněli jeho památku. Sešla se zde odhadem 250 až 300 lidí. Svoji
akci završili průvodem přes centrum Prahy. Polák zemřel v úterý 25.
září.
Vzpomínání zahájila hudba romské kapely, po níž
následovaly projevy na Polákovu památku. "Jeho odkaz může nést každý z
nás, a to, myslím, bylo jeho přání," zaznělo mimo jiné. V posledních
měsících před svou smrtí se Polák angažoval například v případu
vystěhování obyvatel z domů v lokalitě Přednádraží v Ostravě-Přívoze.
Jeho snahy proto dnes přijel připomenout i aktivista Kumar
Vishwanathan, který tamním obyvatelům pomáhá.
Organizátoři
také rozdávali mimořádné vydání časopisu A-kontra s Polákovými texty.
"Nepůjde o uslzený funus, ale o setkání lidí, pro které Jakub něco
znamenal, o připomenutí jeho zápasů a hodnot, které považoval za
důležité," popsali pořadatelé předem svoji akci. Dohlíželo na ni
několik policistů.
Squatter a anarchista Polák byl označován za
nestora českého anarchistického hnutí. Za komunistického režimu se
pohyboval v undergroundu a disentu. Později stál u zrodu, ať již jako
zakladatel, inspirátor či iniciátor, mnoha různých anarchistických
organizací v České republice. Řadu let vedl čtrnáctideník (nyní
čtvrtletník) A-kontra.
Zabýval se monitorováním násilné činnosti
neonacistických skupin a právním zastupováním jejich obětí. Angažoval
se v soudních sporech týkajících se rasově motivovaných činů, například
v případu Tibora Danihela, který utonul v důsledku útoku skupiny
skinheadů v Písku v září 1993.
Nekrolog redakce časopisu A-kontra
V úterý 25. září zemřel v Praze po těžké nemoci Jakub Polák
Jakub se narodil 1. září 1952 v Karlových Varech. Výrazně ho ovlivnil rok
1968, který ho zastihl jako rebelského studenta gymnázia. Nemohl studovat
architekturu – ta se i tak stala jednou z jeho životní vášní.
Listopad 1989 ho zastihl v nemocnici, kde se léčil s rakovinou. Odešel na
reverz a dění jej vtáhlo. Spoluzakládal stávkový výbor a aktivně se podílel na
událostech „Sametové revoluce“. Působil v Levé alternativě a v Československém
anarchistickém sdružení, spoluzakládal první squat v holešovické ulici pplk.
Sochora č. 25.
Nápis „Polák bude vyset“ (pravopisnou chybu komentoval posléze nápis „A kdo
ho vyseje?“), který byl na domě léta načmáraný, svědčí o tom, jak výrazným
mluvčím českého anarchismu se stal i jaké vášně vyvolával u krajní pravice,
jejímiž se anarchisté stali nejvýraznějšími oponenty.
Stal se motorem časopisu A-kontra, který se od března 1991 stal hlavní
tiskovinou hnutí a prostorem pro propojení alternativní kultury (zejména punku a
hardcoru) s odporem proti krajní pravici. První ročníky časopisu, který vycházel
do roku 1995, byly prostorem pro profilaci anarchistické teorie, především ale
byl časopis A-kontra chápán jako médium, které propojuje konkrétní aktivity.
Od roku 1996 vystupoval jako zmocněnec poškozených v případech
neonacistických vražd. V řadě případů se mu podařilo zabránit bagatelizování
těchto zločinů, mnohdy zametaných soudy a policií pod koberec, dosáhnout
překvalifikování činů či odhalit další pachatele.
Mezi případy, v nichž se Jakub Polák angažoval, nalezneme vraždu Tibora
Danihela v Písku z roku 1993, vraždu Zdeňka Čepely v Tanvaldu z roku 1994,
vraždu Milana Lacka v Orlové z roku 1998, pogromistickou akci skinheadů v
restauraci Modrá hvězdě v Českých Budějovicích v listopadu 1999 a také svitavský
případ vraždy Oty Absolona z roku 2001, kde Polák zpochybnil odsouzení
Vlastimila Pechance (místního neonacistického aktivisty) coby obětního beránka
za jiné pachatele, neonacisty z dobrých rodin.
Naopak v kauze Tibora Danihela z Písku se podařilo případ dostat k Nejvyššímu
soudu a překvalifikovat v neprospěch obžalovaných útočníků. Za tuto svou činnost
byl Polák vyznamenán v roce 2000 cenou Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace
Charty 77. Získal ji „jako ocenění trvalého a statečného boje s předsudky a s
netečností policie i justice v případech nejotřesnějších rasově motivovaných
vražd v České republice“.
V roce 1999 obnovil s dalšími anarchisty vydávání časopisu A-kontra. Od
začátku devadesátých let spolupracoval s romským hnutím; roku 2003 se nakrátko
stal šéfredaktorem romského časopisu Amaro Gendalos, který proměnil v revue boje
za práva Romů. Jako u anarchistického A-kontra, ani tady pro něj dělání časopisu
neznamenalo jen (a ani v prvé řadě) psaní článků, ale především být na místě a
prakticky aktivní ve prospěch obětí moci. To poznal dost dobře například
starosta Slaného, vystěhovávající Romy pod praporem „nulové tolerance“.
Právě na situaci českých Romů upozorňoval i v dalších iniciativách, jichž se
účastnil. Poslední z nich byl boj proti vystěhovávání Romů z ostravského
Přednádraží. Pomoc sociálně vyloučeným spojoval s důrazem na kolektivní
emancipaci Romů založené na jejich nezávislé a samosprávné aktivitě, ne
paternalistické „pomoci“.
Nebyl teoretikem, rozvíjejícím myšlenky v tichu své pracovny, ani aktivistou
opakujícím cizí hesla. Rozhovor s ním představoval setkání s aktivním myšlením a
s neobyčejnou důsledností. Nezapomeneme.
Odkazy na další texty
Život proti proudu: rozhovor s Jakubem Polákem v A-kontra 2006/2
J. Polák: Autonomie místo paternalismu (k problematice romské menšiny) 4/2012
J.Polák:
Osmašedesátý jako inspirace (2008)
Rozhovor s J.Polákem z roku 2009
