romea - logo
26. června 2022 (neděle)
svátek má Adriana

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Deset let od smrti Vlado Oláha. „Básník a velký člověk," vzpomíná na jednoho z nejvýznamnějších romských spisovatelů Jaroslav Balvín

11.3.2022 14:01
Vlado Oláh (FOTO: Jana Šustová)
Vlado Oláh (FOTO: Jana Šustová)

V lednu roku 2022 uplynulo deset let od skonu jednoho z největších romských básníků PhDr. Vlado Oláha. Narodil se ve Stropkově na Slovensku 22. května 1947. Skonal v Praze, v České republice 28. ledna 2012. Je určitě symbolické, že píšeme tento článek, kterým se snažíme uctít básníkovu památku, dne 22. 2. 2022.

A nejenom to. O Vladu Oláhovi se vzpomínkou jako na dobrého člověka a tvůrce píšeme i v souvislosti s vydáním romských básní jeho syna Martina Oláha. Slovo 21 uspořádalo tomuto básníkovi vernisáž básnické sbírky s názvem Země E Phuv Earth, která měla v gesci Slova 21 a Khamora svůj křest 24. června 2021 ve Werichově domě v Praze.

A když jsme u analogií, které jsme vzpomněli na začátku našeho textu, dovolíme si ještě jednu. Otec a syn. Otec PhDr. Vlado Oláh se stal v roce 2006 jako první romský básník členem Obce českých spisovatelů.

Syn Martin Oláh se stal nejmladším členem klubu romských spisovatelů Paramisara, který vznikl pod křídlem projektu Gavoro v roce 2019. Od raného dětství se Martin věnoval umění v různých formách – hře na klavír, zpěvu a psaní. Původ jeho záliby v psaní poezie můžeme svést na rodinné prostředí či přímo na geny zděděné po otci, básníku Vlado Oláhovi. Na poezii jej přitahuje „osvobozující pocit, kdy duše bloudí mezi slovy a hledá jejich význam“. Jím popsaný prožitek nejlépe dokládá, že zaujetí pro vlastní tvorbu je opravdové.

V souvislosti s vydáním romských básní Martina Oláha, který je synem jednoho z největších romských básníků PhDr. Vlado Oláha, otec Vlado Oláh byl skutečným předobrazem a zřejmě také i velkým vzorem pro básnickou tvorbu Martina Oláha.

Osobnost Vlado Oláha

PhDr. Vlado Oláh byl všestrannou osobností: básník, spisovatel, překladatel, kulturní činitel, duchovní představitel Romů v Praze i v širším okolí. Působil i v rámci evropského katolického hnutí a dalších českých i evropských organizací. Největším výrazem úrovně jeho spisovatelské tvorby bylo, že byl jako jediný romský spisovatel v roce 2006 přijat do Obce českých spisovatelů. Politický představitel Romů, předseda Romské občanské iniciativy, prezident Mezinárodní romské unie a v současné době ředitel Muzea romského národního obrození a Mezinárodní konzervatoře v Praze JUDr. Emil Ščuka mu dokonce v době jeho života předal cenu Za upřímnost básnického projevu v romské literatuře. Ve své memoárové knize s názvem Cikánský baron jsem já (Ščuka, 2019) jej Emil Ščuka zařadil jednoznačně mezi nejvýznamnější romské národní buditele (vedle Eleny Lackové, Margity Reiznerové, Janko Horvátha a dalších), kteří svou tvorbou a životem vyjadřují základní zájmy a potřeby romského národa.

Upřímnost v celkovém lidském projevu Vlada Oláha, který se tak nádherně transformoval do jeho literární a biblické tvorby a působení mezi Romy, hrála obrovskou a nezaměnitelnou roli. Tím ovlivňoval a ovlivnil celou řadu mladých i dospělých Romů. A bezpochyby silně působila i na jeho syna, na osobnost mladého romského básníka Martina Oláha, který, symbolicky řečeno, pokračuje ve šlépějích svého otce. Podobně jako je to v tradici Romů, kteří dědí housle od svých otců, muzikantů. Zde je to zděděná schopnost tvorby veršů.

Kdo je a byl PhDr. Vlado Oláh?

Vyjmenovávat působnost doktora Vláda Oláha, otce Martina Oláha, je podle našeho soudu téměř nadlidský úkol, neboť jej považujeme doslova a do písmene za renesanční osobnost. Jeho životní filozofie okořeněná velikou dávkou romského humoru a nadhledem nad často nevraživým vztahem majority k romskému národu, je základem jeho básnické tvorby i jeho působení v procesu komunikace mezi romskou komunitou a majoritou.

Pro stručné zařazení této osobnosti do společenského kontextu můžeme použít vyjádření jedné významné specialistky v oboru češtiny a romistiky Aleny Scheinostové, která se zabývala ve své tvorbě i analýzou romského národního vědomí, tzv. romipen, romství:

„PhDr. Vlado Oláh (1947 - 2012) se narodil 22. května 1947 ve Stropkově na východním Slovensku. Stal se vojákem z povolání, vystudoval střední vojenskou školu a dálkově obor vzdělávání dospělých na košické univerzitě. V roce 1984 získal doktorát. Po 17. listopadu 1989 se zaměřil také na studium teologie. Od roku 1986 žil s rodinou v Praze. Zapojil se do romských etno - emancipačních aktivit, založil romské křesťanské a vzdělávací sdružení Matice romská a byl jeho dlouholetým předsedou. Věnoval se překládání Bible do romštiny a romsky také psal křesťanskou poezii. Vydal čtyři básnické sbírky: Slunečnice (1996), Děti slunce (2003), Žár lásky (2005) a Naše cesta za Světlem (2006). Je nositelem Literární ceny Mileny Hübschmannové za přínos romské literatuře. Jako první romský autor byl v roce 2006 přijat do Obce spisovatelů ČR. Zemřel 28. 1. 2012 v Praze.“ (Scheinostová, A. Oláh, Vlado. 2009. In iLiteratura.)

Kromě textů publikovaných v časopisech mu tedy vyšly básnické sbírky, které jsou vydány dvojjazyčně v romštině a češtině: Khamori luluďi (Slunečnice, 1996 a 2003), Le khameskere čhave (Děti slunce, 2003), Khamutno kamiben (Žár lásky, 2005), Amaro drom pal o Udut (Naše cesta za světlem, 2006). V roce 2008 byly jeho básně zařazeny do knihy Devla, devla! Jsou to básně a povídky o Romech, jež jsou výsledkem literární výzvy Obce spisovatelů ČR na téma Romové-Cikáni u příležitosti 200 let od narození K. H. Máchy.

Vlado Oláh se ve svém díle vyznává z lásky k Bohu, ženě, dětem, romskému národu. Boha hledá v srdcích lidí i v přírodě a ve všech živých bytostech. Opěvuje hodnoty domova, rodiny, jak je zažil v dětství na Slovensku v romských osadách. Jeho básně svědčí také o jeho schopnosti zachytit nejniternější pocity smutku, který ho zasáhl po ztrátě milované ženy. Upřímně se vyznává ze svého života, ale zároveň nepřestává mít neutuchající zájem o aktuální životní situaci Romů v Česku, kterou hodnotí velmi kriticky. (L. Jandáková, E. Danišová, In ROMEA, 2010).

Jaroslav Balvín o osobnosti Vlado Oláha

V roce 1999 vyšla publikace Jaroslava Balvína s názvem Romské osobnosti ve fotografii. V této publikaci jednoho z autorů tohoto textu nemohla fotografie a text Vláda Oláha chybět. Jaroslav Balvín ke vztahu k PhDr. Vlado Oláhovi uvádí následující: V té době jsem již byl blízkým přítelem doktora Vlado Oláha, pracoval jsem na Magistrátu hlavního města Prahy jako specialista pro národnostní menšiny a vlastně také organizoval finanční podporu vydávání jeho hlavních básnických sbírek. Proto si dovolím citovat celý text z této publikaci v nezměněné podobě. V té době bylo PhDr. Vlado Oláhovi padesát dva let.

Vlado Oláh se narodil ve slovenském Stropkově v rodině hudebníků, pastýřů a dělníků. Praděd byl velmi známým hudebníkem z rodu Oláhů (z babiččiny strany), dědeček byl po celý život pastýřem a hudebníkem – kontrabasistou.

Před válkou bydleli Oláhovi v osadě na konci města. Po válce se přestěhovali (v roce 1947) do obecní pastoušky ve Stropkově, blízko řeky Ondavy směrem k vesnici Šandal. Tam se narodil dnes padesátiletý muž a předseda Matice romské, jejíž hlavní náplní je snaha o evangelizaci Romů. Svoji vysokoškolskou odbornost, získanou na Prešovské univerzitě v oboru výchovy a vzdělávání dospělých, uplatňuje v mnoha odborných článcích i v překladech částí bible. Vlado Oláh se stal členem Českého helsinského výboru, Romské sekce HCA (Helsinské občanské shromáždění), pracovní skupiny nadace Nová škola, členem komise Ekumenické rady církví a Mezinárodní organizace pro evangelizaci a výchovu Romů (C. C. I. T.). Je také členem Společnosti odborníků a přátel Muzea romské kultury a Hnutí spolupracujících škol R.

Kromě těchto aktivit je Vlado Oláh tvořivým básníkem. Lyričnost a okouzlenost životem můžeme sledovat již v jeho líčení dětství: „Vyrůstal jsem v krásném prostředí ondavské nížiny obklopené z obou stran překrásnými horami a lesy … Ondava byla čistá jako slza, když jsem měl hlad, chytil jsem rybu a opekl si ji. Děda mne naučil milovat přírodu a podle stínu hole zaražené do země poznat, kdy mám odvést kravičky z pastvy (hodinky jsem neměl). Podle letu ptáků jsem poznal, zda bude hezky, nebo zda bude pršet. Moje milovaná babička mne naopak učila poznávat bylinky, jimiž jsem mohl uhasit žízeň. Mé dětství bylo spjato s přírodou. Rád jsem chodil na houby, lesní třešně, oříšky a jahody, rád jsem nakukoval do ptačích hnízd. Vajíčka jsem nevybíral, jen jsem se díval, jak ptáčci rostou. Nikdy jsem je nebral do ruky, věděl jsem, že by matka ucítila lidskou vůni a ptáčátko by osiřelo. Svobodně jsem vyrůstal na řece Ondavě, kde jsem se naučil chytat ryby přímo do ruky. Noc patřila táborovým ohňům a zpěvu, hrával jsem dětské hry.“

K dosud nejlepším výsledkům práce Vláda Oláha patří jeho básnická sbírka Slunečnice. Ve svém romsko - českém vydání líčí svět své komunity s citlivým srdcem muže, který miluje svou rodinu, a také svůj romský národ. Básnická sbírka vrcholí výzvou k překonání nenávisti mezi národy, láskou a vírou upřímně věřícího křesťana. V lásce může romský národ objevit smysl svého bytí i svůj historický úkol. (Jaroslav Balvín. Romské osobnosti ve fotografii, 1999, Hnutí R).

Osobní vyjádření Jaroslava Balvína k osobnosti Vlado Oláha

V letech 1993 – 1996 jsem pracoval jako vedoucí Ústavu pro studium romské kultury na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Tam jsem spolupracoval s místními Romy v občanském sdružení Kulturní svaz občanů romské a neromské národnosti, které organizovalo také pěvecký a taneční soubor romských dětí. Jednou z významných akcí v té době se stal zájezd k památníkům romského holocaustu v Letech u Písku, v Hodoníně u Kunštátu a také do Muzea romské kultury v Brně. Hlavním průvodcem a organizátorem byl PhDr. Vlado Oláh. A v Brně, v Muzeu romské kultury došlo k nevídané události. V besedě pro romské děti a dospělé se setkaly nejvýznamnější romské osobnosti, romští národní buditelé: spisovatelka Mgr. Elena Lacková, historik Mgr. Bartoloměj Daniel a básník PhDr. Vlado Oláh.

A jak šel čas, setkal jsem se s Vlado Oláhem v hlavním městě Praze. Od 15. února 1997 jsem se stal specialistou pro národnostní menšiny na Magistrátu hlavního města Prahy. Snažil jsem se nejenom byrokraticky naplňovat komunikaci s národnostmi, včetně národnosti romské. A v rámci toho jsem neformálně jednal s jednotlivými osobnostmi národnostních menšin. A zde došlo i k utužení již dříve započaté spolupráce s PhDr. Vlado Oláhem. V rámci ní jsme navštívili rodný Stropkov na Slovensku, zúčastnil jsem se spolu s ním katolického setkání v Bardějově a v italských Benátkách, účastnil jsem se také jím organizovaných náboženských poutí a představil jsem na několika výstavách i fotografie Romů zejména z hlediska jejich aktivit v rámci křesťanského sdružení Matice romské.

Velmi významné byly konference o národnostních menšinách pořádané Magistrátem hl. m. Prahy a možnost osobností minorit realizovat granty na vydávání publikací. Tak získal PhDr. Vlado Oláh možnost vydat všechny své nejvýznamnější básnické sbírky s finanční podporou Magistrátu hlavního města Prahy pod jeho organizací Matice romská a ve vydavatelství Radix. To v latině znamená kořeny. A je to myslím symbolické.

Básník PhDr. Vlado Oláh, otec mladého básníka Martina Oláha a jeho bratra Vlado Oláha, tanečního mistra, poskytl svým dětem kořeny k jejich růstu a také k uplatnění v romském etnoemancipačním, národním procesu rozvoje Romů. Odkaz a kořeny, které Vlado Oláh svým životem a dílem přinesl, patří zcela nepochybně do romského národního obrození a do procesu harmonizace vztahů mezi lidmi v naší společnosti.

Není jistě s podivem, že jsme se s Vlado Oláhem stali přáteli. Dokonce jsme se stali bratry. Vlado s mimořádným smyslem pro humor říkal: Jsme jako Vinnetou a Old Shatterhand… Je zřejmě symbolické, že jsme se narodili i ve stejném roce 1947. (Protože Vlado, a ani já krev nesnášel, nespojili jsme bratrství nožem, ale českým pivem).

Básník a velký člověk zemřel 28. ledna roku 2012. Byl jsem u jeho lůžka zřejmě jako poslední z jeho přátel. 3. února 2012 měl básník a můj bratr pohřeb. Byli jsme na něm i s malířem a pedagogem PaedDr. Tomášem Turzákem, Ph.D. z Pedagogické fakulty Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. Ještě ten den jsme otevřeli v Domě národnostních menšin v Praze výstavu fotografií a obrazů, kterou jsme věnovali za přítomnosti syna Vlada Oláha mimořádnému člověku, velké osobnosti romského národního obrození, básníku a spisovateli PhDr. Vlado Oláhovi…

Byl to zvláštní pocit, mimořádný a smutný. V jeden den se zúčastnit pohřbu mimořádné osobnosti Vláda Oláha a vzápětí otvírat spolu s doktorem Tomášem Turzákem výstavu romských fotografií a obrazů, věnovanou Vladově památce. Zúčastnil se i syn Vlada Oláha, nesoucí jeho jméno. Je to i symbol kontinuity a věčného pokračování, v němž je básník Vlado Oláh zakotven nezapomenutelným a nezaměnitelným způsobem. Čest jeho památce.

Jaroslav Balvín a Monika Farkašová
Přečteno: 869x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Literatura, romská literatura, Výročí, Romština



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo