Výbor pro práva dítěte a "romská rada": Na zlepšení života dětí v dětských domovech jsou nutné legislativní změny. Návrh řešení předloží vládě

Do 30. června by měl být vládě předložen návrh řešení, který by měl zásadně změnit nejen životní podmínky dětí v ústavní péči, ale i procesy, za kterých se děti dostávají do ústavních zařízení. Po zasedání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny 3. února vyplynulo, že rada hodlá aktivně spolupracovat s Výborem pro práva dítěte na takovém souboru opatření.

Ze statistik a dostupných průzkumů vyplývá, že 60 % dětí po opuštění ústavní péče selhává v následném životě a podléhá sociopatologickým jevům ve spolčenosti, jako jsou závislosti a nezaměstnanost, absence sociálních návyků a podobně. S dítětem už není dále pracováno a především chybí jakákoli podpora ze strany státu. To by se teď mělo změnit. Radě přednesla nutnost zavedení těchto opatření výkonná ředitelka Nadačního fondu Krok domů a členka vládního Výboru pro práva dítěte, Klára Chábová. Ta zde vystoupila na pozvání Simona Slaniny, člena romské rady.

Podle Chábové jsou tak pro zlepšení života dětí v dětských ústavních zařízeních nutné legislativní změny, současná právní úprava je totiž podle ní roztříštěná do množství vzájemně neprovázaných právních předpisů.

"Zákony, které nyní upravují ústavní výchovu dětí, jsou zbytečně obsáhlé, ale paradoxně naopak neobsahují úpravu některých důležitých práv dětí, oprávnění a povinnosti ústavních zařízení, což v praxi způsobuje problémy v interpretaci a jejich naplňování," uvedla pro server Romea.cz Chábová.

Oproti jiným evropským zemím včetně Slovenska, současný právní stav v České republice podle odborníků naprosto neodpovídá moderním trendům péče o ohrožené děti a společenskému vývoji. Chybí například dostatečná psychologická a psychiatrická péče, a zároveň dochází k nedodržování práv dítěte při jeho odebírání od zákonných zástupců a rodiny.

Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně Výboru po práva dítěte, uvádí příklad romských dětí žijících v sociálně vyloučených lokalitách, kde je podle ní nutné dělat opatření, která budou podporovat rodiny tak, aby se děti do ústavní péče vůbec nedostávaly.

Simon Slanina dále zdůrazňuje, že ohrožené děti často čelí jevům, jako je problém s vlastní vnitřní identitou nebo poruchou attachmentu, jsou-li umístěny do náhradní rodinné péče nebo institucí ústavní péče, kde nepřicházejí do kontaktu s dospělými (pěstoun, vychovatelka) se stejným etnickým původem. Apeluje proto na nutnost, aby byly děti přednostně zařazovány do rodin se stejnou etnicitou, jako mají ony samy, a argumentuje příkladem v USA.

Rada vlády pro záležitosti romské menšiny se dále usnesla, že plně podporuje vznik institutu dětského ombudsmana, jehož autorkou je Helena Válková.