Dnes ráno po těžké nemoci ve věku 79 let zemřel spisovatel Andrej Giňa.
"Nebudeme příliš nadsazovat, prohlásíme-li, že bez Andreje Gini (*1936) by
nebylo romské literatury. Přinejmenším by byla ochuzena nejen o řadu
vynikajících textů, které naprosto snesou srovnání s tím lepším z literatury
majoritní, ale též o osobitého autora, jenž vnesl do romského psaní
nezastupitelný rejstřík stylů, motivů i témat,"
napsala o Giňovi v recenzi na jeho výběr z díla s názvem Paťiv Alena
Scheinostová
Giňův životní příběh pokrývá v podstatě úplný příběh romské menšiny během
dramatického dvacátého století. Giňa se narodil v romské osadě na východním
Slovensku v obci Tolčemeš, dnešní Šarišské Sokolovce, v okrese Prešov, za války zažil ohrožení a šikanu Hlinkových gardistů, v poválečných
letech byl s rodiči mezi prvními romskými dosídlenci do průmyslových oblastí
Čech – konkrétně do Rokycan. Patřil k předním osobnostem působícím na sklonku
60. let ve Svazu Cikánů-Romů (SCR), na stránkách jeho zpravodaje Romano ľil
rovněž debutoval, a to zápisem tradiční pohádky O Romovi a černé paní.
V romském hnutí se Giňa angažoval i po zákazu SCR, v 80. letech patřila jeho
domácnost ke středobodu setkávání romské inteligence – některým ze setkání se
dokonce dostalo ohlasu ve většinovém tisku.
Po Sametové revoluci byl Giňa činným členem Romské občanské iniciativy,
zároveň hojně publikoval v rodícím se romském tisku, paralelně se věnoval hudbě.
Po revoluci také podnikal, když prodával Romům brambory, cibule a střívka na „goja“
a tak byl přímým svědkem další kapitoly romské historie – jejich dnešní chudnutí
a sociálního propadu a vylučování.
Mi del o Del tumenge loki phuv!
ANDREJ GIŇA: Trin jandre/Tři vejce (ukázka)
E Romňi, e Kachňi, zageľa ke peskeri sušeda, ke Kohutaňa, phureder Romňi. „San
khere?“ phučľa.
„Sar dikhes, ta sam. A vandre, ma terďuv maškar o vudar,“ odphenďa lake e
Kohutaňa. „So pheneha, Romňije, koda miro baro šero mek na avľa khere pal o
balos – sombatatar!“ „Ma vaker! A kaj geľa?“ zvedanones phučľa e Kohutaňa.
„Te ma džanás! Kaj šaj geľa. Ta ča pal kodi, so late o šero sar la Angela
Davisonate.“
E Kohutaňa ča bonďarlas la šereha. „Ta kaj me leske kada cerpinás! O murša sa
jednaka. Aňi miro na has feder, sar has terno. Me somas khere la čhajoraha a jov
paš o slugaďa peske udživlas. Akana te mange kada kerlas, takoj les otravinav!“
O rom bešelas paš o skamind a ča dikhelas, sar leskera romňa zaiľa e choľi.
Andal o jakha lake mište o jaga na chuťkernas.
„No me imar džav,“ phenďa e Kachňi. „Dikhen, bisterďomas soske avľom! Nane
tumen khere trin jandre? Jov sar avel kavka nasigo khere, ta kamel švirža kerade
rizki.“
+++
Eva zvaná Kachňi zazvonila u své sousedky, starší Romky, přezdívané Kohutaňa.
„Jste doma?“ zeptala se.
„Jak vidíš. Pojď dál, nestůj ve dveřích,“ zvala ji Kohutaňa.
„Tak co bys tomu řekla, holka, ten můj chytrák se ještě nevrátil domů ze
zábavy – od soboty!“
„Nepovídej! A kam šel?“ zajímala se Kohutaňa.
„Vím já? Asi k tý s tím afrem, co vypadá jak Angela Davis.“
Kohutaňa nevěřícně kroutila hlavou: „Tak to já bych mu teda netrpěla! Chlapi
jsou všichni stejný. Ten můj zamlada nebejval jinej. Já byla doma s malou, a on
si užíval na vojně. Kdyby mi to udělal dneska, prostě bych ho z fleku otrávila!“
Její muž seděl za stolem a nestačil se divit, jak se jeho žena rozčilila. Z
očí jí div nešlehaly plameny.
„No, já už půjdu,“ povídá Kachňi. Vidíte, málem bych zapomněla, proč jsem
přišla! Nemáte doma tři vajíčka? On když se takhle vrátí domů pozdě, tak mívá
chuť na čerstvě usmažený řízky.“
(Kráceno)
