Ve věku nedožitých 75 let odešel dne 24. 10. 2014 vynikající romský muzikant
a primáš, Eugen Horváth.
Pan Eugen Horváth, zvaný Janko, byl vzácnou osobností, již za svého života
proslul jako hudební legenda – byl opravdovým nositelem tradičních hodnot romské
kultury. Byla to zejména hudba, kterou žil – a celkově jeho život harmonizoval s
vytříbeným kulturním projevem. Jeho ušlechtilý jemnocit se projevoval nejen v
hudbě, ale i v jazyce – udržoval si vedle českého jazyka i perfektní znalost své
mateřštiny – romštiny. Společně se svou kapelou byli především představiteli
původní staré hudební vrstvy romského folkloru slovenských Romů, částečně však
také stylu maďarských Romů. Muzikantem byl, mimo jiné, jeho děd Jožu Horváth –
kovář a muzikant, váženým muzikantem a primášem byl jeho otec Ondrej Horváth,
zvaný Andy, který měl spolu se svými bratry a bratranci rodinnou kapelu.
Eugen Horváth se narodil 26. 3. 1940 v městě Nálepkovo (Vondrišľa) na Slovensku
a na housle zkoušel Eugen hrávat od dětství. Aktivněji hrát začal pod vedením
svého otce až od čtrnácti let. To už bylo v Brně, kam se rodina Horváthových
přistěhovala v roce 1947.
Hudební talent jej zavedl až na studia brněnské konzervatoře, školu však po
prvním ročníku opustil. Jako houslista se uplatňoval jednak v brněnské taneční
kapele „Raxi“ svého bratra Ondřeje Horvátha, jednak v tradičních romských
cimbálových uskupeních. Po vzniku Svazu Cikánů-Romů (v rámci něhož byl hudebně
patřičně činný) vytvořil v roce 1969 vlastní uznávanou Cimbálovou muziku Eugena
Horvátha, kterou vedl jako primáš a která patřila k nejvýraznějším tradičním
romským hudebním souborům nejen na Moravě. V souboru s ním působili taktéž jeho
sourozenci Ondřej (klarinet) a Alois (viola) Horváthovi, dále například Florián
Kotlár (housle), Štefan Karvay (viola), Rudolf Borák (kontrabas) a stálý člen
Josef Bagár zvaný Huľo hrál na cimbál a akordeon. Příležitostně v kapele
účinkoval i vynikající cimbalista Ján Gašpar Hrisko, jeho synové Jan a Ivan
Gašparové, stálým a platným členem se také stal klarinetista Jozef Krajčovič. V
kapele Eugena Horvátha účinkovali dlouhá léta i bratři Bagárovi – Ján
(kontrabas), Rudolf (viola), Milan zvaný Beňo (cimbál a akordeon).
Kapela účinkovala v několika dokumentech a televizních pořadech, např. „Rom
hraje, zpívá, tančí“ (1971), „Cikánské melodie života“ (režie Jan Fuksa, 1975),
„Muzikanti, hrejte – Cimbálová muzika Eugena Horvátha z Brna“ (1987), „Melodie
vášně a citu – písně a tance Cikánů-Romů“ (1988) a dalších. Vedle České televize
spolupracovala také s rozhlasem, projev Cimbálové muziky Eugena Horvátha je
zaznamenán na LP deskách „Romové hrají a zpívají“ (Supraphon, 1972), „Upre Roma“
(Supraphon, 1990), „Romský folklór I – III“ ( Romart, Interunie, 1990), dále na
CD „Gypsy folk music“ (Romart, 1990) a „Cikánský pláč“ (Supraphon, 1992). Kapela
Eugena Horvátha měla okruh zpěváků, s nimiž úzce spolupracovala. Byli to např.
Emilie Machálková, Irena Bikárová, Valerie Buchačová, Zlatica Poulíčková nebo
Gejza Vagai.
Eugen Horváth, své hudební umění přenesl také na své děti. Od 90. let minulého
století je zapracovával do vlastní kapely, která se tak postupně přerodila v
kapelu veskrze rodinnou. Postupně předával primášské žezlo svému nadanému synovi
Milanovi, pod jehož vedením (i názvem) se nyní „Horváthovci“ prezentují.
Muzikantské geny zdědili také synové Eugen (kontrabas) a Petr (cimbál), dcera
Lenka je pak kmenovou sólovou zpěvačkou rodinné kapely.
Jak sám primáš Eugen Janko Horváth vždy zdůrazňoval: „romská hudba pramení z
duše“. V jeho hudebním odkazu navždycky zůstává tato pravda zachována v
nejryzejší podobě.
Mi del o Del leske loki phuv.
