Mimořádnost těchto voleb je jasná svou předčasností, ale je tu ještě jeden,
skutečně zajímavý fenomén těchto voleb. Letošní volby jsou průlomové v počtu
kandidujících Romů. Neřeším nyní volební průzkum, nebo místo na kandidátce.
Nehodnotím, ani šance politických uskupení dostat se do sněmovny. Pozastavím se
nad tou skutečností, že tolik Romů má v úmyslu podílet se ve vrcholné politice
na věcech veřejných a ovlivnit politiku naší země.
ČSSD, LEV 21, SZ, SRP na kandidátce SZ, Změna – politické hnutí, Piráti, SPOZ,
RDS, atd., na všech těchto kandidátních listinách najdeme romské zástupce!
Spousta odborníků i rádoby odborníků, nedávno věštila masivní radikalizaci
uvnitř romského etnika s militantně extremistickými atributy. Situace však
ukazuje, že se Romové skutečně začínají masívně aktivizovat, ale nikoliv v
zakládání domobran, nýbrž ve snaze podílet se na spolupráci, při řešení
palčivých problémů, které tuto naší zemi sužují. Otázkou je, jak to bude vypadat
s volební morálkou Romů? Ještě, než se to dozvíme, tak bych pár postřehů popsal.
Drahomír Radek Horváth
Kandiduje za uskupení ZMĚNA – politické hnutí v Ústeckém kraji na 7. místě
V současné době jsem kandidátem číslo sedm v Ústeckém kraji za politické
hnutí Změna. Jsem stejně často v kontaktu s obyvateli sociálně vyloučených
romských lokalit jako jindy. Nyní však navíc trávím i víkendy, při návštěvách
těchto spoluobčanů a diskutuji o nadcházejících volbách. Informoval jsem spoustu
Romů o tom, že dle odhadu je nás tady 350 – 400 000 z toho, dejme tomu 200 tisíc
voličů (plus, mínus). To je celkem značná síla v tom učinit zásadní tlak směrem
k volebním výsledkům.
Volební morálka spousty Romů, je však chabá a tak je potřeba přesvědčovat.
Moc velké iluze nemám, ale dávám do placu konkrétní údaje a také zásadní
principy. Volit menší zlo je tak nějak součástí novodobé tradice v této zemi a
tak pojďte a volte dobro. Ono to lze najít, pokud budete ignorovat plytce
zavádějící hlášky o tom, že volit malé strany a hnutí, znamená vzít hlas a
procenta velké oranžové, a přidat tak hlas dýchavičné a poněkud omráčené modré.
Jenže, nechuť a frustrace mnohých Romů je tak velká, že se přesvědčit dají
velice těžko. A k volbám odmítají jít i tentokrát.
Takže, ač nerad, tak brknu na tu etnickou strunu a vysvětluji to, co jsem již
zmínil nahoře. Kandiduje spousta Romů a tak volte Roma jednoho z vás, který má
vhled do vašich problémů a bude tam v té Sněmovně hájit zájmy právě lidí, jako
jste vy. Znechucenost posluchačů je nebetyčná, ale ozývají se hlasy, které
chtějí vědět více. Zajímají se o to, kteří Romové kandidují, co je to za lidi,
jaké mají zkušenosti a jaká je vidět za nimi práce. Pochopitelně, že se ptají i
mě jestli kandiduji, jaké mám šance, za koho kandiduji atd., ale to sem nepatří.
Jediné co bych tady snad mohl zmínit, je takový krátký soukromý názor, který
používám při rozhovorech s obyvateli sociálně vyloučených romských lokalit:
„ Je mnoho politických stran, které to dělají za vás a domnívají se, že to je
pro vás nejlepší. Je mnoho politických stran, které to dělají bez vás a
domnívají se, že je to pro vás nejlepší. Já jsem na kandidátce politického hnutí
Změna, které to chce dělat s vámi, spolupracovat, protože jenom vy sami můžete
integraci a svoje postavení ve společnosti pozitivně ovlivnit k lepšímu tím, že
se na tom řešení budete aktivně spolupodílet. Mimochodem, já nejsem žádný
spasitel, nýbrž člověk, jeden z vás, který však dovede a je ochoten
spolupracovat s kolegy z majoritní části populace a zároveň komunikovat s vámi,
předkládat a prezentovat vaše návrhy. Spolupráce a společný podíl na řešení je
nejdůležitější. Věci nesmí mít striktně etnický základ. Pouze vzájemná
spolupráce nás všech, bez rozdílu barvy pleti může posunout integrační proces
dál směrem k efektivitě.“
Zásadní postřeh závěrem je ten, že se to uvnitř těchto lidí začíná lámat
směrem k občanské a zejména morální povinnosti a k volbám přijdou. Co je k těm
volbám žene? Jsou to romští kandidáti. Fakt, který nelze zpochybňovat, či snad
jej vnímat nějak extra negativně. Na jednu stranu je to takové podivně etnicky
podmíněné. Chápu, ale na stranu druhou je to logické vyústění kroků
deprimovaných a existenciálně frustrovaných potencionálních voličů. Budou volit
"svoje" lidi, a doufat, že se situace romské komunity obecně, začne měnit k
lepšímu, když tam budou lidé, kteří mají vhled do jejich pocitů a pohnutek.
Ještě to nebude takové, jaké bych to rád viděl, ale již se schyluje k tomu, aby
tu skutečně byl potenciál dvou set tisíc hlasů, který doposud spal a
demokratický princip této země neovlivňoval. Jsem optimista a věřím tomu, že
dříve či později k tomu dojde.
