Emilie Žigová: Pietní místo v Letech by nemělo být kulturní památkou ale památníkem, vepřín by měl být vykoupen

Největší problém, který je okolo Let u Písku, vnímám v tom, že pietní místo bylo usnesením vlády zapsáno do památkové péče pod Ministerstvo kultury ČR jako kulturní památka. Rok co rok čekám, kdy se tím už někdo bude zabývat, a zda se změní statut z kulturní památky na mnohem důstojnější formu odpovídající vážnosti celého místa.

Jako Romku, jež je vnučkou Romů, kteří prošli koncentračním táborem, mě sled současných událostí týkajících se Let u Písku velmi uráží. V případě mojí, velmi početné rodiny, přežil běsnění fašismu ve zdech koncentráku, jako dvanáctiletý kluk, jen děda.

Současné pietní místo, označované také za kulturní památku, by si zasloužilo přerod do památníku, podobně jako je tomu v případě Lidic. Nejedná se „jen“ o slova, nějaké názvy, ale také o celkový přístup, ve kterém se odráží úcta k obětem fašistické zlovůle, jež na smrt poslala ženy, děti, starce, muže… V názvosloví se odráží také celková úcta majority k Romům. O to víc je současný stav smutný a drásající. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že pokud by nepřežilo dítě z koncentračního tábora a nedostalo by díky náhodě dar přežití, nebyla by na světě moje matka, ani já s mojí dcerou.

Citují význam kulturní památky z Wikipedie: "Za kulturní památku vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové péči č. 20/1987 Sb., nemovitou nebo movitou věcí, popřípadě jejich soubor, který je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projev tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro její hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, nebo má přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem."

Ze stránek pietního místa Let u Písku (KP Lety u Písku) se z návštěvního řádu dozvídám, že správcem objektu jsou Lidice s vlastní právní subjektivitou, a že zřizovatelem památníku není nikdo jiný než Ministerstvo kultury ČR. Jinými slovy, správcem KP Lety u Písku je skrze Památník Lidice stát.

Dokážu si bez obtíží představit, že by z Let u Písku mohla vniknout také příspěvková organizace, kterou by zřídilo Ministerstvo kultury ČR a Lety by mohly být klidně památníkem, protože my Romové v ČR to tak vnímáme. Je to pro nás symbol pietního místa za všechny oběti z řad Romů po celé Evropě, které zemřely jako vězni, partyzáni, vojáci a hrdinové.

Myslím si, že už je čas na změnu chybného pojetí místa pracovního internačního tábora Let u Písku. Protože označení koncentračního tábora bylo nejdříve používáno ve smyslu internačních táborů pro civilní obyvatelstvo v 19. století (např. v USA pro indiány, v jižní Africe v průběhu druhé búrské války). Později byly jako „koncentrační“ označeny tábory, v nichž německý nacistický režim zadržoval, vykořisťoval, mučil a zabíjel své skutečné či údajné nepřátele. Poté co byly nacistické koncentrační tábory v roce 1945 osvobozeny a byla odhalena jejich role v nacistické genocidě, stalo se označení koncentrační tábor synonymem nejhrubšího porušování lidských práv a postupně se přestalo používat jako oficiální označení existujících internačních táborů. Různá vězeňská a internační zařízení však jsou právě proto často popisována jako koncentrační tábory lidmi, kteří kritizují jejich existenci a způsob činnosti.

Vidím největší problém v tom, že pokud by byly Lety uznány Památníkem, tak by romské oběti, které prošly perzekucí na českém území a potažmo jejich potomci, mohly žádat o odškodnění českou vládu a zároveň o odkup vepřína poblíž pietního místa a to je dle mého důvod, proč naše romské oběti nejsou důstojně připomínané.

Také by nebylo od věci zjišťovat historické kontexty, že například otec knížete Schwarzenberga si vězně z tábora půjčoval na těžkou práci v lesích a oni pak převážně umírali na vyčerpání sil a byli náchylnější k nemocem. Měly by se hledat důkazy v archivech, a pak požadovat také podíl finančních prostředků pro oběti nebo pro odkup vepřína z blízkosti pietního místa. Měl by to být úkol romistů, antropologů a studentů romistiky, jež by se měli spojit například s Paulem Polanským, který už několikrát prezentoval, že prochází archivy a přišel na jiné důkazy než jaké nám jsou po celou dobu oficiálně předkládány.