Eva Bartoňová: Romové sami musí chtít změnit svůj osud
Dnešním článkem pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí
volebních lídrů jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách.
Ptali jsme se na jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na
způsob, kterým v tomto směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především
to, jestli do spolupráce na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se
stavějí k problematice bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v
sociálně vyloučených lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout
klidnějšího soužití lidí z většiny s lidmi z menšin.
Pokračujeme Libereckým krajem. Dotazy jsme zaslali těmto politikům:
Eva Bartoňová (ODS)
Lenka Kadlecová (ČSSD)
Jiří Kočandrle (TOP 09 + Starostové)
Jan Korytář (Změna pro Liberecký kraj)
Stanislav Mackovík (KSČM)
Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj)
Z oslovených odpověděli na naše dotazy pouze dva kandidáti, Eva Bartoňová a Jan Korytář. Jako první uveřejňujeme stanovisko Evy Bartoňové, náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Zaslaná pětice dotazů zněla:
1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové
často neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických
řešení, protože je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažil a byste se to změnit za účasti místních romských představitelů?
2. Jakým způsobem byste postupovala při řešení dlouhodobé
nezaměstnanosti lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a
dalších chudých lidí včetně zde žijících Romů?
3. Jak byste postupovala při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
4. Chtěla byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
5. Jak byste chtěla docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s lidmi z menšin, především romské?
Eva Bartoňová na ně reagovala následujícím vyjádřením:
„ODS se chová ke všem občanům naprosto stejně. Pro mne není vůbec důležité, zda se mnou komunikuje Čech, Rom, nebo třeba cizinec žijící v ČR, ale co se mnou chce projednávat a zda mu mohu nějak konkrétně pomoci. Stejně tak, při výběru svých spolupracovníků se řídím čistě odbornými požadavky – rozhodující pro mne je, zda uchazeč o práci má požadovanou kvalifikaci a zda si lidsky rozumíme.
Pokud jde o „výrazné romské osobnosti“, domnívám se, že zásadní problém je, že ani Romové sami nejsou schopni říct, kdo je reprezentuje. Stejně jako ve většinové populaci existuje celá řada názorových proudů i mlčící většina také v romské společnosti. Ostatně, co je to romská společnost? Při posledním sčítání lidu se v celém Libereckém kraji k romské národnosti přihlásilo pouhých 326 obyvatel. Kdo tedy je a není Romem?
V obecných principech ODS prosazuje, že všichni občané mají stejná práva a také stejné povinnosti. Základní problém, který většinová společnost má s Romy, je pocit, že Romové velmi dobře znají svá práva, ale velmi často ignorují své povinnosti. Rozdíl je samozřejmě i v temperamentu a stylu života. Stereotypy existují na obou stranách. Romové zase velmi často reagují přehnaně na jakoukoli, byť třeba dobře míněnou kritiku. Mně osobně se líbí způsob, jakým pracuje třeba o.s. Český západ. Kombinují poradenství s konkrétní pomocí při hledání práce a hlavně podporují vzdělávání dětí a mladých. A mají konkrétní výsledky. Není důležité, co bylo v minulosti, ale jak řešit budoucnost. Myslím, že Romové sami musí chtít změnit svůj osud. Nedávno jsem mluvila s jedním místním podnikatelem, který dává naprosto stejné šance Romům i Čechům. Bohužel, za poslední rok u něj Rom vydržel pracovat maximálně pár dní. Život na dávkách je pro ně pohodlnější. Pokud může pracovat Češka – samoživitelka se dvěma dětmi, proč nemůže romský mladík? Hodnocení jsou naprosto stejně – na základě výkonu. A právě takovéhle příběhy pak utvářejí názor Čechů na Romy. Mimochodem, stejný podnikatel chválil romskou firmu, která nedaleko sídla jeho společnosti prováděla zemní práce.
Budu-li zvolena hejtmankou, chci jednat se zástupci obcí, státní správy i neziskových organizací. A samozřejmě i s občany na různých setkáních. Preferuji, aby se problémy řešily vždy se všemi, jichž se týkají. Samozřejmě se mohu samostatně potkat se zástupci Romů z některé lokality v Libereckém kraji, ale pokud jim mám pomoci, je třeba komunikovat i s druhou stranou. Podle mého chybí více komunikace a vzájemné tolerance, a to s obou stran. Jako náměstkyně ministra školství se s romskými osobnostmi samozřejmě potkávám velmi často a respektuji je.
Sociálně vyloučené lokality nejsou problémem, který může vyřešit kraj, či jednotlivá obec. Roli hejtmana vidím ve zprostředkování komunikace se všemi, jichž se problém týká. Navíc kraj má možnost i navrhovat změny legislativy. Samozřejmě, nejlepší by bylo takové lokality dále nevytvářet. Ale dokud bude možné vydělávat na zoufalé situaci těch rodin a štědrém příspěvku na bydlení, rádoby „podnikatelé“ budou sestěhovávat lidi v tíživé sociální situaci na stejné místo dál. Připadá Vám adekvátní, že stát platí například 6000 za osobu na pokoji v ubytovně, když reálná hodnota toho bydlení je sotva pár stokorun?
Základem všeho je vzdělání a změna životních návyků. Je nutné přetnout bludných kruh dávek, chybějících pracovních návyků, heren a kriminality, že v 15 letech nejsou dívky zralé na mateřství a drogy nejsou řešením problémů, ale hrůzným koncem všech nadějí na budoucnost. Děti se musí učit, že normální je pracovat, někdo jim musí vysvětlit, že vzdělání je klíčem k lepšímu životu, než zná většina z nich. Otázkou je, zda budou tyto informace vnímat od úředníka ze sociálky, či z jiné státní instituce. I mezi Romy se totiž příliš nemluví o kladných vzorech – hrdinou bohužel často není soused, který pracuje, posílá děti do školy, pravidelně platí nájem a žije prostě jako běžný občan, ale jiný soused, který perfektně umí využít všechny nabídky sociálního systému a zná všechny právní kličky, jak se vyhnout povinnostem. Ano, i tady lze svádět problémy na odlišnou mentalitu. Romové neumí plánovat, žijí ze dne na den, ale takových je bohužel čím dál víc i mezi většinovou populací. Důkazem toho je geometricky rostoucí počet osobních bankrotů a exekucí. Takže vlastně nejde o romský problém, ale o problém všech obyvatel sociálně vyloučených lokalit. A co tedy je tím hlavním skutečně romským problémem?
Problematika, na kterou se mě ptáte, je skutečně složitá. S každou odpovědí mne napadají nové a nové otázky. Mohu Vám ale slíbit, že budu-li zvolena, bude problematika sociálně vyloučených lokalit bude patřit k mým prioritám.“
