Jedním
z největších prohřešků předlistopadového režimu bylo matení pojmů,
naplňování slov jiným významem, než jak byla doposud chápána, a
vyprazdňování smyslu řečeného. Slovem „mír“ byla ve skutečnosti myšlena
studená válka, přídomek „lidová demokracie“ značil diktaturu
proletariátu. A porušování lidských práv bylo ospravedlňováno cílem,
kterým měla být skvělá budoucnost.
S podobnými slovními
kličkami a obraty se setkáváme i dnes, i když nejsou tak masivní,
každodenní a propagandistické jako ty předlistopadově normalizační. A
prezident Miloš Zeman patří k předním výrobcům hesel, kteří se v tom
vyžívají.
Obchod je nad lidskými právy
Miloš Zeman nikoli
poprvé sdělil své mínění, že Česká republika by neměla ohrožovat export
a investice tuzemských firem v zahraničí, například v Uzbekistánu či
Íránu, přehnaným důrazem na ochranu lidských práv. Narážel přitom na
kauzu kolem návštěvy uzbeckého diktátora, prezidenta Karimova (kterého
do ČR pozval ještě Václav Klaus). Proti té protestovala řada nevládních
organizací. Karimov nakonec sám cestu do ČR odložil.
Takže tu
máme další hlavu státu, pro niž je volný trh nade vše. Znovu se
ukazuje, že rozdíl mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem leží v
představách o způsobu řešení ekonomické situace, nikoli v prioritách.
Oba ekonomové mimo jiné upřednostňují „hladké fungování trhu“ před
lidskými právy.
Nic by nám tedy nemělo bránit rozvinout obchod
třeba i s totalitní severní Koreou, jelikož ta může díky otrocké práci poddaných
dodávat své zboží velmi levně a všichni bychom na tom skvěle vydělali.
Nikdo přeci není povinen při konzumaci severokorejských výrobků myslet
na ty chudáky, kteří chcípají v tamních koncentračních táborech
vysílením či na následky mučení.
Zeman do vězení
Karel
Schwarzenberg Zemanovi po jeho slovech o lidských právech doporučil,
aby strávil měsíc ve vězení v Íránu či Uzbekistánu, aby tušil, o čem
mluví.
„V okamžiku, kdy na tuto prioritu budeme rezignovat,
nebudeme mít nic, nebudeme mít ani prestiž, ani proexportní aktivity,
pouze servilitu pana prezidenta Zemana vůči diktátorům, které obdivuje.
To není hodnota, kterou bychom mohli prodávat," dodal k tomu Miroslav
Kalousek.
To je sice pravda, je jen škoda, že TOP duo boys usilovně mlčelo, když totéž, co dnes říká Zeman, razil Petr Nečas v
době, kdy oba byli ministry jeho vlády.
Velmi dobře k tomu
přistoupili současní ministři. Premiér Bohuslav Sobotka sdělil, že
ochranu lidských práv lze s podporou exportu skloubit: „Naše volba
přece není export, nebo lidská práva. Musíme se snažit o obojí.“
„Ochrana
lidských práv a obchod nemohou být viděny jako odporující si hodnoty.
Lidská práva jsou univerzální. Není možné vnímat hodnotu lidského
života a lidské důstojnosti zeměpisně odlišně,“ komentoval Zemanovy
výroky ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.
Válka podporuje trh
S
falešnou domněnkou, že po pádu železné opony a údajném konci studené
války si již z hlediska mezinárodního dění nemusíme s lidskými právy
dělat těžkou hlavu, samozřejmě nepřišel Zeman, nicméně je to bohužel i
on, kdo lehkovážně vypouští do prostoru vyjádření, která ve svém
důsledku zhoršují situaci lidí a následně leckdy i možnosti obchodování.
V
rámci svých priorit Miloš Zeman říká i to, že na Rusko by se neměly
uvalovat žádné obchodní či ekonomické sankce, ukrajinská krize by se
naopak měla řešit řinčením zbraní. Zeman navrhuje zastrašení Ruska
silou.
Odhlédněme od naivity, spočívající v přesvědčení že
Rusko lze touto cestou jakkoli zastrašit, a řekněme si, že Zemanův
návrh při „troše štěstí“ směřuje k ideálnímu trhu a ideální míře
obchodování, na níž jistojistě vydělají všichni zúčastnění.
Závody
Ruska a Západu ve vzájemném předvádění svalů povedou ke zvýšení obratu
na zbrojařském trhu. Poptávka vyvolá potřebu zúročit výsledky
obchodování v praxi, jelikož všichni potřebujeme neustálý ekonomický
růst. Dojde k ozbrojeným konfliktům, možná k regionální válce, která
ovšem může vždy přerůst ve střet větších rozměrů. S Ruskem budou
všichni dál obchodovat a dodávat mu vše potřebné včetně zbraní…
Takový mechanismus pospal krásně již Karel Čapek ve Válce s Mloky. Pamatujete?
Blábolení
Blábolení
nejspíš patří k lidské přirozenosti, mělo by nás však vždy varovat,
když k němu přikročí politici či společenské osobnosti, o prezidentovi
nemluvě. Polský filozof a politolog Józef Maria Bocheński ve své knize
„Slovník filozofických pověr“ definuje blábol / blábolení takto:
„Lidské mluvení, které postrádá smysl. Samo blábolení není pověra, tou
je až přesvědčení, že lze prostřednictvím blábolu předat informaci o
objektivních věcech…“
Miloš Zeman má odjakživa sklon k
velkému zjednodušování, což se projevuje v jeho upřednostňování bonmotů
před analýzou situace. A je jen dobře, když mu to komentátoři dění či
jiní vysoce postavení politici občas připomenou.
