Před několika lety jsem navštívil rumunskou vesnici a viděl blížící se krizi.
Daná oblast byla domovem Romů, etnické menšiny čítající mezi 10 a 12 miliony
lidí roztroušených po celé Evropě, kteří každodenně čelí diskriminaci a
pronásledování. V této vesnici Romové přežívali z odpadků na skládce. Uvědomil
jsem si, že synové následovali na skládku své otce, zatímco
dcery mohly jen doufat, že se jim podaří dobře vdát. Neexistoval pro ně
zřejmě žádný způsob, jak by mohli uniknout svému osudu.
Dnes mají romské děti šanci. Díky činnosti Romského vzdělávacího fondu (REF), který
jsem založil společně se Světovou bankou – a díky strukturálním fondům Evropské
unie jsou děti dobrými studenty škol. Další pilotní program, který doufám bude
mít dlouhodobé trvání, umožní romským dětem ze středních
odborných škol a učilišť získat místa v rámci pracovních stáží v mezinárodních
korporacích.
Jde o zářící bod na poměrně bezútěšném horizontu. Moje nadace se začaly zabývat
problematikou Romů v Maďarsku a dalších komunistických zemích před třiceti lety.
V těchto zemích se ale po pádu Berlínské zdi životní podmínky Romů ve
skutečnosti spíš zhoršily. Takže zatímco došlo k celospolečenskému pokroku, ještě stále
toho zbývá hodně, co by se mělo udělat.
Rád bych pochválil Evropskou komisi a Evropský parlament za to, že si uvědomily,
jakým problémům Romové čelí, a že v reakci na to utvářejí svou další politiku.
Kdyby nebylo těchto snah, situace zmíněných lidí by byla ještě tíživější.
Před deseti lety jsem propojil devět vlád z východní Evropy ve společném úsilí,
které jsme nazvali Dekáda romské inkluze. Toto desetiletí již téměř
uplynulo a já mohu s radostí oznámit, že Evropská komise má zájem v tomto
programu pokračovat. Toto úsilí svádí dohromady členské státy EU s těmi, které
mezi její členy nepatří, a nabízí jim nezávislé pozorování vládních programů.
Dosáhli jsme dílčích úspěchů a já doufám, že se uchytí a dále rozšíří.
Vyvinuli jsme programy pro začleňování Romů, které fungují. Kdyby se tyto
programy mohly s použitím Evropských fondů dále rozrůst, během jedné či
dvou generací by mohli být Romové v Evropě dobře integrováni stejně jako Afroameričané ve Spojených státech. Podnikli jsme sice velké kroky ve
vzdělávání romských dětí, jejich populace ale roste rychleji než tyto programy.
Další podpora z fondů EU by mohla umožnit přístup do školních lavic většímu
množství dětí.
Musíme také zajistit, aby ti, kterým se dostane kvalitního vzdělání, nezapomněli,
odkud přišli. Malé skupince kvalitně vzdělaných Romů se může podařit integrovat a
uniknout tak nepřátelskému stereotypnímu vnímání, kterému čelí jejich bratři a
sestry. Několik málo z nich ale může vydláždit cestu mnoha dalším, pakliže
přijmou své vlastní dědictví a pocítí hrdost na svou vlastní identitu.
Spolupracujeme s Radou Evropy na ustavení Evropského institutu Romů, který bude
uchovávat a rekonstruovat jejich kulturu. To Romy utvrdí v tom, aby přijali své
dědictví a zachovali si svou vlastní identitu. Předseda Evropské komise vu podpořil a my jsme mu za jeho oporu vděční.
A konečně je třeba zajistit, aby vlády naložili moudře s penězi, které jsou jim
na problematiku Romů přiděleny. Až do této chvíle využila většina zemí, které
mají velké populace Romů, pouze malý zlomek fondů, které jsou jim poskytovány.
Zbytek peněz zůstává nevyužitý. Snad by bylo možné, aby Rada zřídila
speciální nadaci řízenou z Bruselu, která by napomáhala zajistit tok peněz k
místním poskytovatelům služeb v zemích, kterých se to týká.
Vím, že nic z toho není snadné. Pakliže ale budeme schopni využít lépe zdrojů,
které máme k dispozici, a navýšit investice do programů s prokazatelnými výsledky, budeme schopni také zlepšit životní podmínky Romů. Můžeme
vzbudit naději tam, kde kdysi nebyla vůbec žádná.
Text vychází z postřehů na Romském summitu EU dne 4. dubna v Bruselu, Belgii.
Originál textu v angličtině:
George Soros: Three Ways to Build Upon Roma Progress
