Giňa Tabarik k blížícím se volbám: Čunkodomky v Mostě? Dobře vám tak Romale! Co jste si „zvolili“ to máte!

I když, Bůh ví, jak by to s blokem 3 v Chánově dopadlo. Ono, první problém nastal totiž v tom, že ho tak nějak místní obyvatelé zlikvidovali. Druhý problém nastal hned potom, co se město rozhodlo situaci vyřešit. A jak jinak, bez Romů. Jak by taky Romové mohli o čemkoliv rozhodovat, nebo se na čemkoliv podílet, když politické zastoupení romské komunity rovná se nule. A to není problém jen v Mostě, je to problém vlastně kdekoliv, kde Romové v Česku žijí.

Těžko se potom divit, že místní (v Mostě) nikdo nebere vážně. Těžko se potom divit i tomu, že si politik gádžo staví celou kampaň na tom, že „zatočí“ s Romy. Nemá ho totiž kdo seřvat a obvinit z vypočítavého rasismu. Jasně, udělají to média. Některá. Jednou za čas. Ale kdo bude Romy zastupovat, když novináři odjedou? Odpovím si (zase) sám. Nikdo. A to čistě jen proto, že Romové neumí využít demokracie.

Kdybychom to totiž uměli, máme hromadu poslanců, senátorů a na každé radnici každého pidiměsta, kde žije větší romská komunita bychom měli svoje radní, předsedy komisí a třeba v Mostě konkrétně bychom museli mít bezpodmínečně minimálně náměstka primátora. A stačilo by jen, kdyby se konečně (někteří) Roma začali zajímat o něco jiného, než je chales, mulačáky a živá vysílání na Facebooku.

Romové nekandidují. Nezajímají se o politiku. A přitom politika je přesně to, co dokáže ovlivnit životy nás všech. V roce 2020 máme jednu jedinou politickou stranu, která nějakým zázrakem generuje takové kandidáty, u kterých vypínám zvuk při politických debatách, protože se buď směju, nebo stydím tak, že se propadám hanbou až k sousedům. A když máme kandidáta na kandidátce jiné politické strany, kde má alespoň minimální naději, potopí ho samotní Romové. Tak například David Beňák. Vzdělaný, schopný, dlouholetý člen ČSSD. Celkem pětkrát kandidoval buď do parlamentu, nebo do zastupitelstva hl. m. Prahy. Výsledek? Maximum 2 275 hlasů. David Tišer? 275 hlasů. Martin Bajger v Ústí nad Labem? 62 hlasů.  

Konkrétně v Ústí žije necelých sto tisíc obyvatel. Romů je téměř deset procent z nich. Přitom nejhorší strana (co do výsledků) měla jen něco málo přes šest procent a maximum 501 preferenčních hlasů. A kdo ta strana byla? SPD! (v koalici se SPO).

Roma? Nikhaj nič.. jak by taky mohli. Volební účast nula. Kde se to nejvíc projevilo? Třeba zrovna v Chánově. Z osmi set lidí přišlo volit 27. V Obrnicích žije 40% Romů, kolik z nich je v zastupitelstvu? Kolik z nich rozhoduje o čemkoliv? Roma tam měli k dispozici 650 hlasů, doteď ale mohli rozhodovat maximálně jen o tom, co jim žena uvaří k večeři.  

Paradoxní je, jak pomalu každý Rom, co umí obsluhovat Facebook, nadává kde komu, že něco neudělal. Kolikrát já četl větu „a co si ty udělal pro Romy“? A přitom nejvíc můžou udělat Roma sami pro sebe. Jak je sakra možné, že v Obrnicích není starosta Rom, když je tam skoro polovina obyvatel Romů? Jak je možné, že Karel Karika získal jen 218 preferenčních hlasů?

Tak že až budete na internetu zase nadávat na gádže, že o něčem rozhodli a vy k tomu nemůžete nic říct, odpovím „dobře vám tak“. Až vás vystěhují z domů, stěžujte si doma ženám. A až vám nedají práci, stěžujte si jim taky. Protože my nemáme poslance, kterému si můžeme stěžovat. Nemáme ani zastupitele, které můžeme oslovit s nabídkami. Nemáme nikoho, protože umíme jenom nadávat na netu, ale neumíme chodit volit.

Za dva týdny máme další krajské a senátní volby. A na senátora kandiduje prvně Rom. Na radnice ve městech kandiduje minimálně sedm Romů.  Kolik z vás najde v sobě tu odpovědnost a půjde volit? A kolik z vás ví, jaký program mají strany ve vašem městě? Kolik z vás ví, že tím že si vybere stranu podle programu a hodí jí hlas, rozhoduje o tom, co se bude dít následující čtyři roky? Roma, nebuďte lhostejní sami k sobě. Nemůžete se pořád tvářit, že se vás to netýká.

Je jedno, koho budete volit. Nemusí to být nutně Rom. Ale ať je to někdo, kdo nám nebude škodit. A ať je to někdo, s kým se dá mluvit. Když totiž politici pochopí sílu našich hlasů, budou s námi muset mluvit. A budou muset spolupracovat. Já totiž nechci celý život poslouchat od prezidenta nebo ombudsmana, že jsem nemakačenko, co chodí do práce jen do středy (v lepším případě) nebo vůbec (v horším případě). Chci být stejným člověkem, jako kterýkoliv občan republiky. A to jsem nejvíc v den, kdy budu rozhodovat o tom, kdo bude v zastupitelstvu nebo senátu (a kdekoliv jinde, kde je volená funkce lidem).