Svátky skončily, hurá do práce! První sportovní událost máme za sebou. Jak to dopadlo, to již většina z nás od rána četla na internetu, nebo v novinách. Sám jsem byl zvědavý, jakou čočku naši hokejisté do dvaceti let dostanou po katastrofálním výkonu, který předvedli proti „amíkům".
Deník Sport věnoval jinak velmi prestižnímu turnaji, který každoročně sledují skauti z celé Severní Ameriky, celé čtyři stránky. Ani jiné deníky nezůstaly pozadu. Kritika tam byla, ale na můj vkus celkem opatrná, slabá (až na výjimky).
Přiznám se, neviděl jsem všechna utkání ve skupině, ze které hoši postoupili z druhého místa. Ovšem čtvrtfinálový duel jsem si nenechal ujít. Před samotným zápasem jsem četl, jakou útočnou sílu tento celek má, že se jedná možná o nejsilnější tým za posledních pár let, jaký mají američtí hokejisté respekt atd.
Po druhé třetině jsem vztekle vypnul bednu a nechápal jsem, co tam ty naše mladé naděje předváděly. Zatímco američtí „playeři" hráli evropský, kombinační hokej, využívali širokého ledu a téměř každé vyloučení tvrdě trestali, naši nebyli schopni přejít do útočného pásma, pouze tam nahazovali puky, nějaká kombinace, přečíslení nebo dokonce vytvoření tlaku, ani náhodou. Připadalo mi to, že hrají jako kdysi Němci, kteří měli v družstvu několik naturalizovaných Kanaďanů a tak se snažili hrát pouze kanadský hokej, plný osobních střetů, založený na jednoduchosti.
Jenže v zámoří dávno pochopili, že dnes se takto hrát nedá. Kdybych ten zápas neviděl, ani bych nevěřil, že proti nám hrála americká reprezentace. Martin Hosták (komentátor ČT) často připomínal, že většina hráčů pochází z universitních týmů, kde se relativně podrobně věnují celkovému hokejovému vývoji. Nejsou to tedy hráči, kteří by hráli tak jako většina našich kanadskou juniorskou ligu.
A jsme u toho. Kde je vlastně zakopaný pes? Jak to, že naše mládežnické kategorie hrají již nějakou dobu o udržení v elitní skupině? Jak to, že v Rusku, Kanadě, USA a Švédsku je to jinak? V dospělé reprezentaci na tom pořád tak strašně nejsme. Nemyslím si, že by české extraliga výrazně zaostávala v porovnání s finskou nebo švédskou nejvyšší soutěží. Samozřejmě, ruská KHL, to je jiná úroveň, jenže, tam jsou také poněkud jiné finanční možnosti.
Říkám si tedy, jak to vlastně je? Sláva Lener sliboval, že právě práce s mládeží je pro něj prioritou číslo jedna a inspirací švédský model (který je evidentně úspěšný, protože švédští mladíci letos obhajují loňský titul). Pravda, také říkal, že to potrvá. Jenže, zatím jsou tedy výsledky žalostné, bohužel.
Co je tedy špatně? Jak je možné, že zámořští hokejisté hrají chytrý, evropský hokej, založený také na disciplíně a naši hráči nesmyslně dohrávají souboje v útočném pásmu, střílejí pomalu už od vlastní branky, bruslařsky nestíhají a úspěchem je postup do čtvrtfinále?
Možná by opravdu nebylo na škodu, aby prostě mladí hráči dostávali mnohem více příležitostí v extralize. Jsou tam. Ale žalostně málo! Průser je, že v elitní desítce hráčů, kteří vedou v kanadském bodování české extraligy, je polovina věkově kolem čtyřiceti let. Jistě, Nedvěd, Straka a tak dále, to jsou borci, jenže, asi přirozenější by bylo, kdyby jim mladíci dávali na frak.
Těžko odhadovat, jak budou šampionáty vypadat za pět, deset let. Jen, abychom neslavili, že jsme se zachránili (jako, že k tomu nemáme daleko, podobně, jako Slováci). Dospělá reprezentace se zatím drží, ale jejich nástupci jim zatím příliš nepomáhají k tomu, abychom se nemuseli obávat, že nás časem začnou běžně porážet Norové nebo Dánové.
Pánové z hokejového svazu, budíček! Vlak nám pomalu ujíždí!
VIDEO
