romea - logo
22. října 2019 (úterý)
svátek má Sabina
Loading
rozšířené vyhledávaní

Gyulla Banga: Dnes už se nedivím, že Romové vzpomínají na „zlaté časy“

Praha, 24.11.2014 15:18, (ROMEA)
Gyulla Banga
Gyulla Banga

Dnes bych rád napsal pár slov k tomu, jak se dívám na polistopadový vývoj. Je to už čtvrt století, co soudruh Gorbačov definitivně dal zelenou k likvidaci sovětského impéria. Je-li někdo dodnes přesvědčen, že systém padl ideologicky, nechť si tomu věří dál. Já tvrdím, že padl ekonomicky.

80. léta: Nadřazenost komunistů jsem si uvědomil ve škole

Nechme ale ekonomiku a politické přesvědčení jiným, rád bych se nejdříve vrátil časem někam do osmdesátých let. Tehdy jsem byl malé děcko, nějak jsem neřešil, co jsou nějací komunisté. Občas jsem sice doma slyšel věty typu „Svině bolševický, aby je šlak trafilo“. Ale kdo tomu měl tehdy rozumět, že? Pro mě existoval jen fotbal, který jsem hrál.

První, kdo mi dal najevo nadřazenost jedné strany, byly učitelky na základní škole, kam jsem tehdy chodil. Přišel jsem do třídy, na sobě trikolóru s modrou, žlutou a červenou barvou. Okamžitě do ředitelny, výslech, kde jsem to vzal. Mysleli si, že to mělo mít rumunské symboly, což byl omyl. Dostal jsem to na fotbale a byly to nikoliv rumunské, ale sparťanské barvy.

Za tři měsíce to bylo již jinak. Ty samé, bolševické učitelky, najednou byly největší demokratky. Až na jedinou. Naší třídní, dodnes si jí pamatuji, ta měla odvahu! Již tehdy, ještě když režim žil nás učila, že učebnice jsou plné lží! Za to, dodnes, respekt!

Listopad 1989: Všechno je jinak

Šli jsme na druhý stupeň. Zůstali nám staré učebnice, akorát jsme měli škrtat, co byla lež. No, kolikrát jsem měl pocit, že už si tam snad ani nic nepřečtu, jak bylo vše přečmárané. Učebnice ruštiny jsme ani nemuseli vracet a dostali jsme rovnou angličtinu. Byli jsme první, kdo měl takovou vymoženost.

Samozřejmě, změnil se také celý vyučovací systém. To už jsme při hodinách poslouchali, jak byl systém prohnilí, jak oni nemohli jinak atd. Až na jednu maličkost. Kantoři se nezměnili. Což bylo v politice podobné, změnil se režim, nikoliv hlavní aktéři.

Čas plynul a my jsme jako náctiletí děti pozorovali, co se vše mění. Během měsíce se všechny ulice jmenovali jinak, včetně naší základní školy, která měla nechutně dlouhý název. Najednou měl na sobě každý jiné hadry, nemuseli jsme mít na tělocviku červené trenky a bílá tílka, každé auto bylo jiné. A jen tak mimochodem, především my, Romové, jsme zaregistrovali nějaké „skíny“.

Divoká 90. léta

Skupina Orlík, pamatujete? Dnešní kouzelník Žito (Daniel Landa) křičel do kamer „Bílá liga“ a Česká televize ho ještě dávala do hitparád! Ovlivnil tím tehdy mnoho osob, najednou byl každý skinhead a bylo módou chodit „na cikány“.

Jak vidíte, po pár letech se toho tolik nezměnilo. Stejný scénář, jen jiní herci. Loňské letní protiromské pochyby byly také „IN“. Akorát je nepořádá parta volů, co nevědí, kam patří, ale legální politické uskupení.

Vůbec, celá devadesátá léta byla divoká. Drogy na každém rohu (pražské Vinohrady, to bylo tehdy v podstatě centrum všech narkomanů), třídní rozdíly (už jsme si nebyli všichni rovni). Kdo neměl značkové hadry, jakoby nebyl! Akorát přece jen něco se zachovalo.

Přímý kontakt s lidmi, žádná sociální síť, mobilní telefon. Po škole ven (občas za školu), do parku, fotbal, vypít si tajně pár piv, cigaretky, balit holky. Žádné „šťouchnutí“ na Facebooku. Jo, tehdy jste museli holku fakt ukecat, dneska jí musíte „upsat“.

"Zlatý komunisti"

O tom, jaké to asi bylo dříve, jsem začal poprvé uvažovat asi tak před pěti lety. Díky rodičům. Konkrétně, otec, to byl prostě za komunistů „chuligán“. Dnes už chápu, proč jsme nikdy neměli povinné vlajky na oknech na různé svátky. Byl také první, kdo chodil tehdy cinkat klíči na Václavák. Pamatuji si, jak mu tehdy babička říkala „Však, ty si jednou ještě rád vzpomeneš“.

A musím říct, měla pravdu. Dnes otec mluví jinak. „Kdybych tehdy věděl, co mě čeká, v životě bych tam nevlezl“. Už jste někdy slyšeli věty typu „zlaté časy“? Dokonce i zarytí antikomunisté dnes občas prohlásí „oni ti bolševici neměli asi tak všechno špatný“.

Neplatí to samozřejmě jen pro romské obyvatele, proč ale Romové dodnes říkají, jak jim bylo dobře za socialismu? Byli snad komunisté? Pár jich určitě ve straně bylo. Především ale měli sociální jistoty. Práce byla pro všechny, bez rozdílu. Jistě, aby byl inženýr v továrně Rom, to bylo absurdní, ale nikdo nekřičel: „My vás živíme ze svých daní“. Žádné protiromské pochody. Narodit se paterčata za Husáka, maminka by se stala národní hrdinkou.

Komunisté dokázali vytvořit iluzi, že lidé jsou si rovni. Potřebovali romské občany jako levnou pracovní sílu, mnozí Romové tehdy uměli vydělat na tu dobu neuvěřitelné peníze, například v dolech. Pamatujete, kde byly velké stavby, kolik všude bylo romských dělníků?

Obyčejní lidé kašlali na to, kdo vládne. Měli co jíst, kde bydlet a z čeho platit nájem. Režim správně pochopil, že Romové nejsou žádnou hroznou pro existenci strany, proto také není divu, že tehdy Romové ani netušili, že jsou nějaké volby. Nikdo je nenutil (tedy, možná v menších městech to bylo jinak, to netuším, vlastně by mě to zajímalo, jak to bylo jinde, než v Praze) odevzdávat volební lístky.

Dnes se vytratila pravidla, úcta a respekt

Přejdu-li teď do dnešní doby, není se vlastně co divit, že Romy dnes volby nezajímají, ačkoliv jsou svobodné. Nechodili, když museli, proč by to dělali dnes? Kvůli tomu, že někdo nabízí něco jiného?

Dnešní generace, především ta mladší, je už úplně jinde. Píši to dokola, nejen Češi jsou dnes jiní, než tehdy. Sedí-li v tramvaji starší člověk, není automatické vstát. Zeptat se maminky, zda nepotřebuje pomoct s kočárkem? Sci-fi! A to platí pro všechny, bez rozdílu.

Měli-li dříve Romové alespoň nějaké návyky, které museli v rodině dodržovat, jsou dávno, bohužel, pryč. Typický příklad: olašští Romové. Žádný režim nedokázal měnit jejich vlastní zákony. Dnes? Ani už nevědí, kdo je jejich král, to, co si léta drželi, je pryč!

Komunisté chtěli také Romy asimilovat. Sice nechápu, jak to vlastně chtěli udělat, protože do strany nás nechtěli, tak jak vytvořit socialistického Roma? Každopádně, příliš se jim to nepodařilo, Romové si zachovali své osobní já.

A co dnes, pořád slyším krásné slovo „nepřizpůsobivý“. Co se tím vlastně myslí? Kdo to vlastně má být? Ten, co nepracuje, bere dávky, plodí děti?

Anebo je to ten, co se neumí chovat? Sice už příliš nejezdím MHD, každopádně, posloucháte někdy hovory mladých slečen? „Ty vole, já byla sjetá na káry, vole, ten frajer mě ojel jako č****“. Není třeba snad pokračovat dál, snad chápete, o čem píší.

Přenesu-li hovor do romské verze, je to stejné. Akorát romská verze je o něco hlasitější. Tím chci sdělit, že dnes je vlastně „nepřizpůsobivá“ většina.

Romové ve skutečnosti dávno asimilováni jsou a v tom je ten problém. Vytratila se úcta, respekt, nějaká pravidla! Dříve něco řekli rodiče, prarodiče, to platilo a hotovo! Dnes? Mají to na háku! A čemu se také divit? Jak mají rodiče ve vyloučených lokalitách být příkladem pro své potomky? Léta bez nároku na zaměstnání? Žít z ruky do huby?

Problémy se neřeší, rejžují se na nich peníze

Agentura pro sociální začleňování nedávno vydala zprávu, že rodinám se opravdu vyplatí žít z dávek. A na to přišli až teď? A kolik stál ten směšný „výzkum“? To si snad každý rozumný člověk umí vypočítat sám, že to asi není jen tak, proč jsou lidé raději odkázáni na pobírání různých dávek. Realita je taková, že jít pracovat, rovná se likvidace rodiny. To jsou fakta.

Je krásné, že máme dnes „demokracii“. Akorát Romové (nejen) nemají téměř co jíst, kde spát a ještě ve finále jsou určité subjekty, které na tom vydělávají nemalé částky. Romové nemají práci? Založíme organizaci, která jim řekne, že musí pracovat a dostaneme na to dotaci. Romové jsou narkomané? Super, založíme „romský“ terén, tam také dostaneme nějaké prachy. Děti se porvou na písečku? Zorganizujeme sérii demonstrací, to se také hodí krámu.

Hlavně rejžovat, to je celá podstata řešení problémů. Každý chce urvat svůj koláč, ať už penězi, nebo alespoň ukojením svého vlastního ega. Řekněme si to na rovinu, k čemu nám opravdu je nějaká Agentura pro sociální začleňování a jiné, podobné subjekty?

Denně procházím kolem bazaru, tvářím se, že o tom nevím, že tam je polovina zboží kradená. Copak to nikdo neví? Nebo naopak, všichni to víme, ale děláme, že to nevíme? Kolik lidí je dnes donuceno žít v podstatě v ilegalitě díky praktikám exekutorů, VZP a jiných? Druhý nejvyšší boss českého fotbalu se netají tím, že byl estébák. Všichni vědí, že má pod palcem několik rozhodčích, fotbal tedy nemůže být čistý, přesto, vládne. A když už jsme u toho, kolik exkomunistů máme dnes na nejvyšších postech? A vidíte, dnes už to ani netají.

Nedělám si iluze, že to bylo dříve jiné. Akorát dříve šlo vše přes stranu, dnes ani nevíte, koho máte vlastně podplatit. V dobách minulých rozhodovala moc, dnes rozhodují peníze, to je moc.

Lze se dnes Romům divit, že vzpomínají na „zlaté časy“? Měli vše, co potřebovali. Neměli potřebu hrabat peníze (samozřejmě, to neplatilo pro všechny). Vzdělávat se? Proč? Dělník měl lepší postavení, než vysokoškolák a hlavně, měl lepší peníze. Nikdo se nemusel bát o práci, byla pro všechny. Bolševici tohle měli podchycené.

Romové jsou stále bráni jako exoti

Když se závěrem zamyslím, co mě nejvíce zklamalo po listopadu, je fakt, že Romové jsou dodnes bráni jako exoti. Mnoho obyvatel tohoto státu svaluje frustraci z vlastního neúspěšného života na romské etnikum, není to ani forma rasismu, pouze obyčejná lidská závist. Sděluji to dokola, úspěšný člověk a ještě k tomu romské národnosti to má ještě složitější.

Jsem otrávený z toho, jak pořád musím dokola přesvědčovat lidi o tom, že není každý člověk (Rom) stejný. Chcete sehnat byt, majitel vidí, že jste Rom a je v háji. Chcete jít do práce, šéf vidí Roma a máte smůlu. A pokud už Rom má zajímavou pracovní pozici, zírají na vás jako na zjevení.

Myslel jsem si, že když už je to tolik let od „sametu“, nebude řešit, jestli někdo je Tatar nebo Maďar. Bohužel, opak je pravdou. Máme sice svobodu, pořád se ale od západu máme co učit, co je to vlastně demokratický režim. V mnoha věcech k tomu máme pořád hodně daleko a někteří velmi brzy zapomněli, jaký režim tady vládl před čtvrt stoletím.

Přečteno: 1765x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Listopad 1989, Názory, Komentář



HLAVNÍ ZPRÁVY

Chudinské ghetto (Ilustrační FOTO: Safranek-interia.eu, Wikimedia Commons)

Zpráva o stavu romské menšiny: V ČR bylo loni podle odhadů 830 ghett se 127.000 obyvateli

14.10.2019 11:21
V Česku existovalo loni přes 830 chudinských domů, ulic a čtvrtí. V těchto ghettech žilo víc než 127.000 lidí. Uvádí to zpráva o stavu romské menšiny za loňský rok.
 celý článek

Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA (2018)

videoVYSÍLALI JSME ŽIVĚ: Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA

10.10.2019 20:58, (AKTUALIZOVÁNO 12. 10. 2019, 22:00)
V pátek 11. října od 13 hodin proběhlo již čtvrté slavnostní setkání stipendistů podpořených v rámci Romského stipendijního programu pro romské studenty SŠ a VOŠ, který realizuje organizace ROMEA. Studenti byli slavnostně uvedeni do stipendijního programu v Brožíkově sálu na Staroměstské radnici, kde se setkali s pořadateli a sponzory programu. Stipendium letos získalo 69 studentů SŠ a VOŠ. Celou akcí zúčastněné provedl moderátor Lukáš Kotlár. Přímý přenos zajistila první romská internetová televize ROMEA TV. Krásné prostory pro tuto akci poskytl Magistrát hlavního města Prahy.
 celý článek

Cyril Koky

Cyril Koky bude kandidovat do Senátu za Pirátskou stranu v obvodu Kolín

10.10.2019 17:30
Ve volbách do Senátu bude za Pirátskou stranu v obvodě Kolín kandidovat Cyril Koky. Členská základna Pirátů ho ve volbách na internetovém fóru zvolila jednomyslně.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo