Imrich Horváth bojoval na Dukle i v americké armádě. Hledáme všechny, kteří mohou objasnit jeho osud

Vše začalo rozhovorem natočeným během panelové diskuse k Památnému dnu romského holocaustu z loňského léta.

Jedna z účastnic diskuse, Romka, měla vyprávět o životě a osudu své rodiny za druhé světové války. Tehdy si vzpomněla, že jí její strýc vyprávěl, jak za druhé světové války bojoval za svobodu vlasti nejprve v řadách sovětské armády, například v bitvě na Dukle, a později se jako průzkumník dostal přes frontu k americké armádě. Ta si všimla jeho vojenských schopností a vzala ho do svých řad. Jako zahraniční příslušník armády Spojených státu amerických se podle ní podílel i na osvobozování jednoho z ženských koncentračních táborů.

Když se jeho oddíl vrátil z osvobozeného Československa domů do Ameriky, svého oblíbeného spolubojovníka vzal s sebou. Po návratu do vlasti obdržel přinejmenším tří vojenská vyznamenání československé armády, podle pozůstalých i americkou vojenskou medaili, která se však ztratila.

Redakci Českého rozhlasu, která video s rozhovorem zveřejnila, se následně ozval po e-mailu posluchač, který zmíněnou ženu označil za lhářku, aniž předložil sebemenší důkaz o svém tvrzení. Ta se však nedala a vydala se za svými příbuznými, aby si vše ověřila. Písemnou dokumentaci o vojenských zásluhách strýce už sice nenašla, objevila však některá vyznamenání, z toho tří kovové vojenské medaile se stuhami (Pamětní medaile československé armády v zahraničí, Válečný kříž 1939).

Žena poznala svého strýce během posledních tří týdnů jeho života. Nestihl jí toho vypovědět mnoho, tou dobou byl už těžce nemocný. Když v roce 1977 zemřel, našli jeho příbuzní v jeho plzeňském bytě dokumenty a medaile. Jeho sestra, matka zmíněné ženy, kladla svým příbuzným na srdce, aby o jejím bratrovi s nikým nemluvili. Měla strach, že by mohli mít problémy s StB.

Když se příbuzní Imricha Horvátha dozvěděli, že jeho hrob je určený k likvidaci, neboť už léta nemají finanční prostředky na placení jeho údržby, požádali plzeňskou Správu hřbitovů a krematoria, aby jeho hrob prozatím nerušila a vyčkala na rozhodnutí Magistrátu města Plzeň o jejich žádosti prohlásit hrob za čestný a převést ho do vlastnictví města. Zároveň zjišťují, zda má pražské Ministerstvo obrany nebo velvyslanectví USA v Praze zájem podílet se na nákladech zřízení skromného pomníku.