Irena Biháriová: Co se opravdu stalo v Dobšiné, aneb jak získat na Romech politický kapitál

Setkala jsem se s terénními pracovníky, kteří působí v Dobšiné - ve městě, ve kterém několik dní nazpět došlo k vraždě Neroma, kterou spáchal Rom.

Jak zřejmě již víte, pachatelem je 22-tiletý spratek, který se právě vrátil z basy. Snažil se oslavovat v místní hospodě, kde měl již dříve potyčky, a tak ho číšnice odmítli obsloužit. Agresor si počkal, až z hospody vyjde muž, který se servírek zastal, a utloukl ho tyčí k smrti. Odporné, nechutné a neomluvitelné.

Pachatel ve skutečnosti nepatří do "Dobšinské osady". Oni sami by se ho báli. A oni sami jsou z jeho skutku pobouřeni a zděšeni. Smutné je, že právě na ně však padla největší tíha následků: Místní majorita je na místní Romy naštvaná, dožaduje se "pořádku", kamer, více policistů. Místní Romové jsou zas vyplašení, přestali chodit do ulic, děcka nejdou do školy a schovávají se doma. Neboť vědí, co je tam, mimo osadu, čeká. Sic se samotným skutkem ani pachatelem nemají nic společného. Ale v takto vyhrocené a napjaté situaci je to jedno. Cikán jako cikán.

Do toho vstupuje Kotleba a jeho "bojovníci proti kriminalitě". Nežádají trest pro pachatele. Toho má totiž od začátku v rukou policie a nebylo by nijak přitažlivé vyzývat ke stíhání konkrétní odpovědné osoby. Mnohem více získají, pokud budou právě teď, právě v Dobšiné, burcovat vůči "cikánské kriminalitě" en bloc. Nevadí, že zbytek místních Romů s tím nemá nic společného, a že právě na jejich hlavy tím strhnou hněv a odpor majority. 10 procent je 10 procent, je třeba si je udržet.

V tom celém zaniká to nejdůležitější: je to právě Dobšiná, které se povedly velké pokroky ve vztahu k místní romské komunitě. Je to jedno z mála míst, které přistoupilo k vypořádání se s chatrčemi, zapojilo Romy do projektu výstavby domů na půjčku a mohou se pochlubit, že za poslední půlrok nemají v komunitě zapojených Romů jediného neplatiče. Terénní pracovníci i místní iniciativy v Dobšiné udělali velký kus práce a dali místním Romům naději, že dokážou spolu fungovat. A že se Romům vyplatí se snažit.

Toto všechno dnes padá a na toto všechno se již po vraždě nebude hledět. Znovu se stanou trnem v oku, znovu se zlomí nad nimi hůl, znovu se bude řečnit, že "s nimi se vlastně i tak nic nedá". Z dobře rozjeté práce zůstane na obou stranách nechuť, zklamání a prohlubující se nedůvěra. A to jen proto, že jsou z téže etnické skupiny, jako nepovedený pachatel. Jen proto, že ve vztahu k Romům nejsme schopni překlenout kolektivní vnímání viny.

Velmi držím občanům Dobšiné a místním Romům palce v tom, aby se nikomu nepodařilo je zbytečně od sebe vzdalovat. Aby se nedali radikalizovat ani odpornou vraždou ani odpornými tahy fašistů. Neboť na konci dne to sice Kotlebovi pomůže, ale jejich budoucí soužití to poškodí. Kotlebovci po hodině z města odejdou, ale oni v něm zůstanou žít i nadále.