romea - logo
26. září 2021 (neděle)
svátek má Andrea

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Jiří Pehe v Romano voďi: Covidová krize dopadá i u nás nejvíc na sociálně nejslabší

10.5.2021 14:11
Jiří Pehe (Foto: Archiv Jiřího Peheho)
Jiří Pehe (Foto: Archiv Jiřího Peheho)

Z nejrůznějších studií, které byly publikovány ve světě za poslední rok, víme, že pandemie nemoci covid-19 nejhůře dopadá na sociálně nejslabší vrstvy západních společností. A to jak, pokud jde o míru nákazy, tak o ekonomickou situaci. Jak je tomu ale u nás?

Česká společnost je sice obecně méně sociálně polarizovaná než třeba obě velké anglosaské demokracie a nepotýká se s takovou nerovností v přístupu ke zdravotní péči jako kupříkladu USA, nicméně i u nás existuje několik skupin sociálně znevýhodněných obyvatel, které čelí dopadům epidemie podstatně hůře než zbytek společnosti, přičemž stát vyvinul relativně malé úsilí, aby se na tyto nejzranitelnější vrstvy obyvatel zaměřil.

Státní pomoc směřovala přednostně k lidem, kteří buď podnikají, nebo jsou v zaměstnaneckých poměrech. Jednou skupinou, která doplatila na nedostatek systémovosti ve vládní pomoci, byly ženy samoživitelky. Skutečnost, že musely být doma s dětmi, které nechodily do školy, byla pro ně ekonomicky i lidsky mnohem náročnější než pro rodiny s dvěma rodiči. Pokud ztratily kvůli dopadům epidemie práci, ocitaly se v kritické situaci.

Rozsáhlý průzkum z dílny agentury STEM zveřejněný v polovině února 2021 ukázal, že více než tři pětiny samoživitelek a samoživitelů obtížně vycházejí s příjmem. Problém s penězi samotní rodiče nejčastěji řeší šetřením na jídle a provozu domácnosti, půjčkou od příbuzných, odkládáním placené zdravotní péče, prodejem majetku či úvěrem.

Před krizí mělo problém vyjít s penězi 54 procent samotných rodičů. Podle výsledků průzkumu je to nyní 62 procent. Jejich podíl za epidemie tedy vzrostl. Zhruba dvě pětiny dotázaných uvedly, že jejich finanční situace je horší než před rokem. Třetině se příjem snížil.

Stát efektivně nereagoval, třeba formou speciálních dávek, ani na skutečnost, že přesunutí školní výuky on-line znamenalo, že sociálně slabší rodiče, což se netýká jen samoživitelek a samoživitelů, museli svým dětem zajistit nejen přístup k internetu, ale i pořízení počítačů a dalších zařízení, pokud nechtěli, aby jejich děti byly znevýhodněny.

Jednou pozitivní zprávou během epidemie bylo schválení zákona, který přenáší placení alimentů na stát v případě, že je rodič, který s dětmi nežije, neplatí, s tím, že je stát bude vymáhat od neplatičů sám. Toto opatření ovšem bylo na stole už před  vypuknutím koronakrize, nebylo tedy součástí vládní strategie, která by se pokoušela konkrétně mírnit dopady koronakrize na sociálně nejslabší.

Další velkou sociální skupinou, která byla krizí postižena více než zbytek populace, jsou lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách, zejména Romové. Ti nejenže čelili některým konkrétním problémům, kterým čelí samoživitelky (kupříkladu omezená schopnost zajistit pro své děti počítače a internet k výuce on-line), ale také těžkostem v přístupu k testování. Ti z nich, na jejichž zaměstnání závisel ekonomicky zbytek rodiny, pak měli, stejně jako samoživitelky, malou motivaci dodržovat přísné hygienické restrikce.

Některé studie ukazují, že právě v sociálně slabších skupinách obyvatel existuje více než v majetnějším zbytku společnosti už od vypuknutí koronakrize tendence tajit případnou nákazu, protože karanténa nebo omezení sociálních kontaktů může pro ně mít devastující ekonomický účinek. Stát přitom na tento vývoj dlouho nereagoval. Teprve v posledních týdnech se na stůl dostaly návrhy vyplácet lidem, kteří dobrovolně zůstanou v karanténě, speciální sociální dávky.

Zatím neexistují detailní studie, které by ukazovaly, jak epidemie zasáhla právě lidi žijící v ghettech a dalších sociálně vyloučených lokalitách, ale ze studií publikovaných v zahraničí je už zřejmé, že lidé, kteří kvůli své sociálně slabé situaci a s ní spojenými zdravotními potížemi (cukrovka, obezita), jakož i kvůli horšímu přístupu k lékařské péči, měli ve statistikách disproporčně vysokou míru vážného průběhu nemoci nebo úmrtí.

Jelikož lidé ve vyloučených lokalitách mají též obecně menší přístup k internetu nebo nemají potřebné dovednosti k zacházení s ním, problémem jsou nejen u nás, ale celosvětově snahy vlád přenášet některé zásadně důležité komunikační aktivity nebo registraci pro očkování na internet.

Možná jedinou pozitivní zprávou, která se z krize vynořila v souvislosti s menšinami u nás je, že se často netolerantní chování společenské většiny zaměřilo během krize na jiné skupiny než kupříkladu na romskou populaci. Ta se ovšem bohužel stala částečně zapomenutou, i pokud jde o státní pomoc.

Komentář vyšel v časopise Romano voďi - objednejte si pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.

Jiří Pehe, politolog
Přečteno: 538x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

COVID-19, Sociálně vyloučené lokality, Sociální vyloučení, RV 1-2/2021, Romano voďi 2021, Romano voďi



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo